Projdete-li archiv Knihovnického zpravodaje Vysočina, najdete v něm článek, který vyšel přesně před rokem. Markéta Hejkalová v něm popisovala 30 let existence Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě, jehož je zakladatelkou a ředitelkou. V textu přitom nemohl chybět postesk nad tím, že loňský jubilejní ročník se kvůli koronavirovým restrikcím nekonal. Rok se sešel s rokem a Markéta Hejkalová píše o veletrhu znovu. Tentokrát o tom jednatřicátém, který se naštěstí i přes nejrůznější scénáře uskutečnit mohl. (pozn. redakce)
Na 31. Podzimním knižním veletrhu (15. a 16. října 2021) bylo nejlepší to, že se mohl konat a nemusel být na poslední chvíli zrušen, tak jako o rok dřív jubilejní třicátý ročník.
Příprava veletrhu nebyla složitá, protože většina vystavovatelů zůstala z loňska, jejich přihlášky se jen převedly do dalšího ročníku. Čím méně času mi zabralo jednání s vystavovateli, tím více jsem ho strávila telefonáty a korespondencí s Krajskou hygienickou stanicí v Jihlavě a s mnoha firmami, poskytujícími mobilní testovací stanice. Tato jednání občas připomínala hru na slepou bábu – nikdo nevěděl, jaká opatření budou platit druhý den, natož za týden či za měsíc. Přesto jsem se setkávala jen se vstřícností, pochopením a snahou veletrhu pomoct. Pečlivá „protiepidemická příprava“ se vyplatila, na veletrhu se hned po zahájení objevila kontrola a shledala, že je všechno v pořádku. Nicméně mi už nezbývala energie na jiné věci, takže jsem např. zapomněla na seznam vystavovatelů a plánek jejich rozmístění, ale snad to tolik nevadilo.
Letos poprvé jsem si nepřála, aby Kulturní dům Ostrov praskal ve švech, naopak jsem si uvědomovala, že je nutné vzdálenosti mezi stánky pokud možno zvětšit. Proto jsem nové vystavovatele nijak aktivně nesháněla, a ty, kteří se přihlásili až po uzávěrce, jsem dokonce odmítala. Sice s těžkým srdcem, ale volba byla jasná: lepší zklamat jednoho nakladatele, než ohrozit celý veletrh. Vystavovatelů tedy bylo o něco (cca o čtvrtinu) méně než v obvyklých letech, ale návštěvníkům to kupodivu nevadilo, naopak si libovali, že měli víc prostoru a klidu, aby se mohli zastavit u jednotlivých stánků a pořádně si knihy prohlédnout. Návštěvníků bylo také zhruba o čtvrtinu méně (tedy cca 12 000 místo obvyklých 16 000), ale ani to nakladatelům překvapivě nevadilo, na tržbách se pokles příliš neprojevil. Zřejmě přišli jen lidé, kteří si na veletrhu chtěli opravdu nakoupit, a ti, co se v jiných letech chodívali jen tak podívat a pozdravit se známými, tentokrát zůstali doma. Možná je odradil strach z nákazy nebo nechuť k nošení respirátoru. Je to jistě škoda, setkávání a rozhovory s lidmi k veletrhu patří, ale v současné situaci se tomu nelze divit.
Velkou neznámou pro mě bylo, jak lidé přijmou doprovodný program – nebudou se bát delšího pobytu v uzavřených a relativně malých prostorech? Starosti se naštěstí ukázaly být zbytečné, o programy byl stejný zájem jako vždycky, každý pořad si našel zájemce. Největší ohlas už tradičně vzbudila shakespearovská přednáška Martina Hilského, dále beseda s Alenou Mornštajnovou nejen o její nové knize Listopád, setkání s Milošem Doležalem, Irenou Obermannovou, Michaelem Kocábem, Jaroslavem Hutkou, Michalem Vieweghem a dalšími. Součástí programu byl i odložený křest knihy 33 povídek Země skrytých úsměvů, vydané k loňskému jubilejnímu (a nakonec neuskutečněnému) veletrhu, který proběhl na stánku Tiskáren Havlíčkův Brod za účasti Jiřího Grygara, Miloše Urbana, Petra Bobka, Lidmily Kábrtové, Dory Čechové, Ivany Pecháčkové, Jaroslava Čejky, Jiřího Lojína a dalších autorů.
Letos poprvé se část doprovodných programů přesunula do nové budovy Krajské knihovny Vysočiny – na krásné a vzdušné vstupní schodiště a do velkého sálu. Knihovna stojí sice hned vedle Kulturního domu Ostrov, přesto jsem si nebyla jistá, zda si tam lidé při veletrhu najdou cestu. Tahle obava se naštěstí ukázala úplně lichá. Lidé byli programy v knihovně nadšení a já jsem moc ráda, že jsme se dohodli na pokračování této spolupráce i v budoucnu. Krajské knihovně Vysočiny bych mohla děkovat ještě dlouho, mj. za organizaci soutěže o nejkrásnější knihy veletrhu a také za pořádání celostátního akvizičního semináře. Část z něj se odehrává přímo na veletrhu a zejména pro menší nakladatele je to unikátní možnost, jak oslovit knihovny a nabídnout jim svou produkci.
32. Podzimní knižní veletrh se bude konat 14. a 15. října 2022. Pokud by ovšem epidemie nepominula ani v příštím roce a na podzim by se zhoršovala (což se jistě nestane!!!), mám rezervovaný ještě jeden dřívější termín – 23. a 24. září. Definitivní termín bude stanoven nejpozději v červnu 2022, aby byl čas vytisknout plakáty, vstupenky aj.
31. Podzimní knižní veletrh byl pandemický a složitý, ale pro mě to byl jeden z nejmilejších ročníků. Možná proto, že jsem zjistila, jak je veletrh pro vystavovatele i návštěvníky důležitý a jak o něj stojí. A za to všem – nakladatelům, autorům, knihovníkům i čtenářům – moc a moc děkuju.
PhDr. Markéta Hejkalová, spisovatelka, překladatelka, ředitelka 31. Podzimního knižního veletrhu
