Je to až neuvěřitelné, ale v lednu letošního roku odstartoval již pátý ročník Čtenářského klubu Krajské knihovny Vysočiny. Abych byl upřímný, když jsme s ním v roce 2019 začínali, báli jsme se, že s tématy se brzy vyčerpáme a nebudeme vědět, o čem si s vámi povídat. Ale všechno je naštěstí jinak a také pro letošek je to pestré. Už pro spojení Harryho Pottera s vařením.
Harry Potter a kouzelný svět
Psal se rok 1997 a začalo něco, co přerostlo hranice literatury a celkově umění a díky čemuž jednou jako staří budeme vyprávět, že jsme žili v neobyčejné a vlastně kouzelné době. Alespoň v tom, že v ní vycházel Harry Potter. Nesmrtelná postava díla J. K. Rowlingové a také téma, které s velkým úspěchem a s rekordem v počtu účastníků odstartovalo další ročník Čtenářského klubu.
V lednu jsme si povídali o všech dílech knižní série a také jsme řešili, proč jsou tolik populární. Pochopitelně je to příběhem J. K. Rowlingové jako takovým, poté filmovými zpracováními a nakonec slávou umocněnou všemi možnými předměty, které četným fanouškům umožňují do světa Harryho Pottera vstoupit ještě víc.
Zůstaneme-li u knih, to, co je staví nad záplavu z podobných, pak způsob, jak jsou jednotlivé díly série napsány. Styl J. K. Rowlingové nabízí náhled k lidské stránce hlavních hrdinů a plně umožňuje být účasten příběhu nejmenšího z nejmenších, který najednou zažívá úchvatná dobrodružství plná kouzel.
A také magie a fantastična, kde je ale kladen důraz na záležitosti nám tolik blízké. Lásku, přátelství, čest a oběť… Zároveň je celá série zpracovaná chytře, jako dokonalý kruh, ve kterém se vše spojí… i náznak z prvního dílu může být využit v tom posledním. Osobně je mým nejoblíbenějším dílem Ohnivý pohár, kdy se série definitivně zlomila z příběhu spíše pro děti do velkolepé dobrodružné a tajemné jízdy. A nejvíce emotivní díl, jak souhlasila i většina členů Čtenářského klubu, byl Princ dvojí krve. Z důvodu smrti jedné z nejdůležitějších postav.
Jak bylo řečeno, při lednovém harrypotterovském setkání byl za celou historii ČK zlomen rekord v počtu účastníků. A co bylo nejdůležitější, sešly se jak děti, tak dospělí. Někteří dorazili i v kostýmech a především přinesli pohled na kouzelný svět Harryho Pottera jak z perspektivy velkých, tak těch nejmenších. A jenom potvrdili, že série J. K. Rowlingové je opravdu pro všechny generace.
Jídlo a knihy
Únorový Čtenářský klub se nesl ve znamení jídla. Respektive spojení knih a gastronomie, a to nejen v rámci kuchařek. Velmi zajímavým románem je ten od americké autorky Camille Aubray Vařila jsem pro Picassa.
Jídlo se prolíná celou knihou, ať už jsou její hrdinové zaváti kamkoliv. A také spojuje a dokáže svést dohromady lidské osudy. I ty slavného malíře a obyčejné dívky.
Jako dobré jídlo potřebuje postupnou přípravu, je kniha Vařila jsem pro Picassa 
vrstvena pomalu na sebe. Prolíná se v ní minulost se současností. Dávný příběh Ondine, která z restaurace svých rodičů vozila jídlo samotnému Pablu Picassovi (jejichž vztah se prohluboval), je střídán příběhem ze současnosti, jejíž hlavní hrdinkou je Ondinina vnučka Celine.
Té její matka jednoho dne dává krásný sešit, kam si Ondine psala recepty. A také jí prozradí, že babička kdysi od Picassa měla dostat obraz, který je ale ztracený. Maminka onemocní, Celine jí chce pomoci, ale musí přitom bojovat proti nevlastním sourozencům – ti chtějí rozprodat majetek jejich matky a ji samotnou nechat nesvéprávnou.
Celine zároveň zjišťuje, že maminka s tetou Matyldou plánovaly vyjet do Francie, kraje babičky Ondine, a tam se přihlásily na kurz vaření. Celine s Tyldou jede místo ní. Sbližuje se zde s Gilem, s nímž nakonec obraz najde.
Gil Celine pomáhá, aby se dostala za matkou do nemocnice, nechtějí ji tam ale pustit sourozenci. Nakonec se s ní vidí, ale maminka umírá. Celine se vrací do Francie a s Gilem pokračuje ve šlépějích babičky. Také se pouští do malování. Jak zjišťuje, ne náhodou. Dostává se jí do rukou dopis od babičky, napsaný v den Celinina narození. A v něm se odkrývá jedno tajemství Ondine a Pabla Picassa…
Dalšími knihami, o kterých jsme při únorovém Čtenářském klubu mluvili, byly Kuchařka stařenky Oggové, Pekáč Buchet od Kateřiny Petrusové, knihy Julie Caplin nebo Muž s vůní kávy, žena s vůní skořice. Povídali jsme si i o Čokoládě. Samozřejmě o té, která byla zfilmována s Johnym Deppem v hlavní roli, který si zahrál i ve zpracování Karlíka a továrny na čokoládu. Anebo přišla řeč na Čokoládový průšvih. Třešničkou na pomyslném dortu pak bylo, když jsme si povídali o knize Tři minuty věčnosti od Gerta Prokopa. Členové ČK nám přinesli bostonské zapékané fazole, které připravili na základě receptu právě z tohoto souboru sci-fi povídek.
Životopisy
Knih o jídle je nepřeberné množství, připočítáme-li k nim i kuchařky. A členové Čtenářského klubu si mohli vybírat i pro setkání březnové. Na paškál jsme si vzali životopisy. A někdy to byla jízda. Například u knížky Mánie od Rona Collinse a Davida Skovera, která pojednává o beatnicích.
Tedy o skupině převážně spisovatelů a umělců, kteří v 50. letech 20. století svým dílem vyjadřovali nesouhlas s tehdejší společností. Ta se upínala k budování rodiny a kariéry a proti tomu beatníci vystupovali romány a básněmi, kde hlavní roli plnilo toulání, drogy a volání po svobodě.
A také o opravdovosti psaní, kdy autoři zvěčňovali zejména to, co sami prožili a cítili. Viz nejznámější beatnické dílo Na cestě od Jacka Kerouaca. Právě tento aspekt je v životopisné knize Mánie vystihnutý – tedy nahlíží do hlav příslušníků beatnické generace a ukazuje, jak se jejich dílo prolínalo s jejich životy. Nejen v případě Kerouaca, ale i Allena Ginsberga či Williama S. Borroughse. A Neala Cassadyho, který se stal múzou pro mnohé autory beat generation.
Při březnovém Čtenářském klubu jsme si povídali o další spoustě životopisů a seznámili se s literárními zpracováními slavných osobností. Mezi nimi byli velikáni jako Edith Piaf či Leonard Cohen a nezapomněli jsme ani na životopisy o filmových hvězdách. Ať už o našich prvorepublikových v čele s Oldřichem Novým, Adinou Mandlovou či Hanou Vítovou, nebo světových, kdy byl skvělý životopis od Michaela Žantovského věnován například Woodymu Allenovi.
Petr Bobek, Krajská knihovna Vysočiny
