Od poloviny října do konce listopadu si návštěvníci Krajské knihovny Vysočiny mohli prohlédnout výstavu Proměny dřeva v čase. Seznámili se tak s výběrem tvorby Josefa Špicla – řezbáře, kterého jsme při této příležitosti vyzpovídali pro Knihovnický zpravodaj Vysočina.
Kdybyste měl charakterizovat svoji řezbářskou tvorbu, co byste o ní a také o sobě řekl?
Jsem řezbář samouk, který má rád dřevo. A snažím se z něj vysvobodit to, co je v něm zakleto. Ale musím říct, že nic z toho by nevzniklo bez podpory rodiny. Znamená to velkou toleranci. Například kudy projdete, padají z vás piliny… Rodina je také většinou i prvním kritikem.
Motto na vašich webových stránkách říká, že každá vyřezaná věc je oknem do duše řezbáře. Co vaše výtvory prozrazují o vás?
Motto sice není původně moje, ale plně se s ním už léta ztotožňuji. Každá věc zachycuje představu a hodně i momentální náladu a pohodu. Nelze tvořit ve spěchu. Z toho plyne i to, že eventuální termíny jsou jen hodně orientační.
Vím, že v současné době jste terapeutem v Psychiatrické nemocnici v Havlíčkově Brodě, kde se svými pacienty pracujete se dřevem. Co vám tato činnost přináší?
Mohu říct, že mě tato práce s lidmi naplňuje. Těší mě, když můžu někomu předat zkušenosti, talentovaní lidé se najdou všude. Jenom trochu bolí, myslím fyzicky, opracovávat dřevo dlátem. O puchýře u nás není nouze, ale výsledky stojí za to.
Blížila se i nějaká vaše dřívější pracovní profese k umění?
Profesně jsem se k umění nikdy nepřiblížil. Nemám žádné umělecké vzdělání, je to můj velký koníček, až bych řekl kůň. Mám vzdělání ekonomické, ale nikdy jsem nebyl úředník jako takový. Pracoval jsem v obchodě, ve službách, ale vždy jenom v provozních pozicích.
Tvoříte intuitivně nebo i na zakázku?
Tvořím intuitivně, protože každá skulptura i drobná řezba má svůj příběh. A když ho nemá, tak si ho musím vymyslet. Nebráním se ani zakázkové tvorbě, ale vždy podle svých představ. Když zákazník přinese obrázek z internetu, reaguji tak, že nekopíruju, ale udělám mu sochu podle sebe. Když výsledek nenaplní jeho představu, nemusí si dílo vzít – zatím se tak ale nikdy nestalo.
Jakou technikou pracujete?
Protože nemám dar kreslení, modelovat také neumím, začínám s velkou pilou a postupně se dopracovávám výsledku. Po velké pile následují ty malé s řezbářskými lištami, přes brusky a frézky k dlátům. V poslední době mě lákají i různé kombinace materiálů a dřevo kombinuji například s kamenem nebo vitrážovými prvky. A láká mě třeba i železo.
Zúčastňujete se nějakých veřejných sympozií?
Na sympozia už moc nejezdím. Jsou to akce náročné na čas a dovolená je omezená. Pravidelně jezdím na řezbářské sympozium do Luhačovic a na mezinárodní umělecké sympozium na Slovensko.
Už máte v plánu nějaké setkání řezbářů, kde by vás veřejnost v příštím roce mohla vidět?
Pravidelně se konají setkání řezbářů z celé republiky ve Štokách. Tam mě snad bude možné v květnu vidět.
Mnozí možná nevědí, že vyřezávaný betlém, který je každoročně vystavovaný na Havlíčkově náměstí v Havlíčkově Brodě, je také vaším dílem. Je už tento soubor postav zakončený, nebo je možné, že ještě přibyde nějaké zvíře, postava?
Havlíčkobrodský betlém byl projekt původně na pokračování, ale před několika lety se bohužel ze strany města zastavil. Finančně to není tak náročná investice, tak snad do budoucna nějaké sochy přibydou. Bohužel životnost stávajících soch se blíží ke konci a nad betlémem se vznáší velký otazník.
Při vernisáži jsme se dozvěděli, že vaši tvorbu mohli obdivovat i návštěvníci dalších zemí. Kde všude jste vystavoval? A jak se řezbář samouk dostane se svými výtvory za hranice?
Stopu ve formě skulptury mám i v holandském Brille, kde jsem řezal na místě. Menší dílka mám na Giblartaru, v Anglii, Singapuru. Na Slovensku moje sochy zdobí hotelový park v Šamoríně a v Luhačovicích po vernisáži skončily moje sochy v soukromém vlastnictví. Za zmínku možná stojí betlémy v Dolním Městě pod Lipnicí, ve Ždírci u Jihlavy nebo v jedné obci u Nasavrk. Většina soch je ale v soukromých rukách, na zahradách a v interiérech. Rád bych také zmínil poustevníka U Svaté Anny.
Velice děkuji za rozhovor a přeji vám mnoho inspirace a tvůrčího elánu.
Více o panu Špiclovi se můžete dozvědět na webových stránkách https://rezbarjosef.estranky.cz/ a na facebooku https://www.facebook.com/josef.rezbar.
Josef Špicl
Hana Lacinová, Krajská knihovna Vysočiny
