V rámci rozšiřování služeb pro čtenáře jsme zavedli knihovní box už před pár lety.
Stál na náměstí před knihovnou a sloužil na vracení knih v době zavření knihovny. Tedy měl sloužit. Protože nešel zamknout, házeli do něj čtenáři knihy vlastně pořád. A nejen naše. I ty, kterých se chtěli doma zbavit a bylo jim líto je hodit do sběru. Tak se u nás objevily krom jiných i učebnice ruského jazyka z padesátých let, silně aktuální Dějepisy a Zeměpisy a jiné učebnice, budovatelské spisy i s věnováním „Za vynikající práci“ a „U příležitosti odchodu do důchodu věnuje ZV KSČ“ a podobné perly. Nápis „Box slouží k vracení knih půjčených z KKV“ tam byl asi na ozdobu. Množství cizích knih kolísalo podle toho, jak se blížilo období velkých úklidů před svátky. Kromě těch našich se objevovaly i knihy z jiných knihoven, ať už z okolí nebo vzdálenějších. Oblíbený byl například Humpolec, kde jsme směňovali jejich knihy za naše, které ten samý čtenář hodil zase u nich. Občas nás využili studenti VŠ, kteří si dovezli domů studijní literaturu a pak ji vrátili na nejbližším možném místě pod dojmem, že knihovna jako knihovna.
Protože se ale Herbík, jak jsme ho láskyplně pokřtili, osvědčil, pořídili jsme mu ještě dva brášky. Jednoho před vlakové nádraží, ať se s tím nákladem nemusí dojíždějící tahat tak daleko, a druhý na Smetanovo náměstí, které je také v centru. To kdyby byl ten před knihovnou plný, ať to nemají čtenáři k dalšímu boxu daleko. Plný byl většinou přes víkend, kdy byla na náměstí nějaká kulturní akce. Ale našli se i tací, kterým bylo líto nosit knihy zpátky domů, a proto je do boxu nacpali aspoň na kraj a bylo jim jedno, že třeba půlkou koukají ven. Ale většinou boxy sloužily spolehlivě. Jen čas od času přišel čtenář, že něco házel určitě tehdy a tehdy do boxu a že nemá výpůjčku odepsanou z konta. Většinou jsme zjistili, že vracel něco jiného a knihu pak našel. Stávalo se i to, že u nás vrátil knihu z jiné knihovny a naši si nechal. Někdy nám čtenářka tvrdila, že knihu posílala po manželovi a on ji určitě ráno házel do boxu. Asi po čtrnácti dnech se kniha objevila, protože pán buď neměl čas, nebo zapomněl a celou dobu ji vozil v autě.
Bibliobox na náměstí před knihovnou jsme vybírali i třikrát denně. Buď v pravidelných intervalech, nebo když přišel čtenář, že je plný. A tady je pár postřehů od Herbíka:
Knihovník si skládá vrácené knížky do komínku, aby se mu do knihovny dobře nesly. Zaujatě ho pozoruje čtenářka: „Můžu vám taky přidat?“
„Ale jo.“ Čtenářka na hromádku přidá tři knihy, u čtvrté se zarazí. „Tuhle ne, tu musím vrátit v knihovně, na tu je rezervace.“ A odejde směrem do knihovny.
Stejná situace, jiní čtenáři, jiné reakce:
„Můžu vám to dát, nebo mám počkat, až to zavřete a pak to tam hodit?“
„My počkáme, až odejdete, syna strašně baví tam ty knížky házet“ – to se dá aspoň pochopit.
„Můžu vám taky přidat? Tak tady máte. A chcete otvírat dveře? Já jdu stejně k vám.“
A nejčastější technický dotaz: „To musíte vybírat? Já myslel(a), že se to vrací samo.“
Po přestěhování do nové knihovny se i box na náměstí vybírá jednou každý pracovní den. Ale rozšířili jsme nabídku možností o návratový automat. Ten je vedle vchodu do nové budovy a slouží nepřetržitě. Hned i vrácené výpůjčky čtenáři odepisuje z konta a podle přání dává potvrzení. Kolegyně ho familiárně nazývá Vráťa, ale to se zatím obecně nevžilo. Má i svoje omezení. Knihy se do něj musí vkládat po jedné, a pokud je nějaký problém s RFID čipem, knihu nepřijme. Ale dokáže vytřídit rezervované knihy a dát je stranou.
Čtenáři jsou vynalézaví a snaží se automat přemluvit k nejrůznějším nestandardním kouskům. Jedna čtenářka ho obelstila originálně. Když jí asi potřetí vrátil časopis bez čipu, vložila časopis do knihy a automat to nepoznal.
Nebo přišel e-mail od čtenáře, že vracel přes automat komplet CD, který nemá odepsaný. Nejenže CD do automatu nepatří, ale komplety mají vždycky několik RFID čipů a automat je nemůže přijmout a vrátí je zpět. Pokud i přesto CD nebo DVD v návratovém automatu zanecháte, může se stát, že další čtenář, který jde vracet své knihy, si vaše CD a DVD odnese a knihovna po vás bude požadovat náhradu.
A to byl i případ tohoto čtenáře – při zhlédnutí kamerového záznamu z daného dne jsme viděli toto: K návratovému automatu přichází čtenář a vkládá box s asi pěti CD. Automat mu box vrací. Čtenář to zkouší znovu. Automat opět box nepřijme. Čtenář to zkouší znovu a znovu. Automat je neoblomný. Nakonec to dopadne tak, že čtenář vystihne místo, kdy je box za dvířky návratového automatu, ale ještě před manipulačním pásem a dvířka se zavřou. Čtenář si oddychne, protože se mu „podařilo“ vrátit komplet CD do knihovny, a odchází. Komplet s CD však vrácen a odečten z konta čtenáře nebyl. Při příští osobní návštěvě jsme čtenáře upozornili, že návratový automat je pouze na knihy a s ostatními dokumenty se musí stavit do knihovny osobně. Prosíme, čtěte knihovní řád!!!
Náš nejnovější přírůstek jsou výdejní boxy, umístěné před knihovnou, které umožní čtenáři vyzvednout si objednané knihy prakticky kdykoli. Inspiraci jsme načerpali v knihovnách, které výdejové boxy už mají a používají. Nejprve jsme poptávali několik firem, zda by nám boxy mohly vyrobit. V hledáčku byly také firmy, které výdejové boxy již provozují, ale u pronájmu od nich byla podmínka, že budou určitou část využívat pro své účely. To jsme nechtěli. Takže nejlépe našim požadavkům vyhověla firma 3ID Industrial Machines Design. Naměřili si prostor, do kterého jsme chtěli boxy umístit, a začátkem listopadu je přivezli nainstalovat. Pracovali natolik precizně, že bylo nutné demontovat obložení budovy – i z důvodu připojení na elektrické rozvody – a následně i opláštění boxů, protože překážel asi dvoucentimetrový výstupek zámku na zabezpečovacím systému na budově.
Nakonec se vše podařilo a boxy stojí v krytém výklenku vedle vchodu do knihovny. Zatím jsou ve zkušebním provozu, kdy se odložky do boxu většinou ukazují jako omyl díky nepochopení ze strany čtenářů, o co se jedná, když si při objednávání označí možnost „Odložka do boxu před knihovnou“, ale chystáme osvětovou kampaň a ostrý start od nového roku. Pro nás to bude znamenat trochu odlišné práce, protože boxy nejsou propojené s výpůjčním systémem, pro čtenáře zase možnost vyzvednout si svoje objednávky do tří dnů. To využijí hlavně ti, kterým nevyhovuje naše otevírací doba, nebo (a to už se stalo) ti, kteří míří do testovacího stanu a v knihovně nechtějí šířit svoje viry.
Zkušební provoz bude na tři měsíce, poté službu zpoplatníme.
A to je zatím naše poslední boxovací aktivita. A kdybychom do budoucna začali využívat na rozvoz objednávek drony, určitě o tom napíšeme další článek.
Jiří Bárta, Krajská knihovna Vysočiny
