Markéta Vítková o knize Maruška a motýli
Kniha je ideální prostředník pro zapojení dětí do společně stráveného času, hraní si, rozjímání nebo učení se. Zvlášť když je s touto vizí již chystaná. S mojí spolužačkou z gymnázia Míšou Míkovcovou jsme rovnou věděly, že společnou knihu chceme udělat hravou a naučnou. Rozdělily jsme si proto role a já jsem pro první část nachystala příběh s mnoha věrnými ilustracemi. Míša pak napsala hravý gamebook.Jezdím za dětmi do škol, školek a knihoven s besedami, které mají pobavit, ale i poučit. Jsou navázané na mé knihy, a proto v mé nabídce najdete témata jako Jaké to je být nevidomý, Dinosauři, Autismus nebo Jak vzniká kniha.
S knihou Maruška a motýli jsem chtěla přichystat i nové téma – motýli. Kniha zaujala zástupce Veřejné zeleně města Brna, kteří mají aktuálně na starosti projekt Včely do Brna. Včely patří mezi opylovače, stejně tak ale i motýli. Byla jsem přizvána k pořádání besed pro děti z brněnských škol a školek. Domluvili jsme se, že téma rozšíříme. Každý opylovač je vázaný na jiné druhy rostlin a není rozhodně dobré upřednostňovat v péči jen jeden druh. Proto je beseda koncipovaná jako představení různých druhů opylovačů (například brouků, pestřenek, včel samotářek, vos, much ad.) a principu jak opylování funguje. Jelikož je beseda cílená na menší děti, nechali jsme v rámci projektu zhotovit krásné maňásky, kteří představují vývoj motýla babočky kopřivové. Mám tak pro práci s dětmi k dispozici kopřivový list s vajíčky, malou housenku, velkou housenku, otevírací kuklu a dospělce s věrně vybarvenými křídly. Děti na maňásky reagují naprosto báječně a velmi názorně vidí, jak vývoj motýla vypadá. Vývoj včely pak demonstruji na velkých obrázcích. A opylování si představujeme pomocí hry, do které se zapojí všechny děti.
V knize Maruška a motýli se děti podrobněji seznámí kromě babočky kopřivové i s modráskem bahenním, nesytkou sršňovou, otakárkem fenyklovým, přástevníkem medvědím, lišajem smrtihlavem, běláskem zelným a žluťáskem řešetlákovým. A na obrázcích i s jejich dalšími příbuznými. Na závěr jsem přidala i další zajímavosti o motýlech pro ty nejzvídavější děti.
Jako bonus jsme ke knize vytvořily pexeso. Ale protože se u některých motýlů samičky liší natolik, že vypadají jako úplně jiný motýl, napadlo nás pexeso vyrobit tak, aby šlo hrát v několika odlišných stupních obtížnosti. Tam, kde se samec a samice výrazně neliší, jsme v pexesu ponechaly stejné dvojice obrázků (24 dvojic). Ale tam, kde se samička výrazně odlišuje, jsou obrázky motýlí dvojice naprosto jiné (8 dvojic). Lze pak hrát jen se stejnými dvojicemi, jen s různými, nebo v plné verzi se všemi dohromady.
Michaela Míkovcová o druhé části knihy – gamebooku
Druhá část knížky nazvaná Maruška a místo pro motýly je psaná jako gamebook. To znamená, že čtenář buď rozhoduje, jak se má hlavní hrdina v popsaných situacích zachovat, a pak sleduje, jaký dopad mělo jeho rozhodnutí na další děj. Nebo plní drobné úkoly a podle jejich výsledku zjistí, kde může pokračovat ve čtení dále.
Pro vzdělávání tahle forma funguje teoreticky lépe než jen přečíst si klasický příběh. Při rozhodování nebo plnění úkolů musí čtenář vyvinout nějakou aktivitu (buď mentální, nebo fyzickou). Do zpracování předkládaných informací se pak zapojí mnohem více částí mozku než v případě pouhého pasivního čtení, prohlížení, či poslechu. Proces učení je tedy efektivnější. Jinak řečeno, takto si člověk pravděpodobně zapamatuje či uvědomí a snadněji zasadí do kontextu i větší množství informací, které navíc podvědomě propojuje se svým životem.
Je to zábava, takže i slabší čtenáři mají větší motivaci u příběhu vydržet. Nemusí nikdy v kuse číst příliš dlouhý text, protože po pár větách či odstavcích obvykle následuje úkol. Děj se z textu postupně přelévá do zadání úkolů, do plnění úkolů a do obrázků. A tohle všechno dohromady tvoří příběh. Úkoly v knížce jsou opravdu různorodé a při jejich plnění čtenáři obvykle narazí na další zajímavé informace. Řada úkolů je založena i na překrásných obrázcích, které skvěle zvládla nakreslit Markéta, podle mého ne úplně jednoduchého zadání 
Knížku si lze tedy vychutnat mnoha různými způsoby. Užít si ji mohou i malí nečtenáři, kterým může předčítat například paní učitelka a společně pak s dětmi plnit úkoly. A přestože to je knížka dětská a hlavní hrdince knihy je 10 let, tak myslím, že si ji užijí a dost se poučí i dospělí.
Lidé kolem se mě dost často ptají, proč mě napadlo napsat knihu o motýlech. Ale zrovna tahle moje půlka knihy vlastně o motýlech tolik není. Spíš je o tom, že i bodláky, kopřivy a jiný „plevel“ jsou na světě velmi důležité, a také o tom umět se dívat kolem sebe, nebýt líný, vyrazit občas do přírody, nebát se přiložit ruku k dílu a spolupracovat s ostatními. Podobným cílům se věnuju i ve své práci v Ekocentru PALETA v Oucmanicích, kde pracuju jako lektorka výukových programů pro školy.
A interaktivním příběhem v knize jsem sledovala ještě jeden podstatný cíl. Příroda kolem nás je v současnosti v mnoha ohledech v neradostném stavu. Umírají nám ve velkém lesy, mizí hmyz, ubývá ptáků a objevují se extrémy spojené s klimatickou změnou. Děti i dospělé z toho často přepadá smutek, beznaděj a deprese. Je to už tak rozšířený jev, že pro to psychologové dokonce zavedli nový termín „environmentální žal“. A z tohoto stavu není vůbec snadné dostat se ven. Ale naštěstí na to jeden lék přece jen existuje. Jednoznačně pomáhá zapojit se do akce. Ideálně když je to akce pozitivní a konstruktivní. Programů, kterými můžete podpořit přírodu a krajinu, je spousta, a trénovat s dětmi pozitivně-aktivní přístup k životu je velmi užitečné a v zájmu nás všech. Dřív než zoufalá snaha zbavit se depresí a beznaděje u dětí (i dospělých) přeroste v akci destruktivní, jako např. v polévání obrazů v muzeu kečupem a podobné akce mladých lidí, které aktuálně vídáme ve zprávách. Žádný předmět s názvem pozitivní aktivismus ale na školách bohužel zatím neexistuje, tak se o to musíme snažit i jinak. Takže asi nejhlavnějším cílem mojí části knihy bylo zprostředkovat dětem, že je v jejich silách zapojit se a měnit svět kolem sebe k lepšímu. Ať už tím, že někde přiloží ruku k dílu, nebo že někoho poučí.
V herní části knihy si čtenáři spolu s hlavní hrdinkou nanečisto prožijí, co všechno se může přihodit, když se ve městě rozhodnou založit záhon plný rostlin pro motýly. Ale my, coby autorky, si ze všeho nejvíc přejeme, aby knížka inspirovala děti, rodiče či učitele k tomu, že někde společně vytvoří i skutečný motýlí záhon, a krásných a užitečných motýlů kolem nás opět přibude.
Michaela Míkovcová
Markéta Vítková
