Každý má nějakého koníčka, i knihovníci. Někteří čtou, jiní přerovnávají domácí knihovnu podle abecedy nebo žánrů, někdo možná vymyslel knihovní systém, ve kterém zkatalogizoval svůj fond a rodinným příslušníkům půjčí své poklady pouze na jejich vlastní, nepřenosný čtenářský průkaz. A ti druzí nečtou, třeba já. Pokud si půjčím knihu, je výhradně o cestování na kole, protože o cestování na koloběžce toho ještě moc nevyšlo. A proč na koloběžce? Před mnoha lety jsem propadla závislosti na jízdě na tomto odrážedle. Někdy se jedu projet jen tak „kolem komína“ (malý okruh v místě bydliště), ale jakmile mi to počasí po zimě dovolí, sbalím si do brašen vše, co potřebuji na pár dní: spacák, oblečení, vařič a nějaké jídlo, stan nebo hamaku, a vyrazím na toulání po naší krásné zemi. Občas zavítám i do zahraničí: párkrát do roka zajedu do Rakouska, někdy jedu na Slovensko a dvakrát jsem byla v Chorvatsku. A o jedné cestě do Chorvatska bych vám ráda řekla něco bližšího.
S kamarádem jsem v červnu roku 2023 podnikla koloběžkový přesun z Rakouska přes Itálii a Slovinsko do Chorvatska. Na cestě jsme byli 10 dní, ujeli kolem 600 km a spali v kempech, čili jsme si veškeré vybavení vezli s sebou.
Start byl v Salzburgu, kam jsme se z Havlíčkova Brodu dopravili vlakem se třemi otravnými přestupy. V rodišti Wolfganga Amadea Mozarta oficiálně začíná cyklotrasa Alpe Adria. Je krásně značená, nezabloudíte ani bez navigace. Abychom se z Rakouska dostali do Itálie, museli jsme nastoupat několik set výškových metrů, protože se projíždělo Alpami. Ale námaha stála za to. Výhledy na zasněžené vrcholky byly úchvatné, pohled na kvetoucí louky zaháněl všechny chmury. Počasí vyšlo nádherně.
Těsně před vjezdem do italského města Tarvisio jsme se napojili na cyklostezku dlouhou cca 40 km. Vedla po bývalé železniční trati a byla naprosto famózní. Čtvrtý den jsme konečně dorazili k moři do města Grado, kde sice cyklotrasa Alpe Adria končí, ale my pokračovali dál. Potřebovali jsme se dostat do chorvatské Rijeky a nejkratší cesta vedla přes Slovinsko. Průjezd Slovinskem byl dlouhý pouhých 20 km, nicméně to byly výživné kilometry, celou cestu jsme jeli do kopce. Jakmile jsme minuli hraniční přechod do Chorvatska, bylo znát, že se opět blížíme k moři: klesání bylo častější a cíl našeho putování téměř na dosah. Do odjezdu vlaku nám zbývaly 3 dny, tak jsme využili čas na koupání v moři, ochutnávku místních rybích dobrůtek a samozřejmě jsme nezapomněli na zmrzlinu nebo pivko. V Rijece jsme nastoupili do vlaku jednoho nejmenovaného českého žlutého dopravce, který nás přibližně za 20 hodin bez jediného přestupu vysadil přímo v Havlíčkově Brodě.
Komu tento popis stačil, děkuji za pozornost. A vás ostatní zvu na naši cestopisnou besedu, která proběhne v únoru nebo březnu roku 2025 v KKV. Sledujte náš web.
Ludmila Vlková, Krajská knihovna Vysočiny
