Měla jsem nevidomého tchána, což mne nasměrovalo k napsání knihy pro děti o světě nevidomých s názvem Narozeninová kočka. A nezůstalo jen u ní, ale začala vznikat celá edice Knižní mosty, jež propojuje světy lidí s nějakým handicapem nebo poruchou se světem ostatních.
Po Narozeninové kočce vznikla ještě kniha o autismu Jak barevná je modrá, kterou jsem napsala spolu s psycholožkou Kateřinou Čížkovou.
Ve třetím titulu z této edice jsem se chtěla zaměřit na vozíčkáře. Nějakou dobu jsem hledala inspiraci a také parťáka, se kterým bych knihu napsala. Oslovila jsem dva adepty, u kterých to ale nakonec nepadlo na úrodnou půdu. Do třetice jsem dostala tip od známé na projekt Vzpoura úrazům, v němž lidé po poranění míchy jezdí za dětmi do škol na besedy a snaží se jim předat své zkušenosti.
Ke spolupráci na knize jsem oslovila Zbyňka Švehlu, jednoho z ambasadorů projektu. A jsem moc ráda, že souhlasil.
Zbyněk byl od dětství zaměřený na sport. Nejprve si zkoušel najít cestu k fotbalu, ale zjistil, že to pro něj není to pravé ořechové. Lépe se cítí při individuálních sportech. A vysloveně lákadlem se pro něj stal triatlon. Sice neuměl na začátku plavat tak výborně jako jiní triatlonisté, ale má rád výzvy, a tak se společně s bratrem brzy ve vodě zdokonalil natolik, že se tomuto sportu začal vášnivě věnovat.
Bohužel se mu v devatenácti letech právě při triatlonovém závodu v Karlových Varech stala z nepozornosti nehoda. V cyklistické části špatně zabrzdil a spadnul na záda tak nešťastně, že si poranil míchu. Následovaly dlouhé měsíce strávené operacemi a pobyty po nemocnicích, zakončené v rehabilitačním ústavu v Kladrubech, kde ho učili, jak se o sebe sám postarat, jak se obléci, dojít si na záchod, převléknout se a podobně.
Asi nikdo se v takové situaci, jako je ochrnutí, neubrání vzteku, lítosti, pocitu bezmoci a beznaděje. Ale po projití těmito fázemi se někteří se svým osudem popasují naprosto bravurně a vedou aktivní život, který může ostatní inspirovat.
Právě Zbyněk patří mezi rváče a bojovníky a nenechal své ochrnutí, aby nad ním zvítězilo a převzalo kontrolu. Vystudoval vysokou školu, založil rodinu, stal se průkopníkem vozíčkářského triatlonu a jezdí za dětmi na besedy.
Prvotní předpoklad byl, že Zbyněk by knize Vozíčkov dělal jakéhosi rádce a odborného redaktora. Ale tím, že má sám malé děti a tedy zkušenost s tím, jakým jazykem k dětem nejlépe mluvit, chuť psát a nemalý literární talent a v neposlední řadě cílevědomost, souhlasil nakonec s tím, že se v knize objeví přímo jeho životní příběh. Tím pádem se stal spoluautorem, s nímž si budeme těžko přesně určovat, kdo toho kolik na projektu udělal.
Spolupráce byla naprosto bravurní, mohli jsme se na sebe vždy spolehnout, a přestože nám kniha dala časově zabrat, byla to radost. Snažili jsme se do Vozíčkova dát maximum a doslova jsme si ho vymazlili.
Věříme, že je to vidět. Chtěli jsme, aby kniha byla hravým způsobem poučná, proto je v ní pro čtenáře nachystáno mnoho aktivit:
• otevírací okénka
• vystřihovánka sportovního vozíku
• aktivity na suché zipy o prevenci úrazů
• kvarteto s motivy para sportů
• rozkládací obrázek rehabilitačního ústavu
• omalovánka s domalovánkou
• prosvětlovací stránka
Kniha se nezaměřuje jen na samotný Zbyňkův příběh, ale ukazuje čtenářům, jak mohou vozíčkáři řídit auto jen rukama, jaké jsou typy vozíků, jaké sporty se dají zvládnout i při poraněné míše, jak ovlivní typ postižení místo, ve kterém si člověk míchu poraní, co vše se musí lidé po úrazu naučit v rehabilitačním ústavu a hlavně se také věnuje prevenci úrazovosti. Ročně je v České republice ambulantně ošetřeno 300 000 dětí s úrazy, 30 000 z nich je hospitalizováno, 3 000 zůstává trvale postiženo a 300 na následky zemře. Prevencí nelze úrazy sice zcela vyloučit, ale lze jim předcházet nebo mírnit následky. A každé „zachráněné zranění“ stojí za to.
V knize jsme chtěli kromě Zbyňka představit i jiné silné a inspirativní vozíčkáře. Povedlo se sepsat rozhovory s pěti z nich a vytvořit jejich krátké medailonky:
Marie Scott
Maminka osmiletého Adama, která si poranila míchu při pádu z koně. Neztratila ale nic na své síle, empatii a dobrosrdečnosti. Ráda tráví hodně času v přírodě, pěstuje léčivé byliny, z nichž vyrábí čaje a masti a pracuje jako zdravotní sestřička. Od svých dětských pacientů si vysloužila přezdívku sestra na kolečkách. Je vášnivou sportovkyní – ráda plave, jezdí v kajaku a na kole.
Stanislav Bíza
Standa se v roce 2005 rozhodl pro kurz paraglidingu, ale došlo bohužel k nehodě a on spadnul z výšky dvaceti metrů. Kvůli úrazu změnil práci a založil ve Starovičkách na jižní Moravě levandulovou farmu. Pracuje v ní i jeho sestra a maminka. V rámci dílny Standa založil také chráněnou dílnu. Na farmě zvládá vše od papírování a vedení celé firmy přes stáčení levandulových limonád až po sklízení levandule. Miluje jízdu na handbiku a získal i několik titulů a medailí.
Daniela Hořínková
Daniela se narodila bez nohou. Jak sama říká, tím bylo vše dáno a bere to jako přirozenost. Používá sice vozík, ale ne vždy, dokáže se pohybovat i na koloběžce nebo po rukou. Vystudovala konzervatoř a vysokou školu v oboru operní zpěv. Aktuálně se věnuje především svým třem synům. Během střední školy závodně plavala a její srdcovou záležitostí je Anglie.
David Drahonínský
Od mládí byl David aktivní – věnoval se taekwondu, hrál fotbal a hokej, chodil do skauta a k dobrovolným hasičům. Trpěl však náměsíčností, kvůli níž spadnul ze třetího patra a poranil si míchu. Zůstal však aktivní i nadále, vystudoval vysokou školu a je z něj vrcholový sportovec, který pro Českou republiku přivezl již mnoho medailí z lukostřelby, včetně zlatých z paralympijských her. Že David neztratil po pádu hravost a bojovnost, dokládá i jeho pověstný taneček na vozíku, kterým slaví své sportovní úspěchy.
Lukáš Hirka
I Lukáš byl aktivní už jako dítě – zvládal skauting, toulání po horách, bojové sporty a airsoft. Pak ho cesta zavedla k armádě coby profesionálního vojáka. Absolvoval několik zahraničních misí, než byl v roce 2012 v Afghánistánu těžce zraněn nepřátelskou raketou. Lékaři nad ním lámali hůl, ale jeho rodina, ani Lukáš samotný, to nevzdali. Dnes už studuje, hraje na basovou kytaru, věnuje se para atletice, hází oštěpem a vrhá koulí. A svým příběhem se snaží inspirovat ostatní.
Knížkou Vozíčkov jsme cílili nejen na běžného čtenáře, ale může být vhodnou pomůckou i pro školy, když probírají různé handicapy, pohybové ústrojí nebo například bezpečné chování v dopravě.
Zbyněk Švehla
Markéta Vítková
