„Na počátku bylo slovo.“ Nebo též: „Kniha rodu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova.“, „Počátek evangelia o Ježíši Kristu, Božím Synu.“ Či „Za dnů judského krále Heroda…“ To jsou počáteční slova evangelií, jež zaznamenávají narození Kristovo. Příchod Ježíšův, jejž si v těchto dnech připomínáme. Zvěstování evangelia provází naši kulturu dvě tisíciletí. Bible je nejpřekládanější a nejčastěji vydávanou knihou, která i v českém jazyce vyšla již v mnoha edicích.
První české překlady bible začaly vznikat ve 14. století. Jednalo se samozřejmě o rukopisy, jejichž počet nepřesáhl několik málo kusů. Knihtisk rozšíření bible napomohl, nicméně v počátku se jednalo o poměrně nákladný podnik. Přece jen se nejedná o nikterak útlý svazek. Proto asi nepřekvapí, že první tištěnou doloženou knihou v Čechách bylo víceméně kratochvilné čtení Kronika trojánská. Již druhým českým prvotiskem je tisk biblický, respektive Nový Zákon, u něhož ovšem neznáme přesný rok vydání ani jméno tiskaře ani místo vytištění. Před rokem 1500 byl vydán v Čechách Nový Zákon ještě nejméně dvakrát. Tzv. Dlabačův Nový Zákon je nazvaný podle knihovníka Strahovského kláštera, který roku 1816 knihu objevil. Další Nový Zákon byl vysázen a vytištěn v tiskárně Severýnově, která byla v 15. století největší tiskárnou v Českém království. Zde konečně známe i přesný rok vydání, a sice 1498. Všechna tři vydání jsou česká, což je v poměru evropském zcela ojedinělým případem. Překlady bible do národních jazyků byly výjimečné.
V 16. století se stal velkým pokračovatelem bohulibé činnosti vydávání českých biblí veliký náš nakladatel Melantrich z Aventýna. V roce 1552 koupil podnik Bartoloměje Netolického, jedinou císařem povolenou knihtiskárnu v Českém království. U Bartoloměje Netolického vyšla v roce 1549 bible, která se stala základem známých „Melantrišek“. Vzácný exemplář z poloviny 16. století je dochován i v Muzeu Vysočiny Havlíčkův Brod (inv. č. SK1/153) s jednoznačným určením svého původu: „Vytištěn v Starém Městě Pražském u Bartholoměje Netolického vlastním nákladem téhož Bartholoměje a Jiříka Melantricha Rožďalovského a tak s velkú prací a snažnau bedlivostí jest dokonán. Z toho budiž Pánu Všemo húcýmu Chvála, čest a Sláva i Díkuov činění až na věky věkův AMEN. 1549.“ Původ vydání potvrzují i signety B. Netolického s dvouocasou sirénou a J. Melantricha s rukou třímající meč s holubicí na jeho hrotu, obtočený dvojicí hadů. Na výtisku se dochovalo i jméno jednoho z majitelů Svatého písma Jana Dvořáka z Petrovic.
U samotného Melantricha byly pak vydány bible v letech 1556/57, 1560/61, 1570 a 1577. U vydání se liší sazba, ornamentální výzdoba i pravopis. V Muzeu Vysočiny Havlíčkův Brod jsou dochovány dvě Melantrišky z roku 1570. Lépe dochován je exemplář, který byl mj. součástí klášterní knihovny Bosých Augustiniánů v Německém Brodě (inv. č. SK1/160). Je opatřen původní koženou vazbou na dřevěné bukové podložce, původně asi přírodního zabarvení, s bohatou slepotiskovou výzdobou. Rohy vazby jsou okovány ornamentálně protlačovanou mosazí, ve středu předních i zadních desek je umístěno ozdobné kosočtvercové kování. Vazbu držely pohromadě přezky, které jsou dochovány jen částečně. Dle databáze slepotiskové výzdoby knižní vazby (NUSK) by se mělo jednat o vazbu z dílny Jana Komora (mezi lety 1561–1588). Na první straně se pod názvem knihy nachází portrét klečícího Jiřího Melantricha před krucifixem s krajinou v pozadí, v horní části nad názvem knihy je vyobrazena svatá Trojice. Dále je na prvních stranách umístěn znak Rakouska, znak Českého království a znak Starého Města Pražského. Bible je ilustrována renesančními dřevořezy. Na straně před vlastním textem bible je celostránkový dřevořez – šest kruhových medailonů s výjevy stvoření světa. Vydání z roku 1570 je zdobnější než předchozí verze a pro zajímavost je třeba též uvést, že přistoupil Melantrich, snad pod vlivem Sixta z Ottersdorfu, i k zjednodušenému psaní. Místo „I řekl jest Bůh…“ je v tomto vydání napsáno „I řekl Bůh…“. Inu, pokrok se nezastaví ani před Písmem svatým. I exemplář z roku 1570 je ozdoben Melantrichovým signetem, pozměněným oproti vydání z roku 1549. Melantrich použil svůj erb získaný spolu se šlechtickým přídomkem z Avetýna v roce 1557 (podle římského pahorku Aventin).
Na vnitřní straně předsádky Melantrišky uchované v brodském muzeu je vsazena kurentem rukopisně psaná Modlitba před čtením Písma swatého, poeticky ztvárněná touha neznámého čtenáře po vnuknutí Ducha svatého při četbě: „zažni nyni ve mě svatau žádost, a hořící hlad po tomto chlebě života, po slovu tvém, jenž z úst tvých pochází, a jímžto člověk živ jest. Dejž mi hořící žízeň po studnici a vodě života.“ Rukopisná vsuvka se dochovala i v samotné knize. Mezi stránkami je zřejmě již po mnoho desetiletí uchován dopis, svědek lidové víry našich předků: „Tento list … má takovou moc, že kdo ho má a neb z něj 2 listy, sto dní odpustků dosáhne, žádná škodlivá viec jemu ani oheň, ani voda, a žádná kauzli a neb čáry uškoditi mocti nebudau. Kdyby v tom aneb v jinýmu domě byla žena obtížena těžkým životem a neb k porodu pracující a porodit nemůže, an vezmi list tento k sobě, pomodli se Otčenáš a Zdrávas Maria a pak jednau věřím Pána Boha na památku nejsvětější Trojice svaté, tak lehce porodí a potracení se nesmí báti.“ Ještě další zázračné divy přinášel tento skrovný dvanáctistránkový dopis, který jistě bylo mnohem snazší brát kdekoli při obtížích s sebou než vláčet při sobě celou krásnou Melantrišku. S podivem, že se nám obě díla – jedno od slovutného knihtiskaře a druhé od neznámého lidového písmáka – dochovala až do dnešních dnů, aby osvěcovala temnosti srdcí našich a rozsvěcovala svíci rozumu našeho, jak nám připomíná onen neznámý vášnivý čtenář ve své úvodní modlitbě.
Mgr. Alena Jindrová, Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod
