Není výjimkou, když si při Čtenářském klubu povídáme nejen o knihách, ale také o jejich filmových zpracováních. Samo se tak nabízelo, abychom jedno z témat věnovali právě adaptacím literárních děl. Ovšem pro zpestření… při prázdninovém setkání jsme se pustili do knih, které byly zfilmované v posledních pěti letech.Literárně-filmový klub
Knihy a filmy. Nerozluční parťáci, kteří k sobě mají blízko už dlouhé roky. Asi by se nedalo spočítat, kolik knížek bylo převedeno na filmové plátno. A i když si dobu ohraničíte pouhými pěti lety (jako jsme to udělali my), stejně jich vám vyjde velké množství. Právě o tom jsme se přesvědčili při červencovém Čtenářském klubu.
Jednou z nedávných adaptací, konkrétně z roku 2022, je film Osm hor. Ten byl natočen na motivy stejnojmenné knihy, poprvé vydané v roce 2016. Jejím autorem je italský spisovatel Paolo Cognetti.
Může být překvapením, že zrovna jeho kniha byla zfilmována. A to v době, kdy producenti filmů sází na jistotu a nechají točit spíše komerční akčňáky nebo nelogické romantické komedie. Osm hor je totiž dílo hloubavé, k zamyšlení, netuctové a především s velkým přesahem. Nemá v sobě nějaký úchvatný epický děj, sází spíš na vztahovou rovinu a na symboly, kterým vévodí nádherná příroda… Příroda v čele s horami, po kterých se hlavní hrdinové rádi toulají.
I přes to všechno se ve filmu podařilo vystihnout podstatu knížky. A do filmu přesunout to, co vyniká především v literární rovině. A překvapivě i přes menší dějovost ani během více než dvou hodin rozhodně nenudit.
Dalšími nedávno zfilmovanými knihami, o nichž jsme si povídali, byly Spící město nebo zajímavé dílo Kde zpívají raci. Dále došlo na film Nech svět světem či na Kosmonauta z Čech. Chybět nemohlo ani nedávné zpracování slavné Duny nebo Prvok, Šampon, Tečka a Karel od Patrika Hartla.
Humor pro děti
Zářijovým tématem Čtenářského klubu byly knihy britského autora Davida Walliamse. Jeho dílo, cílené především na děti, se mezi členy ČK setkalo spíše s negativními reakcemi. Proč? Z několika důvodů…
V literatuře a speciálně v literatuře pro děti by mělo platit jedno základní pravidlo. Autor příběhu by neměl ani tak prezentovat svoji fantazii, ale dbát o to, aby čtenáři používali tu svou. David Walliams dělá přesný opak. Přičemž se hodně často utrhne ze řetězu a zejména při vymýšlení jmen a různých názvů to umí hodně přepísknout. A při snaze být vtipný může působit někdy i trapně. Mnohdy jako neúspěšný napodobitel Terryho Pratchetta.
Dalším důvodem, proč se David Walliams v našem Čtenářském klubu nesetkal s úspěchem, byly naprosto nesympatické postavy. Například v knize Něfo je holčička Myrta, která je zlá na rodiče, nadává jim, máčí jim hlavu v záchodě, šikanuje je. Ovšem ve zmíněném titulu je nesnesitelná nejen tato negativní postava, ale také ty hodné: Myrtini rodiče. A to proto, že si šikanování od malé dcery nechávají líbit. Všechno jí splní, a i když se jim od ní dostanou jen další nadávky, jsou na ni milí.
Nejhorší na všem je pak vyvrcholení celé knihy. Něfo Myrtu odnese do džungle. A co udělají rodiče? Nic. Což není zrovna ta nejlepší pointa a ukázka, jak vyřešit potíže s problémovým dítětem.
Další knihy, o kterých jsme si při setkání povídali, byly Ďábelská zubařka, Operace Banány, V naší škole je had, Ledová obluda či Malý miliardář. A také Pan Smraďoch. Asi jediná z celého výčtu, u které se dá mluvit o nějakém přesahu a výchovném poselství.
Petr Bobek, Krajská knihovna Vysočiny
