Rok 2021 se nachýlil k závěru a s ním pro letošek i Čtenářský klub Krajské knihovny Vysočiny. Ten svým účastníkům (ať už online formou nebo naživo) přichystal možnost každý měsíc popovídat si o různých literárních tématech. S jejich sumáři jste se mohli seznámit na stránkách Knihovnického zpravodaje, a nejinak je tomu i se shrnutím setkání, která se uskutečnila v říjnu, listopadu a prosinci. Tedy v měsících, kdy se probíral William Shakespeare, japonská literatura nebo kdy předvánoční setkání přineslo knihy, které jednak představily vkus jednotlivých členů, anebo prezentovaly tituly, jež během celoročního setkávání zaujaly nejvíce.
Shakespeare
Začněme historicky nejvýznamnějším světovým autorem. Shakespeare a krása jazyka – to je spojení, které v literatuře patří k sobě. A které její historii protíná už od druhé poloviny 16. století, od doby, kdy se Shakespearova domovina Anglie označovala alžbětinská.
Těžko vybrat nejvýznamnější Shakespearovo dílo. Hamlet či Sen noci svatojánské? Co Romeo a Julie? Anebo je zde Mackbeth, Kupec benátský, Večer tříkrálový. A zmínit musíme Zimní pohádku, kde jsou mimochodem zmiňovány Čechy (Bohemia), které jsou v díle obohaceny o moře, dále nesmíme zapomínat na Othella, Mnoho povyku pro nic anebo na Zkrocení zlé ženy.
Mimochodem právě drama vyprávějící především o vztazích mezi muži a ženami bylo při říjnovém setkání zmiňováno několikrát.
Spolu se zajímavou myšlenkou, jestli se Kateřina, hlavní postava dramatu a ona „zlá žena“, nechová odměřeně ne kvůli své povaze, ale schválně. Především proto, aby si nepouštěla muže k tělu a aby se jim nemusela podřizovat.
Japonská literatura
Dalším tématem Čtenářského klubu byla japonská literatura. Ta toho má se Shakespearem společného pramálo, nicméně jeden společný rys bychom našli. V obou případech je kladen důraz na krásu jazyka.
Připomeňme už jen haiku nebo japonské knihy moudrosti.
Neplatí to ale vždy. Při setkání Čtenářského klubu byla zmíněna i díla, která jsou krásnu na hony vzdálená. Jasutaka Cucui je autor, kterého český čtenář může znát díky knihám Paprika nebo Peklo. Prvně jmenované dílo vypráví o objevu vynálezu, jehož zásluhou lze lidem vstupovat do snů. Čtenářova psychika není přitom zrovna šetřena, stejně jako při čtení již zmíněného a výmluvně nazvaného Pekla.
Naopak z jiného ranku je kniha Kočka a město. Nenapsal ji japonský autor, ale anglický spisovatel Nick Bradley, který nicméně v Japonsku deset let žil. Pomocí několika povídek se snažil vystihnout atmosféru této země, přičemž jednotlivé příběhy jsou pospojovány motivem kočky.
Podobnou povídkovou sbírku, tentokrát protnutou tématem hudby, bychom našli u Kazua Ishigury. Tento britský autor japonského původu je u nás hojně překládaný. Vyšly zde například knihy Soumrak dne, Pohřbený obr nebo Když jsme byli sirotci. A také zmiňovaná povídková sbírka s názvem Nokturna: Pět příběhů o hudbě a soumraku.
Nejvýznamnějšího japonského spisovatele nicméně hledejme v osobě Haruki Murakamiho. K jeho nejvýznamnějším dílům patří Kafka na pobřeží, Norské dřevo či 1Q84.
Při Čtenářském klubu byla zmiňována také kniha Na jih od hranic, na západ od slunce. Středobodem příběhu je milostný trojúhelník, na který je napojeno několik hlavních postav v čele s Hadžimem, jehož sledujeme mimo jiné při přerodu z chlapce na dospělého muže.
Kniha mého srdce
Vánoční atmosféra nesvázaná žádným tématem. Každý návštěvník Čtenářského klubu v prosinci mohl hovořit o jakýchkoliv knihách. Ať už o těch, které během letošního roku přečetl, nebo o těch, které přečetl dříve a stále mu zůstávají v srdci.
Co člověk, to oblíbený žánr, a proto prosincové setkání obsáhlo značnou část literárního světa.
Zajímavou kapitolu například tvořila literatura duchovní. Na úvod byla zmíněna Cesta divokého muže od teologa a františkánského kněze Richarda Rohra. Ta zahrnuje několik příběhů interpretovaných z duchovního i psychologického hlediska a přináší především téma mužské spirituality.
Do duchovní literatury pak patřily i tituly mapující neobyčejný život sv. Terezie, dále Píseň o Bernadettě nebo zčásti také kniha o sochaři Františku Bílkovi, zabývající se nejen jeho dílem, ale především náhledem do jeho umělecké duše zaměřené na duchovno.
Z jiného ranku pocházely další vzpomínané knihy. Ať už to byla Zakázaná láska od Bennett Mafie, Skryté zlo od Sandry Brown, Pekáč buchet Kateřiny Petrusové, Manželky Tarryn Fisher, či díla Barbary Erskin, Jennifer Probst nebo Lisy Kleypas.
Při takovémto výčtu různých autorek byla také vyjádřena hezká myšlenky jedné ze členek Čtenářského klubu: „Každá knížka je pro mě jako rozhovor s autorem, který ji napsal. A také jako rozhovor s přítelem, protože knížky samotné považuji za své přátele.“
Jak bylo zmíněno, tituly, o kterých mohla být řeč při prosincovém Čtenářském klubu, zahrnovaly bohatý literární vkus. Dále jsme se od Myšlenek za volantem Marka Ebena přenesli k Dicku Francisovi, od něj k historické knize Císařská perla nebo k titulu Gottland, kde jsou viděni Češi polskýma očima Mariusze Sziegela.
Jakmile mluvíme o knihách blízkých čtenářovu srdci, nemohl chybět Saturnin. Dostalo se ale také na sci-fi literaturu, zastoupenou například Dnem trifidů nebo sérií Legie. A nakonec i na knižní série zahrnující několik dílů, jako Bratrstvo černé dýky nebo Sedm sester.
Díky všem těmto knihám bylo krásné vidět, že každý čtenář má nějaký svůj žánr, který se mu zakoření v srdci. Ten, který mu v dobrém slova smyslu nedá spát, a který ho donutí opětovně se k němu vracet.
Petr Bobek, Krajská knihovna Vysočiny
