Knihovny jsou instituce, jejichž posláním je shromažďovat, zpracovávat, uchovávat a zpřístupňovat plody lidské tvůrčí činnosti, a přispívat tak k rozvoji vědy, kultury a vzdělanosti.
A přestože mají knihovny podle autorského práva zvláštní postavení, které jim přináší určité výhody, stále jsou při nakládání s díly chráněnými autorským zákonem značně omezeny. Proto využívají licence Creative Commons (dále CC), které nabízejí hned několik možností využítí.
Vzdělávání
První možností, jak mohou knihovny naložit s CC licencemi, je jejich propagace veřejnosti a
vzdělávání začínajících autorů. Přestože CC licence už nějakou dobu mohou fungovat v českém autorskoprávním prostředí, povědomí o nich není ve veřejnosti dostatečné. Potenciální autoři tak často ani netuší, že mají i jinou možnost, kromě ponechání si všech majetkových práv k dílu. Knihovny se mohou pokusit o změnu této situace tak, že se budou snažit informovat autory o možnosti uveřejnění díla pod CC licencemi. Pokud by se jim to podařilo, získaly by licencovaná díla, se kterými by mohly dále nakládat.
Knihovny nejsou v oblasti vzdělávání žádnými nováčky a zkušenosti nepostrádají. „Veřejné knihovny – a základní knihovny obzvlášť – tradičně poskytují svým uživatelům nejrůznější vzdělávací akce, a to v nejširším slova smyslu a začínají u uživatelů nejmenších – u dětí.“ [1] Překážkou pro pořádání vzdělávacích akcí, které by rozšířily povědomí o CC a myšlenkách, jež tato organizace zastává, mohou být finanční možnosti knihoven. „Každá knihovna je ve svých možnostech přirozeně omezena: svou velikostí a finančními příjmy, které přímo úměrně odpovídají velikosti knihovny.“ [1] I přes nedostatky, se kterými se knihovny potýkají, mají stále velký potenciál, úkol spočívající ve vzdělávání autorů splnit.
Ještě trochu jinak mohou k vzdělávání autorů přistupovat vysokoškolské knihovny, v jejichž fondech lze nalézt závěrečné práce vysokoškolských studentů. S tímto přístupem ovšem záleží na míře spolupráce s vysokoškolskou institucí, pod kterou spadají. Myslím si, že by bylo vhodné uvést například možnost zveřejnění závěrečných prací pod CC licencemi mezi doporučeními ke zpracování závěrečné práce, které stanovuje vysoká škola.
Vydávání licencovaných dokumentů
Další možností je vydávání licencovaných dokumentů. Knihovny nemusí vystupovat pouze jako zprostředkovatelé a poskytovat svým uživatelům dokumenty, které vytvořil někdo jiný, ale mohou se také zapojit do samotného tvůrčího procesu a stát se vydavateli. V dnešní době navíc knihovny nejsou omezeny pouze na klasické publikování v tištěné podobě. Nové technologie a Internet umožňují tzv. elektronické publikování.
Výsledkem elektronického publikování je zpřístupnění dokumentů v digitální podobě on-line či off-line. „Elektronické publikace, které jsou zpřístupněny určitým skupinám uživatelů v rámci lokálních nebo globálních sítí, jsou dokumenty, ke kterým mají jejich čtenáři přístup on-line. Za off-line formu elektronického publikování můžeme pak považovat fixaci dokumentů na CD-ROM, vidoediscích a podobných nosičích.“ [2] Knihovny mohou vydávat například online časopisy, sborníky atd.
Elektronické publikování nabízí na rozdíl od toho klasického několik znatelných výhod. První z nich je hypertext, neboli propojení na další texty. „Elektronické publikace nebo jejich části lze logicky provázat se souvisejícími dokumenty nebo částmi dokumentů a podstatně tak rozšířit možnosti čerpání informací pro čtenáře, kdy je možno pružně přecházet z jednoho dokumentu do druhého, zatímco u tištěného dokumentu by autor musel informace buď opsat a tím je duplovat a nebo na ně čtenáře odkázat, aby si je vyhledal sám.“ [2] Další výhodou je vytváření multimediálního obsahu. Autor není omezen pouze na text či ilustrace. Ve vydávaném díle mohou být přítomna i videa, hudba, animace atd. V elektronických dokumentech se dá navíc díky různým nástrojům mnohem snadněji vyhledávat. Elektronické publikování může čtenáři nabídnout zapojení pomocí zpětné vazby, čtenář už nemusí být pouhým pasivním uživatelem. Zásadní výhodou elektronického publikování pro knihovny je menší finanční náročnost. Knihovny většinou nemají dostatek finančních zdrojů, aby mohly vydávat dokumenty v tištěné podobě, u kterých navíc hraje roli počet těchto vydaných dokumentů. U digitálních dokumentů se s počtem uživatelů nijak nemění finanční náklady.
Tvorba databází
Poslední možností, kterou zde uvádím, je shromažďování již existujících dokumentů, které jsou k dispozici pod CC licencí. Knihovny mohou licencované dokumenty vyhledávat a přímo na tyto zdroje odkazovat nebo vytvářet digitální knihovny a otevřené depozitáře z licencovaných dokumentů.
Jako digitální knihovnu můžeme označit „organizaci, která disponuje zdroji (včetně kvalifikovaného personálu) pro výběr, zpracování, šíření a uchovávání sbírek digitálních materiálů za účelem jejich okamžité a efektivní dostupnosti určité skupině (skupinám) uživatelů“ [3]. Důležitým charakteristickým znakem digitální knihovny je, že jde o organizovanou sbírku informací v digitální podobě. „Obsahem digitálních knihoven nejsou jen textové informace – také obrazové materiály, zvukové nahrávky, video či film nebo trojrozměrné objekty. Může jít např. o digitalizované papírové dokumenty, obrázky nebo fotografie a mapy, stejně tak jako o digitalizované filmové dokumenty nebo zvukové nahrávky pořízené třeba na válečky na počátku tohoto století. Mnohé typy informací a
materiálů, které jsou či budou zpřístupňovány prostřednictvím digitálních knihoven, vznikají již pouze elektronicky a nemají alternativu v tradiční podobě.“ [4] To je i případ děl licencovaných pod CC licencemi, která většinou vznikají pouze v elektronické podobě.
Lenka Fatková
- NOVOTNÁ, Ivana. Celoživotní vzdělávání a jeho odraz v knihovnách. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2006. 95 s. Vedoucí bakalářské diplomové práce Mgr. Lenka Málková.
- JEDLIČKOVÁ, Petra. Elektronické publikování. Ikaros [online]. 1999, roč. 3, č. 3 [cit.
2010-05-02]. Dostupný z WWW: <http://www.ikaros.cz/node/314>. ISSN 1212-5075. - TKAČÍKOVÁ, Daniela. Když se řekne digitální knihovna …. Ikaros [online]. 1999, roč. 3, č. 8 [cit. 2010-05-02]. Dostupný z WWW: <http://www.ikaros.cz/node/1035>. ISSN 1212-5075.
- TKAČÍKOVÁ, Daniela. Digitální knihovny v praxi. Ikaros [online]. 1998, roč. 2, č. 7 [cit. 2010-05-02]. Dostupný z WWW: <http://www.ikaros.cz/node/278>. ISSN 1212-5075.
