V posledním díle o americké literatuře 20. století se zaměříme na to, co toto významné období přeneslo do současnosti. A nejenom v odkazu na slavné spisovatele jako Hemingway, Faulkner, Vonnegut, Heller, Kesey a další, ale v tom, jaké autory vychovalo pro století jednadvacáté. A nejenom v klasické literatuře, kterou začali tvořit John Irving nebo s Českem a Havlíčkovým Brodem spřízněný Robert Fulghum, ale i v té hororové, v níž dlouhé roky kraluje Stephen King.
Mistr fejetonu
Všichni zmínění autoři se narodili v první polovině dvacátého století. Robert Fulghum je ročník 1937, Irving 1942, King 1947. Ačkoliv Fulghum je z této trojice nejstarší, do literárních vod vstoupil paradoxně nejpozději, a to až v roce 1988.
Tehdy se na pulty knihkupectví dostala tenká publikace Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce. Pro sympatický styl humoru se stala bestsellerem, uvádí se kolem čtrnácti milionů prodaných kusů. Kniha je směsicí povídek, úvah a fejetonů a na těchto žánrech postavil Fulghum celou svou další kariéru.
Ta se opírala o tituly jako Už hořela, když jsem do ní lehal, Možná, možná ne, nebo Slova, která jsem si přál napsat sám, a postupně se svým autorem proplula do století jednadvacátého, ve kterém hájí status jednoho z nejlepších a nejvyhledávanějších amerických spisovatelů.
To vše i přesto, že se od Hemingwaye a dalších výrazných autorů značně liší. Jeho doménou nejsou romány nebo povídky s promyšlenými kompozicemi, které čtenáři vyrazí dech. Jeho texty jsou krátké a věnuje se v nich každodenním věcem jako jízdě taxíkem nebo hrabání listí. Specializuje se na klidný, neútočný a laskavý humor okořeněný nadhledem. A jde mu o jediné – pobavit a okouzlit milým příběhem s jednoduchou pointou.
Mistr románu
Daleko propracovanější texty se dají očekávat od Johna Irvinga. Když Robert Fulghum zahájil kariéru spisovatele, tento o deset let mladší autor měl za sebou už šest románů. A zatímco Fulghum bodoval hned s prvotinou, ta Irvingova Svobodu medvědům ani další tituly jako Pitná kúra nebo Manželství do 158 liber velký rozruch nevzbudily.
Až trojlístek Svět podle Garpa, Hotel New Hampshire a Pravidla moštárny z něho udělal slavného spisovatele, zejména posledně jmenovaný titul. Jeho děj se odehrává ve čtyřicátých letech dvacátého století a mapuje příběh sirotka Homera Wellse a doktora Larche, který v sirotčinci uprostřed jabloňového sadu tajně provádí potraty. Homer Wells mu přitom pomáhá, děj ho dále posouvá k mladému páru Candy a Wallymu, se kterými sirotčinec opouští, a stejně tak ke konfrontaci s tragickými událostmi. Kniha vyšla v roce 1985 a o 14 let později byla zfilmována, a to úspěšně. Sám Irving za svůj scénář dostal Oscara.
Než si pro zlatou sošku došel, stihl napsat dalších šest románů. Za pozornost stojí Modlitba za Owena Meanyho z roku 1989, kniha, jejíž obsah se vymyká Irvingovým častým tématům jako manželské a partnerské vztahy, řecko-římský zápas, kterému se sám věnoval, či cirkus.
Modlitba za Owena Meanyho vypráví mystický příběh o malém chlapci lehkém jako pírko, který nešťastnou náhodou zaviní smrt matky svého kamaráda, okolí také děsí tím, že zná datum a okolnosti vlastní smrti, a který svůj život obětuje za záchranu vietnamských sirotků.
I tato kniha byla zfilmována, v roce 1998 pod názvem Simon Birch, a přidala se tak k Hotelu New Hampshire, Světu podle Garpa s Robinem Williamsem v hlavní roli nebo k filmu Dveře v podlaze, který vznikl z části Irvingovy knihy Rok vdovou.
Není náhodou, že Irvingovy tituly jsou pro film vděčným materiálem. Jeho příběhy jsou dokonale rozpracované, dává si záležet, jak budou vystavěny, dbá na nečekané rozuzlení. Sice často chybí umělecká nadstavba, ale řemeslně jsou zvládnuté velmi dobře.
Mistr hororu
Spojené státy americké nemají jen mistra fejetonu, ale i mistra hororu. Tedy žánru, který je označován za pokleslý a béčkový a ve kterém se jen těžko najde autor pro srovnání s Hemingwayem nebo Faulknerem. Výjimka ovšem potvrzuje pravidlo.
Stephen King se narodil 21. září 1947. Jako malý vydával s bratrem noviny, jako student publikoval první povídky a v psaní pokračoval i při své práci v prádelně nebo na střední škole v Hampdenu, kde učil.
O začátku velké literární kariéry se dá mluvit od roku 1973, kdy vydal svůj první román Carrie. Už v ní se ukázalo, že horor nemusí být nutně brak, ale propracovaný příběh, vlastnící všechny prvky hodnotné knihy. Následovala řada dalších děl a sláva, které, jako v případě Johna Irvinga, dost pomohla filmová zpracování.
Zabralo by spoustu místa vyjmenovat celou Kingovu biografii. Osvícení, Dlouhý pochod, Misery, série Temná věž, Běh o život, TO, Geraldova hra, Zelená míle. Zvláštní pozornost si zaslouží i povídka Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank, podle níž byl také natočen úspěšný film, a která potvrzuje, že v Kingově případě to není vždy jen o vyšinutých bláznech nebo o pokojích, kde straší.
Poznávacím znamením Kingových knih je časté vystupování postav spisovatelů. Snaží se vyhýbat hororům postaveným na tom, že rodina se nastěhuje do starého domu a v něm se nečekaně zjevuje duch a podobně. Zaměřuje se spíše na to, že největší hrůzy vychází z člověka, z jeho narušené psychiky a jeho běsů.
Za zmínku stojí také Kingova kniha O psaní, kde v jedné polovině stručně a čtivě zdokumentoval vlastní životopis a ve druhé vytvořil jednu z nejlepších příruček tvůrčího psaní.
Petr Bobek, Krajská knihovna Vysočiny
