Krušné hory a Sudety. To jsou hlavní témata, která se prolínají tvorbou Štěpána Javůrka. Tedy spisovatele, jehož jméno se skloňuje stále více. Především v souvislosti s jeho knihami Chaloupky, Nebe nad Perninkem a cyklem Sudetský dům, u něhož momentálně vzniká třetí díl. A také s ohledem na jeho časté besedy nebo Destinační agenturu Krušnohoří, kterou vede. O ní, stejně jako o jeho knížkách jsme si s ním povídali v rozhovoru pro Knihovnický zpravodaj Vysočina.
Knihu Chaloupky jste nejprve vydal samonákladem, už o rok později si ji pod křídla vzalo nakladatelství MOBA. Mohl byste nám přiblížit celou její cestu?
Nápad na napsání příběhu jsem dostal, když jsem jednoho dne seděl v Chaloupeckém údolí, kde kdysi stávala vesnice Chaloupky. V té nádherné přírodě jsem přemýšlel, jak muselo být pro lidi těžké, opustit po válce své domovy. A tak jsem napsal příběh těch lidí, kteří tam kdysi žili a jistě ten kousek země milovali. Po napsání jsem rukopis poslal do jednoho nakladatelství, které o něj však nemělo zájem. A tak jsem nechal vytisknout 300 kusů, které jsme dali do prodeje do jednoho z lokálních infocenter. Kniha se rychle vyprodala, stejně jako dotisk. A tak jsme přidávali další výtisky a s překvapením pozorovali ten pokračující zájem. Po čase pak přišlo nakladatelství MOBA s tím, že by knihu rádo vydalo svým nákladem. A začala spolupráce, která trvá dodnes.
Vaše knihy se odehrávají v pohraničí a spojuje je téma Sudet. Co vás na něm autorsky nebo i osobně láká?
Snažím se žít svým regionem, zajímám se o něj. Mám to tady, v Krušných horách, rád. Když se začnete zabývat současnými problémy našeho regionu, velmi rychle se dostanete do historie, i té nedávné. Protože současný stav věcí v mnohém souvisí s tím, co se zde v minulosti odehrávalo. Proto mě tolik zajímá téma Sudet.
Sudety prochází historie nejen z období druhé světové války, ale druhý a třetí 
díl Sudetského domu mapuje, respektive bude mapovat léta padesátá. Jaký je rozdíl Sudet z druhé světové války a po ní a z období po nástupu komunismu?
Nechtěl bych mluvit o rozdílu, jako spíše o tom zásadním bodu, který se tady po válce odehrál a který má vliv na život v regionu v mnoha ohledech až do dnešních dní. V Krušných horách, respektive jejich české části, se po válce vyměnila drtivá většina obyvatel. Ti původní odešli a nahradili je jiní. Nově příchozí neměli k regionu vztah a teprve si jej museli vytvořit. Mnohdy to šlo těžce, mnohdy vůbec. Najednou zmizela kulturní, sociální, společenská paměť celého regionu. Musela se budovat znovu a tohle budování vlastně trvá dodnes. To, co se tady odehrálo po válce, byl vlastně neuvěřitelný sociální experiment. Jak se povedl, můžeme dnes vidět na každém kroku.
Kolik dílů Sudetského domu plánujete?
Původně jsem měl v plánu jen jeden díl. Při jeho dopisování mně ale bylo jasné, že budu muset přidat druhý. Příběh lidí, kteří přišli po válce do pohraničí začít nový život, odchodem původních obyvatel nekončí, ale vlastně se otevírá! Nakonec bude mít příběh i třetí pokračování, to však už bude zcela určitě poslední.
Jak při psaní svých knih pracujete s rešeršemi? Získáváte je spíše v archivech nebo od pamětníků?
Tohle se stále učím. A s každou další knihou si dávám větší pozor. Zatímco u Chaloupek jsem si fakt, že jako autor beletrie vlastně mohu vytvářet paralelní historii, neuvědomoval, teď už to vidím docela jasně a snažím se dbát na to, aby historické informace v knize byly co nejpřesnější. Čerpám je jak z rozhovorů s pamětníky, tak v archivních materiálech, ale třeba i čtením knih. Ovšem pořád v příběhu zůstává také prostor pro mou fantazii, proto jsou konkrétní osudy hlavních hrdinů smyšlené.
Organizujete výlety po místech z vašich knih. Jak se tento projekt, můžu-li to tak nazvat, zrodil?
Pro podobné vycházky, prohlídky, ale i knižní besedy platí to samé – nikdy si podobné akce sám neorganizuji, vždy se to děje na něčí pozvání. Pokud má někdo zájem a osloví mě, snažím se vyhovět. Zrovna dnes budu provázet studenty střední školy po okolí Perninku! Tahle činnost mě doopravdy baví!
V podobném duchu by měla fungovat i Destinační agentura Krušnohoří, již vedete. Můžete ji blíže představit?
Destinační agentura je společným projektem Ústeckého a Karlovarského kraje. Jejím hlavním posláním je systematická pomoc a podpora při rozvoji turistického ruchu, infrastruktury v území, ale také ochrana zájmů podnikatelů, turistů a hlavně místních obyvatel. Součástí naší práce je samozřejmě také propagace našich hor.
Před dvěma lety jste vydal knihu Nebe nad Perninkem, která je ze současnosti. Psala se vám lépe než téma historické?
Ano, popravdě psát román tohoto typu je snazší v tom, že nemusíte pátrat, ověřovat, porovnávat. Prostě jen chytnete téma a píšete. Pro mě ta kniha byla důležitá, měl jsem ten příběh dlouho v hlavě a potřeboval jsem jej zhmotnit do knihy. A právě příběh je tím, podle čeho si vybírám zaměření knihy. Neplánuji dopředu, zda bude kniha historická, nebo ze současnosti. Vždycky je to o tom, jaké téma se mi usadí v hlavě.
Najdete si čas na čtení? Jsou nějací autoři, kteří vás inspirují?
Snažím se! Bohužel jsem schopen číst jen v obdobích, kdy sám nepíšu. O to více to pak doháním, když dokončím rukopis. Čtu prakticky všechno, dle chuti a nálady. V poslední době mám v oblibě detektivní romány britského autora Tonyho Parsonse.
Štěpán Javůrek
Petr Bobek, Krajská knihovna Vysočiny
