Pět let. Přesně tolik letos v březnu oslavil Čtenářský klub Krajské knihovny Vysočiny. Pro nás, kteří se mu věnujeme od začátku, je až neuvěřitelné, jak rychle ten čas utekl. Ale znáte to… Když se dobře bavíte, čas plyne (bohužel) rychleji. Pro nás Čtenářský klub zábava je, ale jenom díky lidem, kteří na něj chodí a s nimiž jsme se postupem času stali i přáteli.
Fantastický svět Neila Gaimana
Na cestě k březnovému půlkulatému výročí jsme prošli několika milníky. Témat jsme za celou dobu existence probírali už více než čtyřicet. Na začátku tohoto roku (než jsme se pustili do oslav) to konkrétně byla dvě následující…
V lednu jsme další ročník Čtenářského klubu otevřeli setkáním s jedním z nejvýznamnějších autorů sci-fi a především fantasy Neilem Gaimanem. Z jeho nejznámějších knih, o kterých byla při našem setkání řeč nejvíc, zmiňme Hvězdný prach, Koralinu, povídkovou sbírku Kouř a zrcadlo, Nikdykde, dále pak Dobrá znamení, Americké bohy nebo Anansiho chlapce. A také Oceán na konci cesty.
Jedná se o neobyčejný příběh na pomezí fantasy a hororu. Je těžké popisovat jeho děj. Vždyť ani hlavní hrdina a vypravěč dost možná sám neví, jestli vzpomínka na jeho sedm let, kdy se odehrál hlavní příběh, má reálný základ, nebo je pouhým snem.
Na jednu stranu to ale může být dokonalý vhled do světa Neila Gaimana, do světa, který mnohdy postrádá hranici mezi realitou a fantazií. Příběh se odehrává v Anglii na odlehlém statku a v jeho okolí. Muž středního věku vzpomíná na dětství, kdy zde zažil hororové události. Odstartovala je sebevražda jejich podnájemníka. Ta probudila temné a zlé síly – v příběhu ztělesněné krutou chůvou Uršulou, která hlavního hrdinu v dětském věku týrala.
Ten ale zároveň vzpomíná na kamarádku Lettie Hempstockovou, neobyčejnou dívku, která ho chránila. A která pocházela z tajemné rodiny, kde šlo například vzít jakoukoliv událost, vystřihnout ji a nahradit jinou…
Kniha u nás původně vyšla pod názvem Oceán na konci uličky. V nedávném novém překladu si ji pod křídla vzalo nakladatelství Argo. To překlad svěřilo člověku na Gaimana nejpovolanějšímu – Viktoru Janišovi. A opatřilo jej skvostnou grafickou úpravou a úžasnými ilustracemi talentované australské výtvarnice Elise Hurst.
Hledáme smysl života
Duchovno, hledání smyslu života nebo důraz na osobní rozvoj… To jsou pojmy, které se více či méně nějakým způsobem dotýkají každého člověka. A byť duchovní literaturu nemůžeme považovat zrovna za mainstream, každý si v ní může najít něco, co je důležité pro jeho život. Což ostatně potvrdilo i únorové setkání Čtenářského klubu.
Dalším neopominutelným faktem je, že z duchovní literatury čerpá od prvních spisů až do dneška spousta dalších příběhů. Láska, sebeobětování, vykoupení… To jsou motivy, které se objevují snad v každém druhém díle literatury. A motivy, kterými se prezentuje i ta duchovní.
Výčet knih, o kterých se mluvilo při setkání nad tímto tématem, byl bohatý. Křesťanství se věnují Píseň o Bernadettě, Chatrč či Jezuitský návod téměř na všechno od Jamese Martina, buddhismu zase Dalajlámova kočka nebo Panda a dráček. Dalšími knihami plnými moudrosti a rad pro život jsou ještě Bolest mých předků, Zbraně vlivu, Čtyři dohody, Exupéryho Citadela a Kocour Bob od Jamese Bowena.
Oslava pěti let
Je nám pět let! Psal se 11. březen 2019, když jsme se s našimi čtenáři poprvé sešli, abychom si popovídali o knížkách. Tehdy naše knihovna sídlila ještě ve Staré radnici a rozhodně jsme netušili, jak dlouho Čtenářský klub budeme dělat. Rok, dva? Vydrží jen pár měsíců?
A v březnu letošního roku (tradiční druhé pondělí v měsíci dokonce vyšlo na 11. března) jsme oslavili pětileté výročí.
Za to, že Čtenářský klub děláme tak dlouho, chceme poděkovat těm, kteří na něj chodí. Bez nich bychom takového krásného jubilea určitě nedosáhli. Vždyť sami bychom si tam zvládli povídat jen stěží 
A jak konkrétně jsme pětileté výročí oslavili? Nechyběl narozeninový dort. A hlavně jsme ho prožili s našimi čtenáři a členy Čtenářského klubu. A povídali jsme si o tématu Postěžujte si… aneb Kniha, která mě zklamala. Což nebylo téma náhodné, ale trošku odkazovalo na to, o němž jsme si před pěti lety povídali při úplně prvním setkání.
Čtenářský klub jsme zahajovali Knihou mého srdce. A protikladem završili jeho (zatím) pětiletou cestu.
Petr Bobek, Krajská knihovna Vysočiny
