Dobrovolnictví v Krajské knihovně Vysočiny se rozvíjí od roku 2003. V současné době máme čtyři aktivní dobrovolníky, kteří pomáhají při různých akcích v knihovně, s donáškou knih a podobně. Jednoho z nich, dobrovolníka tělem i duší Martina Kubáta, jsme vyzpovídali. Martin mimochodem dvakrát získal ocenění Křesadlo, vyzdvihující ty, kteří nezištně konají obecně prospěšné činnosti.
Martine, odkdy se věnujete dobrovolnictví?
S knihovnou spolupracuji už deset let a ještě roky předtím jsem docházel do Zvonečku (spolek maminek a dětí s mentálním postižením) v Pelhřimově.
Co nebo kdo Vás k dobrovolnictví přivedl?
Právě v Pelhřimově mě mezi zdravotně znevýhodněné děti vzala kamarádka. Při prvních dvou třech návštěvách jsem se necítil příliš komfortně, ale rychle to přešlo a navštěvoval jsem je velmi rád. Děti byly velice kontaktní a upřímné. Ještě dnes se snažím alespoň občas je navštívit.
Jak dlouho trvá spolupráce s Krajskou knihovnou Vysočiny?
V tomto roce spolu slavíme deset let spolupráce a stále sem chodím rád. Vlastně už za starými přáteli. Právě nedávno jsme vzpomínali na to, že když jsem nastupoval, nechtěl jsem k dětem, abych si od nich „odpočinul“. A nakonec jsem nejvíc práce odvedl s nimi a musím říct, že jsem za to rád. Pomáhám při výtvarných dílničkách a různých dalších akcích v knihovně. A protože mi současná pracovní doba nedovoluje takovou časovou pružnost, pomáhám s donáškou knih a časopisů čtenářům, kteří už sami do knihovny nedojdou.
Co Vás na této činnosti těší?
Být mezi lidmi. Děti jsou otevřené a upovídané, a protože sám děti nemám, užívám si to. A vlastně do knihovny chodím rád i kvůli dobrému kolektivu. Občas vyzkouším také funkci dobrovolníka na jednorázových akcích v republice. Dostal jsem se i do zařízení pro matky s dětmi, kde byl vidět rozdíl mezi těmi, kteří pomoc potřebovali, a těmi, kteří uměli jenom brát. Sami pro zlepšení situace nic neudělali a z toho mi je smutno.
Přišla někdy chvíle, kdy jste si řekl „tohle ne“?
Ne, nic takového nebylo.
Jak je pro Vás tato aktivita časově náročná?
Sám si plánuji, na co mám čas a co už nemohu z časových důvodů zvládnout. V létě mám více energie, protože je déle světlo a to mám rád.
Jaké je Vaše současné zaměstnání?
Pracuji jako terénní pečovatel v Sociálních službách města Havlíčkova Brodu.
Pokud máte při poskytování sociálních služeb nebo i v rámci dobrovolnictví problém, kdo Vám pomůže?
Máme možnost supervize, takže si o problému můžeme popovídat s odborníkem. Ale já to příliš nevyhledávám, raději problémům předcházím, nebo je vyřeším na místě.
Myslíte si, že je dobrovolnictví pro každého?
Každý by mohl dělat něco navíc. Někteří lidé se diví, jak můžu dělat něco takového a zadarmo. Ale já to takto necítím, pomáhám rád. Mám takový sen: kdybych vyhrál miliony, přestanu pracovat a budu se věnovat dobrovolnictví :-).
Děkuji za rozhovor a přeji hodně radosti při všem, co děláte.
Martin Kubát
Hana Lacinová, Krajská knihovna Vysočiny
