Známé přísloví říká, že do stejné řeky by se nemělo vstupovat dvakrát. U témat, která jsme v našem Čtenářském klubu probírali, se to snažíme dodržovat… proč bychom si také dokola měli povídat o tom samém?
Ke dvěma tématům, která jsme našim členům přinesli v minulém roce, jsme se ale vrátili – jednoduše jsme zjistili, že jedna diskuze k nim prostě nestačí. Zároveň se u nich nabízela i možnost, jak se jim věnovat ještě z jiného konce.
V případě westernů jsme loni probírali Karla Maye a letos si řekli, jestli by to šlo i bez něj. A u komiksů jsme si už v minulém roce při bohaté diskuzi uvědomili, že se prostě musíme zaměřit na ty, které vznikly na základě klasické, „nekomiksové“ literatury.
Hlavně bez Maye
Jestli některého ze spisovatelů můžeme považovat za synonymum pro žánr westernu, tak bezpochyby Karla Maye. Bylo by však nespravedlivé v momentech, kdy si nějakou „kovbojku“ a „indiánku“ chceme přečíst, sahat automaticky po jeho dílech.
Může pak být překvapením, kolik dalších výborných autorů se této literatuře vlastně věnovalo. Rozhodně neznámá nejsou jména jako Zane Grey, Max Brand či Louis L´Amour. Nebo Forrest Carter, který psal knihy o osudech původních obyvatel Ameriky.
Jedna z nich má název Odvedu vás do Sierry Madre. Jedná se o příběh Apače Geronima, orámovaný motivem, jak slavný válečník vede svůj lid do hor v Sierra Madre, aby tam mohli žít svobodně. Jinak by zůstali v rezervacích, dostávali jídlo na příděl a byli podrobeni bílým lidem.
Ačkoliv ti proti nim měli značnou přesilu, Geronimo se jim se svým kmenem postavil. A přestože neměl žádné vojenské vzdělání, s ohledem na taktiku, jíž dokázal vymyslet, si nic nezadal s nejslavnějšími vojevůdci. Přepadl pevnost v přestrojení za vojáky, vojenské uniformy nechal obléct kaktusům, aby zmátl nepřítele a nalákal ho do pasti, dokázal zlikvidovat karavanu tím, že nepozorovaně přepadal vůz za vozem… Jeho příběh je ale i o svobodě a o nepodrobení se. A také o oběti. Apači byli známi tím, že jednotlivec dokázal zemřít pro ostatní, aby je zachránil.
Knížka je psaná bez romantických příkras a místy i dost brutálně. Při bojích Apačů proti bílým lidem si ani jedna strana nebrala servítky.
Dalšími knihami, o nichž jsme si při prázdninovém Čtenářském klubu povídali, byly Síla psa či Opravdová kuráž. To, že jde western zkombinovat i s jiným žánrem (v tomto případě se sci-fi) zase ukázali Hvězdní honáci od Jiřího W. Procházky. Dále nemohl chybět titul Gabriela Ferryho Bělouš prérie a romány již zmíněného Louise L ´Amoura Mrtvý cizinec či Potulný kovboj. A seznam nám doplnily Rodokapsy, Zlato Apačů od Josepha A. Altshelera, Synové velké medvědice, Lovci kožešin, Čtení z kamení, Bílá vydra nebo Stopy vedou prérií…
Komiksy podle klasiky
Také komiksy jsou žánrem, který se při našem Čtenářském klubu dostal na pořad dne již v minulosti. V září letošního roku jsme se ale zaměřili na ty, které vznikly na základě klasické literatury. A bylo jich opravdu hodně: Kytice, grafické zpracování Orwellova 1984, Velký Gatsby, Obraz Doriana Graye nebo Macbeth. A výčet doplnily Tři mušketýři, dále adaptace Hrabalovy Příliš hlučné samoty a Tři muži ve člunu.
Anebo komiksové zpracování klasického dramatu Karla Čapka Bílá nemoc. Příběh, který vypráví o ničivé pandemii nemoci, na níž není lék, netřeba představovat.
Autorem komiksu je Jan Štěpánek, který má s převedením nejen Čapkových děl do tohoto žánru bohaté zkušenosti. Ilustracemi a grafickou podobou jej pak opatřil Martin Pospíšil. Jedná se o propracované kresby, které nemají daleko k velkoleposti. A dokonale sedí k příběhu.
K němu samotnému se jedna připomínka najde. Autor komiksu na několika místech čerpal spíše z filmového zpracování. Jde to poznat při odklonu od typického čapkovského jazyka, který je v původním dramatu nepřeslechnutelný. A potom ještě v tom, že Čapkovo drama nezahrnuje postavu přítele hlavního hrdiny, lékaře ze sousední země dr. Martina. Divadelní hra končí smrtí dr. Galéna, rozšlápnutím ampulky s jediným lékem na „bílou nemoc“ a následnou čtenářovou a divákovou beznadějí, kdy si domýšlí, že svět kvůli pandemii vymře.
Ve slavném filmovém zpracování z roku 1937 byla přidána zmiňovaná postava a také scéna, kdy Galén předá recept na výrobu léku. Když ve filmu hlavní hrdina zemře, svět má naději, že se z nemoci vyléčí. A právě to převzal komiks.
Značně také osekal rozhovor maršála s dr. Galénem. Naštěstí v něm ale nechybí to nejzásadnější: maršálův pohled na to, že on z válek přiváděl vítěze a dr. Galén jako vojenský lékař se setkával zase s těmi, kteří při ní zahynuli.
Petr Bobek, Krajská knihovna Vysočiny
