Okouzlení 3D tiskem, vášeň pro roboty a šicí stroje, srdce bijící pro tvoření všeho druhu. Snaha rozvíjet veřejnost, přimět lidi tvořit a sdílet radost z makerství. Výchozí pozice pro zakládání otevřené dílny v knihovně? Velmi pravděpodobně. Makerspaces v knihovnách rostou často z osobních motivací, zapálení pro tvorbu, stávajících tvořivých služeb a všeobecné touhy po realizaci nových nápadů a dělání něčeho z ničeho.
Impulsy k budování otevřené dílny v knihovně nemusí vždy vycházet z pečlivých strategických plánů, knihovníci nemusí vědomě procházet designovým procesem a za vznikem makerspace nemusí stát ani projektový tým s ošlehaným manažerem v čele. Realita ukazuje naopak častokrát spíše organické procesy, nečekané spolupráce, rychlá rozhodnutí. Pokud se ovšem ocitneme v situaci, kdy máme časové a personální možnosti se nad vznikem otevřené dílny více zamýšlet, můžeme se zaměřit na oblasti, které se díky zkušenostem knihovníků ukazují jako zásadní. Některé náměty pro prvotní úvahy lze čerpat ze zahraniční literatury, zejména pak z produkce knihovníků v USA. Pro rozšíření o lokální kontext pak můžeme využít zkušenosti českých knihoven, které makerspace provozují nebo zakládají, zpracované ve výzkumu k bakalářské práci v roce 2021.
Stojí to (a padá) na lidech
První věc, která se nám s otevřenými dílnami nejčastěji spojí, je vybavení. 3D tiskárny, laserové řezačky, ozoboti nebo šicí stroje jsou předměty, které jsme donedávna v knihovnách nebyli zvyklí vídat, přitahují pozornost a symbolizují vše nové, co v knihovnách můžeme nalézt a poskytovat. Makerspaces jsou ovšem o vybavení pouze z poloviny, a dokonce i to je možná nadsazené. Mnohem důležitější než vybavení, jsou totiž lidé.
Pokud chceme budovat silnou službu s dlouhodobou udržitelností, je značně nápomocné mít k ruce nadšený a schopný tým pracovníků, který se s myšlenkou otevřené dílny ztotožní. Tým, který sdružuje silná motivace a osobní zapálení pro technologie, tvoření či cokoli, co je základem dané dílny, může pak být schopen dát vybavení duši a zajistit, aby prostory ožily. Nelze se spoléhat pouze na zájem ze strany uživatelů knihovny – pokud chybí personál udržující makerspace v knihovně v provozu, samotné vybavení bude v tvořit inovativní službu pro uživatele pouze velmi těžko.
Od týmu, který sdílí společnou vizi a chuť otevřenou dílnu provozovat, lze očekávat i větší schopnost překonávat překážky jak při budování prostor, tak při následném fungování dílny. Ze zkušeností knihovníků také mimo jiné vychází, že směrem od zřizovatele a vedení knihovny je přínosné dát tomuto týmu dostatečnou důvěru a určité pravomoci v rozhodování při realizaci projektu.
Povědomí o knihovním makerspace by, nicméně, v ideálním případě mělo prostupovat celou institucí. Není nutné, aby se ze všech pracovníků knihovny do měsíce stali kutilové a makeři, ovšem základní zkušenost s dílnou a jejím vybavením může být ve výsledku hodnotná jak pro samotné knihovníky, tak pro uživatele, kteří se mohou k dílně přiblížit skrze jiné služby.
Vidím město veliké…
S motivací pracovníků souvisí také směřování celé instituce a její dlouhodobá strategie. Budování otevřené dílny v knihovně by, stejně jako další služby a projekty, mělo tyto strategie následovat a být s nimi v souladu. Vize a koncepce rozvoje knihovny odrážejí atmosféru a naladění celé instituce a stejně tak i jejích čtenářů. Šance na úspěšný a dlouhodobě udržitelný provoz makerspace pak rostou v momentě, kdy jeho zaměření či vybavení vybíráme v souladu s těmito směry.
Potřeby uživatelů knihovny, komunity čtenářů nebo přímo místních makerů a kutilů ve spojení se schopnostmi, dovednostmi a zájmy pracovníků knihovny by tedy měly být hlavními indikátory pro správnou volbu vize a směřování celé dílny. Otevřená dílna tak nemusí nutně znamenat arduina, roboty a nejnovější technologické vychytávky. Představuje primárně kreativní prostor umožňující tvorbu, spolupráci, sdílení vybavení i nápadů a učení se navzájem – ať už to v lokálním kontextu znamená vybudování šicího ateliéru, místnosti pro práci se dřevem nebo programátorského doupěte.
Je také dobré mít na paměti, že ač je vytvoření makerspace v knihovně způsobem, jak podpořit rozvoj kreativity, podnikavosti a tvořivosti, není to jediná možnost ani zázračné východisko. Stejně prospěšné může být třeba propojení se s nějakou místní existující iniciativou anebo naopak hledání mezery „na trhu“. Pokud je například výuka robotiky pro děti kvalitně zajištěná skrze zájmové kroužky, může se knihovna pokusit doplnit repertoár volnočasových aktivit o jinou formu kreativní činnosti anebo se zaměřit na zcela jinou cílovou skupinu.
Komunity, informace, sítě
I v momentě, kdy se k budování otevřené dílny dostaneme zničehonic, ať už vlivem nečekané příležitosti, nabídky pomoci nebo v reakci na nějakou krizi, vždy se vyplatí získat dostatek informací. Naopak v případě, kdy zakládání makerspace zodpovědně plánujeme, by určitá forma výzkumu měla být nezbytnou součástí procesu.
Zkušenosti knihovníků ukazují, že stejně jako je tvoření v kontextu otevřených dílen nejčastěji činnost fyzická, vykonávaná s nějakým vybavením na nějakém místě, nejčastějším způsobem získávání informací a předávání zkušeností je osobní návštěva jiné, již existující a fungující dílny. Každá dílna je něčím unikátní – zaměřením, vybavením, umístěním, personálním obsazením, režimem provozu, čímkoli – a tyto jedinečné jevy a zajímavá řešení nám mohou nejvíce předat právě při osobním kontaktu, kdy si můžeme vše vyzkoušet na vlastní kůži. Stejně jako při tvoření v samotném makerspace.
Oporou nám také mohou být, kromě sítí fyzických, i ty virtuální. Existuje množství platforem a online zdrojů (zejména anglickojazyčných), které sdružují tvůrce, bastlíře, makery, od oficiální sítě FabLabů přes časopis Make až po skupiny na sociálních sítích sdružující 3D tiskaře. I v digitálním prostředí může být zájmová komunita tím nejhodnotnějším informačním zdrojem, a to jak v počátečních fázích výzkumu, tak v momentech, kdy řešíme problémy a překonáváme překážky při provozu otevřené dílny.
A co dál?
Ať už se k budování makerspace v knihovně dostaneme jakkoli, rozhodně neuškodí projít si alespoň tyto základní myšlenky: Máme na to lidi? Víme, kam tím směřujeme? Věnovali jsme dostatek času čerpání zkušeností od ostatních?
Tyto tři otázky nejsou kouzelným klíčem k dokonalé službě, ani nepokrývají všechny aspekty zakládání otevřené dílny v knihovně, právě naopak. Jsou pouze nepatrným střípkem z mozaiky úvah, která za vznikem kreativních prostor v knihovnách stojí. Mohou ale být začátkem celistvějšího plánu nebo pomoci s počátečním ukotvením tématu. Od tohoto bodu se pak můžeme odrazit a posouvat knihovnictví i společnost směrem k tvorbě, novým nápadům a inovacím.
Použitá literatura
BURKE, John J., Ellyssa KROSKI, ed. Makerspaces: A Practical Guide for Librarians. Second Edition. London: Rowman & Littlefield, 2018. ISBN 978-1-5381-0818-5.
KROSKI, Ellyssa. The makerspace librarian’s sourcebook. Chicago: ALA Editions, 2017. ISBN 978-0-8389-1504-2.
MATOUŠKOVÁ, Šárka. Rozvoj otevřených dílen v českých knihovnách [online]. Brno, 2021 [cit. 2022-03-19]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/g46cw/. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Petr ŠKYŘÍK.
ŠKYŘÍK, Petr a Šárka MATOUŠKOVÁ. Otevřená dílna v knihovně: podpora kreativity, digitálních kompetencí a komunity. In KISK 4 FUTURE – online. 2021. KISK 4 FUTURE.
WILLINGHAM, Theresa, Chuck STEPHENS, Steve WILLINGHAM a Jeroen DE BOER. Library Makerspaces: The Complete Guide. London: Rowman & Littlefield, 2018. ISBN 978-1-4422-7740-3.
Šárka Matoušková, studentka na KISK FF MU
