Začít samostatně číst je zásadní milník. Je zažitou představou, že se děti naučí číst v první třídě. Ale tak jednoduché to samozřejmě není. Některé děti do první třídy vstupují již jako čtenáři, kteří si poradí i s delšími texty, jiné děti zápasí s technikou čtení ještě na druhém stupni. Neexistují dva stejné čtenářské příběhy, pro všechny neexistuje jediný model, jak se naučit číst. Každý vyrůstá v jinak podnětném prostředí, každý má jinou zkušenost s předčítáním, které je důležitým faktorem v předčtenářském, ale i raně čtenářském období. Každé dítě má odlišný vkus a v každé hlavičce musí knihy bojovat s jinými poutači pozornosti.
Po příchodu do první třídy mohou pedagožky a pedagogové volit z několika přístupů k výuce čtení a výchově ke čtenářství – a opět platí, že se ne vždycky u všech dětí strefí do toho, co by pro ně bylo nejsnazší a nejpřirozenější. Mnoho dětí je také v první třídě opuštěno svými rodinnými předčítači – jako mávnutím kouzelného proutku zmizí nádherné okamžiky společně stráveného času u knihy… a nastupuje práce a dril. Pro mnohé je těžká řehole spojování písmen, slabik a slov, a následné hledání smyslu velkým rozčarováním. Jako by jim ,kamarád kniha’ najednou posměšně podtrhnul židli. A kromě toho, že na mnoho dětí vypláznou v první třídě knihy své záložkové jazyky, přichází ještě další rovina stresu a tou je srovnávání (se) s vrstevníky.
Co prvňáček, to jinak vyspělý čtenář. Co začínající čtenář, to citlivá duše, která potřebuje klid a podporu. Tentýž knižní titul může být pro jednoho čtenáře příliš velkým soustem, pro jiného nudnou banalitou. Pokud jsou začínající čtenáři v první třídě chyceni v pasti jediného titulu, který je bez možnosti volby distribuován plošně všem, může to mít na jejich vztah ke čtení zásadní vliv. Díváme-li se na toto delikátní období z pohledu průměrujícího statistika, který mávne rukou s tím, že „však on se každý jednou číst naučí“, není nutné cokoliv měnit. Pokud nám však nejde jen o dril, který je (ať už se nám to líbí, či ne) ve většině případů ke zvládnutí dobré techniky čtení nutný, ale zároveň stojíme o výchovu ke čtenářství, o sílu čtenářského prožitku, o zápal a čtenářské nadšení, měli bychom se snažit o individuální přístup.
Pro mnoho pedagogů i rodičů je v okamžiku, kdy chtějí dítě podpořit, překážkou nedostatečný repertoár vhodných titulů a nedostatečná orientace na knižním trhu. Jak snadné je šlápnout vedle! To, co je mnohdy považováno za „první čtení“, spadá pro většinu dětí do kategorie „druhé“ nebo „třetí čtení“. Většina dětí potřebuje začínat mnohem pozvolnějším tempem a titulů, které by sytily tuto potřebu kvalitními ilustracemi, zajímavými příběhy, krátkým textem, jednoduchým fontem a vhodně volenou slovní zásobou, je pomálu. Výborně se hodí takzvané picture booky, tedy autorské obrázkové knihy – například knihy Jakuba Plachého Je ráno (Baobab, 2019) a Bezvětří (Baobab, 2024), dobře také fungují i všechny knihy Petra Horáčka (u nás Portál a Albatros).
Skvělým pomocníkem doma i ve škole při pozvolném osvojování si techniky čtení se nově mohou stát také Molekuly čtení (2024), které svým systémem ,úrovňového čtení’ nabízejí ucelenou nabídku pro třídy, děti v domácím vzdělávání, ale i knihovny.
Tituly Molekul čtení spadají do deseti čtenářských úrovní a nabízejí pět různých žánrů, dají se pořídit samostatně nebo v balíčcích s více výtisky každého titulu. Na začátku roku 2025 se nabídka rozšíří i o úrovně 11–20.
Podobných pokusů vyrobit „něco jednoduchého pro ty, co začínají“ jsem zaznamenala v posledních pár letech několik, ale přestože byly komerčně dostupné, jednalo se o více méně amatérské výkřiky osamocených nadšenců.
Molekuly jsou promyšleným systémem s desítkami sešitových knih, za nímž stojí pedagožka Kateřina Špronglová, kurátorka dětské literatury (známá například díky úspěšnému projektu Piňata) Tereza Booth a graficky citlivá produkční Michaela Strešková. Autorská spolupráce zahrnuje celou řadu výtvarníků a lingvistů.
Jedná se o laskavou pěšinku, na kterou se mohou děti vydat již od prvních čtenářských krůčků bez obav z klopýtání. Molekuly jsou jako chytrá horákyně – když chceme, mohou být knihami, s nimiž si dítě vleze pod deku na gauč, ale když chceme, mohou být učebnicemi, které dítě provedou prvními čtenářskými úskalími a dospělým dají do ruky atraktivní pedagogický nástroj. Ve srovnání s čítankou mají Molekuly tu zásadní výhodu, že začínajícímu čtenáři předkládají kompaktní titul, nejen úryvek, který naláká, ale neposkytne skutečný pocit čtenářského úspěchu přicházejícího po dočtení knihy.
Od titulů, které obsahují pouze jednotky slov v úrovni 1, dosáhnou děti postupně až k jednoduchým textům se třemi až čtyřmi větami na stránce v úrovni 10. Najdeme tu tituly ilustrované (např. Moje rodina – úroveň 10) i s fotografiemi (např. S dědou na ryby – úroveň 9), příběhy s napětím (např. Poklad – úroveň 7) nebo populárně-naučné tituly (např. Nářadí – úroveň 5). Jsou tu tituly o rychlých autech, fotbalu, roztomilých morčatech či kočkách, ale také i skvělý recept (Palačinky – úroveň 6) nebo titul zabývající se výčtem věcí potřebných k cestování (Jedu, letím, jdu – úroveň 8). Jsou tu knihy s hlavními postavami chlapeckými i dívčími, tituly pojednávající zábavně o roztomilých antropomorfizovaných zvířatech (Moje kočka umí – úroveň 3), ale i celá řada těch, které se zvířatům věnují z pohledu exaktního, zoologického, které pravděpodobně upřednostní pedagogové ze škol řídících se pravidly Montessori (např. Zvířata v lese – úroveň 3).
Pedagogové mohou ke všem titulům získat i pracovní listy a tabulky monitorující čtenářské dovednosti daného dítěte.
Molekuly jsou sice primárně určené k výuce na základních školách, ale jistě po nich sáhnou i rodiče nebo pedagogové škol mateřských, kteří pracují s dětmi začínajícími číst již v předškolním věku. Své místo mají samozřejmě i v knihovně – jednak pro práci se školními kolektivy, ale zároveň jako lákadlo těch, kteří ač jsou již majiteli čtenářských průkazek, se stále ostýchají a police plné tlustých knih v nich vyvolávají obavy z vlastní čtenářské nedostatečnosti. Po Molekulách v knihovně určitě sáhnou i rodiče, kteří hledají tituly vhodné ke společnému čtení pro začínající čtenáře a jejich mladší sourozence. Vystavené na úzkých policích, obálkami směřujícími do místnosti, v nízké letové hladině, tak, aby byly v dosahu dětí asi 120 cm vysokých, budou jistě atraktivním oživením každého dětského oddělení.
Mgr. Petra Schwarzová Žallmannová, autorka blogu Opičí matka
