První netrpělivé děti dorazily o 45 minut dříve, a tak jsme se společně pustili do vesmírných her. Úderem 19. hodiny dorazil i poslední účastník, a protože všechny dokumenty byly v pořádku, mohli jsme se s radostí pustit do seznamovací hry a vyzkoušet si v dalším kole, kdo si co zapamatoval o novém kamarádovi. Popovídali jsme si o hlavním tématu dnešní noci – Vesmír. Jako vstup na odlet za dobrodružstvím, bylo třeba získat svítící náramek, což bylo podmíněno zvládnutím bludiště. Potom nastal čas na projížďku trolejbusem již téměř setmělou Jihlavou.
Na hvězdárně jsme byli již očekáváni. Pan hvězdář byl úžasný, děti nadchnul a dozvěděli jsme se spousty nových informací. Bohužel bylo zataženo a pomocí Keplerova dalekohledu jsme si prohlédli pouze hodiny na radnici. Přesto jsme nebyli o nic ochuzeni, velké plátno s hvězdnou oblohou a báječný výklad nám to plně vynahradil.
Před zpáteční cestou jsme se posilnili bonbónkem a vydali se zpět do naší knihovny. Na věži byl čerstvý chladný vzduch, tak nám teplý čaj ke svačince přišel k chuti. Každý hvězdný cestovatel si našel ve vesmírné raketě svoji svítící hvězdu a domaloval jí obličej dle své chuti. Většina hvězdiček se krásně usmívala :-).
To už na nás čekala úniková hra, kde bylo třeba zachránit pana Sluníčka, který zůstal uvězněn na hvězdárně. Dětem se podařilo vyluštit správný kód, který otevřel dveře, a jako poděkování na ně čekal popcorn. Výroba vesmírného závěsu nás zaměstnala déle než do jedenácti hodin. Za zpěvu u kytary od naší slečny pomocnice si děti nachystaly své pelíšky mezi knihami a na úplný závěr nás čekaly pohádky o hvězdách. Přestože byly děti plné dojmů, hodinu po půlnoci už všichni pěkně oddechovali a nad jejich sny bděla hvězdná želva, která na strop promítala hvězdnou oblohu.
Po probuzení jsme se před balením a sladkou snídaní protáhli na rozcvičce pro líné děti. Děti nastartovaly své mozkové závity a pustily se do soutěžního kvízu s knihami, za což je čekaly odměny dle vlastního výběru. A někteří se rozhodovali opravdu dlouho – zda knihu, společenskou hru nebo jiné drobnosti. Pohlednice na památku byla samozřejmě pro všechny. Ještě jedna společná fotografie s raketou a byl nejvyšší čas pustit se do vesmírného puzzle. Také nesmím zapomenout na velké klání ve vyrobené hře „Vesmíre, nezlob se“, kde na děti čekaly nástrahy v podobě mimozemšťanů a červích děr. Na závěr si děti vybraly knihu na čtení domů, rozloučili jsme se a již zbývalo jen předat naše vesmírné cestovatele do péče rodičů.
Na Horním Kosově nocovalo dvanáct dětí, jedna šikovná pomocnice s kytarou a dvě knihovnice.
Na viděnou příští rok.
Martina Grimová, DiS., Městská knihovna Jihlava, příspěvková organizace, pobočka Horní Kosov
