Co (ne)číst o regionální historii IV:

Památce Havlíčkově 1924 a 1946

Co by byl Havlíčkův Brod bez Havlíčka? V současnosti možná lze cynicky říci, že vším. Havlíček už tolik nezní. Poslední velkou slávu tady můžeme datovat rokem 1946, od té doby jde o sestupnou křivku. Jenže ani v roce 1946 nešlo o slavnosti příliš originální, tehdy se navracela do města Havlíčkova socha, která tu byla odhalena už v roce 1924, ale nacisté ji odstranili. Přesto oba letopočty (znovu)odhalení sochy patří mezi vrcholy přihlášení se města k Havlíčkovi. A obě akce s sebou nesly vydání publikací, o kterých pojednává tento článek.

Před vznikem první republiky nepředstavoval Německý Brod středobod Havlíčkových oslav v českých zemích. Nebyl ani prvním mezi rovnými. Lidé jezdili k Havlíčkovu rodnému domu do Borové, k hrobu na pražských Olšanech nebo k soše do Kutné Hory. Havlíčkův dům v Německém Brodě sice měl punc pietního místa (novinář byl odsud odvezen do Brixenu), ale v interiérech domu se nacházel soukromý byt.

Snahy na postavení sochy Havlíčkovi v Brodě samozřejmě existovaly. Jenže vždy skončily nezdarem pro peníze či ztrátě elánu. Změna přišla těsně před 28. říjnem 1918. Tehdy oslovil Otakar Štáfl sochaře Bohumila Kafku a po vlastní ose spolu rozjeli plány na Havlíčkův pomník. Z této iniciativy se nakonec stala celoměstská záležitost, vznikl samostatný spolek pro postavení pomníku a skrze získávání darů začal realizaci. Ta se nakonec protáhla na celých šest let. Původní plán, odhalit pomník k výročí narození Havlíčka v roce 1921 selhal pro nedostatek financí i dlouhé dohady, kde má socha stát. Nakonec slavnostní odhalení proběhlo ve zcela nevýroční datum 14. 9. 1924.

Oslava se realizovala vpravdě veliká. Celé město zdobily státní vlajky, slavobrány a čestné tribuny. Lidé proudili ulicemi v oblecích, uniformách nebo krojích, potkávali významné osobnosti jako senátora Václava Klofáče, sochaře Bohumila Kafku či starostu města Prokopa Šupicha a užívali si okamžik, kdy Německý Brod se na chvíli zase dostal do popředí republikového zájmu. Kafkova socha totiž byla opravdu jedinečná – čtyři metry vysoká záležitost z bronzu a na podstavci téměř pětimetrovém podstavci od architekta Josefa Gočára.

Takovou pamětihodnou událost samozřejmě musela doprovázet i tematická publikace. Ta dostala příhodný název „Památce Havlíčkově“ a vydal ji Sbor pro postavení pomníku Karlu Havlíčkovi Borovskému v Německém Brodě v rámci odhalení pomníku, tedy roku 1924. Největším úlovkem byl krátký přípis prezidenta Masaryka adresovaný sboru o svém vztahu k Havlíčkovi. Redaktor se rozhodl otisknout Masarykův text v původní rukopisné podobě a samozřejmě na úvodní stranu. Šlo o jediný případ. Následující Benešův „Odkaz Karla Havlíčka Borovského“ nebo Klofáčův text „Čím nám má býti Karel Havlíček“ jsou již vysázeny standardní formou.

V obsahu publikace, které v podstatě můžeme říkat sborník, se dále mísí odborné texty různorodé kvality od autorů regionálních (především učitelů a profesorů škol) a celozemských. Jan Herben popsal téma uctívání Havlíčkova jména po novinářově smrti roku 1856. Josef Kliment se zaměřil na vztah studentů brodského gymnázia k odkazu Havlíčka, jehož duch se institucí po generace nesl. František Petr zmapoval historii Havlíčkova domu v Havlíčkově Brodě, čímž si položil základ k vlastní samostatné publikaci, kterou vydal roku 1935 pod názvem „Po stopách Havlíčkových v Německém Brodě“. Rozsáhlý text Alberta Pražáka zase rozebírá československou otázku v Havlíčkově případě, František Sekanina popsal Havlíčkův národní význam a Miloslav Skořepa zase Havlíčkovu mravní osobnost. Za zmínku určitě stojí ještě tři práce na závěr sborníku, které se Karla Havlíčka týkají jen okrajově: Karel Stibral psal poutavě o pamětech Josefy Menšíkové na Havlíčkovu rodinu, Bohdan (Isidor) Zahradník nastínil loterii ve prospěch Zdenky Havlíčkové a nakonec Čeněk Berka jako předseda sboru zavzpomínal na peripetie vzniku německobrodského pomníku.

Němci Havlíčkův pomník roku 1943 odstranili, ale zůstal zachován ve skladu kovů v Praze. Vrátil se roku 1945 do Havlíčkova Brodu a 6. 7. 1946 měl být slavnostně odhalen na (téměř) původním místě za účasti prezidenta Edvarda Beneše. Událost řídilo především město a jednou ze tří publikací mající vyjít v rámci oslav měl být opět sborník nazvaný „Památce Havlíčkově“. Pravděpodobně aby tradice zůstala zachována co nejúplněji.

V podobném duchu se nese i obsah. Opět byl získán rukopis prezidenta ČSR a otištěn na první stranu v originální podobě. Poté následují proklamace vysokých politických činitelů jako Zdeněk Fierlinger, Joža David a Václav Kopecký a různě kvalitní články historické nebo srovnávací z pera historiků, sociologů a advokátů. Za zmínku stojí určitě text Karla Kazbundy o prvním zastavení Národních novin, což je prezentováno jako část připravované (a nakonec nevydané) knihy. Ze všech ostatních příspěvků mu výší nadčasové kvality může konkurovat jen článek „Havlíček s hlediska sociologického“ od Emanuela Chalupného a v regionální rovině text Václava Fiedlera „Havlíček buditelem svého města“. Publikace obsahuje také velké množství na téma šitých básní.

Samozřejmě se na závěr nevyhnu srovnání obou děl. Vlastně si o to řekla sama svým totožným názvem. Sborníky 1946 mají stejný formát, ale verze 1946 větší rozsah (132 stran oproti osmdesáti v roce 1924). Složitější je to se samotným obsahem. Oba sborníky vznikaly ve zcela odlišných dobách, kdy se také změnil vztah k velkému novináři. Ve starším sborníku je patrný duch masarykovského budování česko-slovenské republiky a její existenční obhajoby. Druhý sborník jde o notný kus dál. Zkušenost z nedávno skončené války se v textech projevila v podobě proklamací a slibů, kdy Havlíček má být v jejich naplnění svědkem a zároveň stavebním kamenem. Především v textech politiků jde o slova vypovídající více o době než o Havlíčkovi samotném. Kvůli tomu mladší publikace ztrácí na poli „havlíčkovských“ prací hodnotu, ale pro dějiny vztahu města ke Karlu Havlíčkovi jde v obou případech o důležité práce. Zároveň nutně musíme obě verze od sebe z mnoha důvodů oddělovat, byť totožný název neplánovaně zapříčinil (a jistě ještě zapříčiní) častou záměnu obou sborníků.

Oba sborníky jsou k dispozici absenčně i prezenčně k vypůjčení v Krajské knihovně Vysočiny Havlíčkův Brod a k nahlédnutí v odborné knihovně Muzea Vysočiny Havlíčkův Brod.

Mgr. Michal Kamp, Muzeum Vysočiny Havl. Brod