Přelom února a března jsme v Městské knihovně Jihlava věnovali praktickému vzdělávání, a to konkrétně opravě knih. Všichni víme, v jakém stavu se mohou ocitnout knížky, které jdou z ruky do ruky. A také víme, že čtenář i knihovnice je v dobré víře často opraví izolepou. A jsme si vědomi i toho, že to není ideální stav, ale aspoň to drží pohromadě.
Kurz opravy knih si dal za cíl ukázat, že knihy jdou opravit i bez izolepy, a to rychle, efektivně a trvaleji. Jsem knihařka amatérka a práci s papírem se věnuji téměř dvacet let. Vycházím z klasických knihařských postupů, které jsem přizpůsobila pro neznalé tohoto krásného řemesla. Kurzem prošly všechny pracovnice knihovny rozdělené do tří skupin.
První část kurzu zahrnovala teorii. Kolegyně jsem seznámila se základními knihařskými nástroji, anatomií knihy a prozradila jim velké papírové tajemství. A to, že jediný správný směr je směr vláken papíru 
Poté, co jsme si ujasnily názvosloví jako předsádka, kapitálek, přídeští (vnitřní strana desek), knižní blok a složky, přišlo na řadu pojmenování problému a návrh na jeho řešení. Ve druhé části už došlo na praxi. Stěžejním bodem našeho kurzu byla oprava šitých vazeb; na ty lepené základní nástroje nestačí. Každá účastnice měla za úkol přinést si knihu, která by zasloužila opravit. Kurz byl specifický v tom, že se každá přinesená kniha nacházela v různém stádiu rozpadu. Nicméně všechny opravy byly typově podobné – kniha vytržená z desek, odtržený hřbet, povolené nebo přetržené šití a nejčastěji vytržené stránky. Na knihařině je krásné to, že se většina neduhů knihy dá vyřešit štětcem, lepidlem a druhou, těžkou knihou. Oprava knihy může být pro někoho, kdo drží knihařskou kost v ruce poprvé, časově trochu náročnější. V květnu proběhl navazující kurz, pracovně nazvaný „pro fajnšmekry“, kde si odvážnější kolegyně vyzkoušely, jaké to je šít knihu. Tedy spíše zašívat. Přece jen je to řemeslo a je třeba cvik, aby šlo vše jedna dvě.
Kolegyně se každopádně se základy knihařského řemesla popraly statečně. Na konci kurzu vyfasovaly knihařskou kost, půl metru kapitálku a štětec a hned začaly využívat svých nově nabytých znalostí a dovedností ku prospěchu našeho knihovního fondu.
Magdaléna Kupková, Městská knihovna Jihlava
