Slavný novinář, politik a redaktor (a výčet povolání není zdaleka úplný) Karel Havlíček Borovský se zapsal do české historie jako národní buditel a kritik rakouských poměrů. Do dějin Havlíčkova Brodu pak studiem na zdejším gymnáziu, v našem městě bydlel se svou rodinou, prožil zde asi první vážnější lásku, zažil tu radosti i strasti. Tou důležitou strastí pro Havlíčkův život byla jistě jeho deportace do Brixenu, kterou zařídil ministr Bach po schválení císařem Františkem Josefem I. v prosinci roku 1851. Pověřený policejní úředník Franz Dederra vstoupil do Havlíčkova domu na náměstí mezi druhou a třetí hodinou ranní 16. prosince 1851. Havlíček se musel do pár hodin sbalit a rozloučit s rodinou. Jeho život se přesunul do Brixenu, do prostředí mimo svou rodinu (avšak později za ním přijela), mimo své přátele a hlavně mimo jakoukoliv možnost psát pro svůj národ. Návrat byl Havlíčkovi umožněn až v roce 1855, kdy se české poměry po revoluci v roce 1848, které se samozřejmě zúčastnil, uklidnily. Atmosféra už však nebyla jako za Havlíčkova odjezdu – ministr Bach nastolil nový režim, který s sebou přinesl i značně propracovanou policejní síť. Lidé se báli s Havlíčkem mluvit. Slavný spisovatel však záhy po svém návratu do rodné vlasti zemřel. Nastal postupný výrazný obrat a Havlíčka si národ začal připomínat jako význačnou postavu českých dějin.
Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod se v podstatě od svého založení mimo jiné specializuje právě na osobnost Karla Havlíčka Borovského. Muzejní sbírky obsahují dokumentační a literární fond, nábytek, obrazy, osobní předměty Havlíčka i jeho rodiny. Zároveň však také specializovanou havlíčkovskou knihovnu čítající nyní 779 kusů knih. Mezi ně patří díla o Havlíčkově životě, různá vydání jeho autorských děl a textů, originální noviny Havlíčkem vydávané a další. Sbírky jsou systematicky doplňovány a aktualizovány. Na tomto místě si budeme pravidelně připomínat Havlíčkovo dílo, a to právě výběrem z muzejní knihovny. A co by to bylo za první příspěvek, kdyby se netýkal výstav. Sbírková knihovna obsahuje různé texty a knihy z havlíčkovských výstav, kterých už v minulosti proběhla celá řada. Stálé expozice na toto téma se i dnes prezentují v rodném domě Karla Havlíčka Borovského v Havlíčkově Borové a také v Muzeu Vysočiny v Havlíčkově Brodě.
Jednu z nejstarších výstav sbírky dokládají k roku 1931 v Praze. Tehdy Spolek českých bibliofilů uspořádal tuto akci z vlastních zdrojů – jeho členové ze svých soukromých sbírek poskytli materiály o Karlu Havlíčkovi. Vystavovaly se tehdy obrazy, noviny, Havlíčkovy překlady, osobní památky, různé spisy a další literatura. Například sběratel Josef Nováček shromažďoval materiály k Havlíčkově osobě bezmála třicet let: „Mnohý jiný požitek jsem si odepřel, abych dostal některý kus do své sbírky.“ Malý spisek o výstavě obsahuje výpis celé škály vystavených dokumentů – nutno však dodat, že sběratelé, kteří byli sami členy spolku bibliofilů, sbírali především literaturu.
V Havlíčkově (dříve Německém) Brodě se o Havlíčkovi vystavovalo už od první republiky. Malíř Otakar Štáfl například uspořádal výstavu v roce 1935, na které se objevila celá řada památek a dokumentů (údajně celkem 1008 kusů) spojených s Havlíčkem a jeho rodinou. Štáfl považoval úspěch výstavy až za pronikavý. Popisovala Havlíčkovo mládí v Borové, jeho studium v Jihlavě a Německém Brodě, jeho cesty po Evropě, život v Německém Brodě, redaktorskou činnost v Praze, odvoz a pobyt v Brixenu – zkrátka jeho život téměř den po dni: „Celý pás života Havlíčkova před vámi oživuje, postava Havlíčkova nabývá životnosti, cítíte jeho sílu, vzdor, jeho buřičství, ale i jeho lásku k národu.“ Nejcennějším vystaveným dokumentem byl podle Štáfla zatykač na Karla Havlíčka z revolučního roku 1848. Na výstavě bylo možné vidět i řadu exponátů, které se nacházejí v havlíčkobrodském muzeu dodnes a některé jsou ve stálé expozici zpřístupněné – například snubní prsteny Karla a jeho ženy Julie, osobní předměty Havlíčkovy rodiny (peněženka otce Matěje, brýle matky Josefiny), fotografie pomníků apod. Tato výstava probíhala přímo v prostorách německobrodského gymnázia v rámci jeho oslav 200 let existence, na kterém nejenže Havlíček studoval, ale za první republiky nesla škola také jeho jméno: Státní reálné gymnasium Karla Havlíčka Borovského. Čestným protektorem výstavy se stal sám prezident Tomáš G. Masaryk. Na závěr svého textu Štáfl upozorňuje i na to, že v příštím roce, tedy v roce 1936, bude tato výstava doplněna a přesunuta do pražského Belvederu.
Což se také stalo. Na rok 1936 totiž připadalo 80. výročí Havlíčkovy smrti. Protektorem výstavy už se stal Masarykův nástupce Edvard Beneš. Vystaveno bylo celkem 857 předmětů – méně než v Německém Brodě. Předsedou přípravného výboru výstavy byl tehdy lékař a sokol Stanislav Bukovský. Pomáhal mu opět Otakar Štáfl, ale třeba i politik Václav Klofáč, oba rodáci z Německého Brodu. Výstava byla rozdělena podle jednotlivých důležitých období v Havlíčkově životě, obsahovala také historický a kulturní kontext, významná část výstavy se věnovala i Havlíčkově dceři Zdence. Zpřístupněna byla i Štáflova dioramata, která jsou dnes k vidění v havlíčkobrodské Štáflově baště.
Posledním textem ve sbírkové knihovně, který se věnuje Havlíčkovi ve výstavách, je katalog výstavy z roku 1956, která se konala v pražském Národním muzeu k 100 letům připomínky Havlíčkova úmrtí. Na akci se podíleli za havlíčkobrodské muzeum i Oldřich Franc a Pavel Sochr. Výstava v podstatě nepřinášela oproti těm předchozím nic nového. Poměrně zajímavé je ale zdůraznění Havlíčkova kultu, který byl tehdy už v pokročilé fázi.
Sbírková Havlíčkova knihovna nám přináší dokumenty, které reflektují osobnost Havlíčka i v trochu odlišném stylu, než co bychom od knihovny možná očekávali. Zajímavá je v tomto kontextu jistě možnost vidět Havlíčka v proměnách času, místně i celostátně – za první republiky byl vnímán jako distancující se člověk od Rakouska-Uherska, výrazně pod národním úhlem pohledu; jako osobnost, která se vzepřela špatnému režimu pro český národ a která by měla být připomínána i po jeho rozpadu a nastolení republiky. Naopak v roce 1956 byl Havlíček už připomínán pod vlivem aktuálního režimu jako lidový novinář bojující proti absolutismu, obětavě pro lid pracující a lid pozvedající k činu. Zkrátka každá doba měla své. Texty zároveň dokládají život v dnešní době vystavených sbírkových předmětů, které již před sty lety mělo muzeum ve své správě a také je prezentovalo na celorepublikových výstavách.
A. S.: Havlíčkova výstava v Něm. Brodě. Národní rada, roč. 15, č. 6, s. 155 (inv. č. KHB1/92/1)
Karel Havlíček Borovský (1856–1956). Praha 1956. (inv. č. KHB1/214/1)
Karel Havlíček Borovský. Výstava památek a dokumentů. Německý Brod 1935 (inv. č. KHB1/210/1)
Nováček, Josef: Seznam spisů a památek Havlíčkovy výstavky v Praze 1931. Praha 1931 (inv. č. KHB1/207)
Štáfl, Otakar: Havlíčkova výstava v Něm. Brodě. Koh-i-noor Magazin, roč. 6, č. 68, s. 10–13. (inv. č. KHB1/111)
Výstava Karla Havlíčka Borovského. Památky – dokumenty – literatura. Praha 1936 (inv. č. KHB1/249/1–5)
Mgr. Martin Firon, Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod
