Muzejní havlíčkovská knihovna je samozřejmě bohatá na díla o novinářově životě, jeho činnosti i na různé texty o době, ve které žil, a události, kterých se účastnil. Kombinací těchto dokumentů a knih se můžeme podívat na jednu kapitolu z Havlíčkova života. Vzhledem k probíhajícímu vánočnímu období se zaměříme na Havlíčkovo prožívání vánočních svátků v zásadním roce jeho života, a to hned z několika důvodů. Jeho život se takřka obrátil vzhůru nohama kvůli revoluci a následnému vývoji v roce 1848, ve kterém hrál Havlíček zásadní roli především skrze články a kritiky vlády i společnosti uveřejňované v Národních novinách. A právě den před Štědrým dnem roku 1848 se Karlu Havlíčkovi a jeho ženě Julii narodila dcera Zdeňka.
Rok 1848 byl doslova nabitý různými událostmi. Havlíček od dubna vedl právě založené Národní noviny, pomáhal organizovat Slovanský sjezd, stal se členem Národního výboru. A v červenci byl coby sedmadvacetiletý zvolen za humpolecký obvod poslancem do ústavodárného sněmu, který zasedal nejprve ve Vídni, a kvůli podzimním revolučním podmínkám v hlavním městě byl v listopadu přesunut do Kroměříže. Po celou tuto dobu psal do Národních novin a vyjadřoval se k aktuálnímu dění.
Nedá se říci, že by byl s průběhem a jednáním sněmu zvlášť spokojený, stále však věřil myšlence změny poměrů v rakouské monarchii k lepšímu. Obrat nastal právě ke konci roku 1848, když abdikoval dosavadní císař a český král Ferdinand V. a 2. prosince na jeho místo nastoupil mladý osmnáctiletý František Josef I., který byl vychováván spíše v konzervativním duchu.
Pravděpodobně pod úhlem nového vývoje v nejvyšších patrech státní politiky a pod dojmem bezúčelnosti ústavodárného sněmu se Havlíček rozhodl nakonec 14. prosince složit poslanecký mandát, jak o tom píše v dopise Hermenegildu Jirečkovi: „(…) pevné přesvědčení mám, že mohu v nynějších okolnostech vlasti své více prospěti co redaktor nežli co deputovaný, držím tento krok za svou povinnost.“ Tentýž den se rozhodl vše objasnit také ve svém prohlášení před sněmem, který opakovaně kritizoval: „Poněvadž se sněm říšský nade všeliké nadání nesmírně prodlužuje a posud žádného ukončení aspoň na dlouhý čas předvídati nelze, uznávám za dobré, abych před koncem roku tohoto složil mandát svůj (…).“ Pravdou je, že Národní noviny mezitím kvalitou článků poměrně klesly, přestože se je za Havlíčkovy nepřítomnosti Vilém Gabler a Jan Slavomír Tomíček snažili vést co nejlépe.
Ještě před odjezdem do Prahy mu ostatní poslanci v Kroměříži vzdali úctu a poblahopřáli k nastávajícímu potomku, jak o tom psala Julie Havlíčková své tchyni do Německého Brodu krátce po narození Zdeňky: „Poslední večer, než odjel Karel z Kroměříže, uchystali mu v nějakém sále na stůl hanáckou čepičku křticí, velmi pěknou, celou pošitou stříbrem, a k tomu povijan a přivedli hanácké hudebníky a tancovali okolo něj, při tom ustanovili jméno pro dceru anebo syna.“ Čepec je možné dnes vidět ve stálé muzejní expozici v Havlíčkově domě.
Zdeňka se narodila kolem jedné hodiny odpolední 23. prosince, den před Štědrým dnem, ve stejný den, kdy její otec dorazil domů. Ten neváhal a ihned napsal o této slavné události dopis své matce do Brodu: „Milá Maminko! Zrovna teď v 1 hodinu s poledne narodila se nám šťastně holka, zdravá jako ryba a silná. Julie neměla dlouhý porod a byl co možná lehký. Je zdravá jakoby nic. (…).“
Havlíček s rodinou strávil vánoční svátky, avšak hned po novém roce se vrátil zpět ke své práci novináře a redaktora. Od 7. ledna 1849 začal vydávat satirický týdeník Šotek. Někdy v tomto období, na přelomu starého a nového roku, rekapituloval ten revoluční, když napsal, že „badatelové dějin člověčenstva budou rok 1848 se zvláštním zápalem zpytovati, mnohá až posud tajná pásma dějin jeho pozdějším potomkům odhalovati, kteří nadšeně volati budou: Jaké to byly veliké časy! Že nám nebylo popřáno žíti v nich, oučastníky býti ve velikých činech našich předků!“ Zároveň se ale strachoval i o to, jak to celé dopadne a zda se vše nevrátí do původních kolejí.
A to se částečně stalo v březnu 1849, když byl kroměřížský sněm rozpuštěn a rozehnán vojskem a místo liberální ústavy byla přijatá ta oktrojovaná. Pro Havlíčka i jeho rodinu to znamenalo těžké časy, kdy stanul několikrát před soudem za kritiku státu a oktrojované ústavy, Národní noviny byly zastaveny místodržitelem a nakonec byl Havlíčkovi v roce 1850 zakázán pobyt v Praze. Vše nakonec vyvrcholilo rovněž v předvánočním období roku 1851, kdy byl novinář odvezen do Brixenu po tom, co se nechtěl přizpůsobit novým poměrům. Ale o tom snad zase někdy příště.
Adam, Robert – Martínek, František – Palacký, Petr – Pokorná, Magdalena – Rychnovská, Lucie (edd.): Karel Havlíček. Korespondence IV. 1848. Praha 2021.
Bělina, Pavel – Hlavačka, Milan – Tinková, Daniela: Velké dějiny zemí Koruny české. Svazek XI. a (1792–1860). Praha 2013.
Chalupný, Emanuel: Karel Havlíček. Havlíčkův Brod 1959. (inv. č. KHB1/560)
Karel Havlíček o Moravě a Olomouci roku 1848. Olomouc 1928. (inv. č. KHB1/34)
Lenderová, Milena: Dcera národa? Tři životy Zdeňky Havlíčkové. Praha 2013. (inv. č. KHB1/758)
Masaryk, Tomáš G.: Karel Havlíček. Snahy a tužby politického probuzení. Praha 1920. (inv. č. KHB1/360)
Odložilík, Otakar: Na kroměřížském sněmu 1848 a 1849. Praha 1947. (inv. č. KHB1/640)
Roubík, František: Český rok 1848. Praha 1931. (inv. č. KHB1/158)
Spáčil, Jindřich: Kroměřížské vánoce roku 1848. Kroměříž 1936. (inv. č. KHB1/125)
Spáčil, Jindřich: Kroměřížský sněm 1848–1849. Kroměříž 1933. (inv. č. KHB1/179)
Mgr. Martin Firon, Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod
