V roce 2021, přesně řečeno ve čtvrtek 24. června 2021 v 16 hodin, se na místo svého vzniku – hrad Lipnici nad Sázavou, vrátil na dva měsíce a sedm dnů latinský středověký manuskript, známý v odborném světě jako Lipnická Bible. Den předtím ho naložili ve Washingtonu na letišti J. F. Dullese pracovníci Muzea bible (Museum of the Bible), jehož nová budova byla otevřena v roce 2017 v centru hlavního města USA. Spedici zařídila specializovaná forma KunstTrans. O vybalení a instalaci se následující den postarala kurátorka Muzea bible (MOTB) Gabriele Holthuis, která se jako jediná pergamenového rukopisu o 900 stranách, obsahujícího víc než 700 tisíc slov a vážícího 10 a půl kilogramu mohla dotknout. V sobotu 26. června pak byla slavnostně zahájena výstava, kterou do konce srpna 2021 zhlédlo téměř 21000 návštěvníků.
Co všechno ale výstavě předcházelo? Jak dlouho se připravovala? Co nás k ní vlastně přivedlo?
Abychom odpověděli na všechny podobné otázky, musíme se vrátit o šest let zpátky. V roce 2015 vydal Spolek Za záchranu rodného domu Jana Zrzavého historickou monografii, věnovanou jinému výročí – vzniku protestního listu české a moravské šlechty proti upálení Jana Husa. Tento dokument, zvaný Stížný list, byl organizován tehdejším faktickým vladařem Českého království Čeňkem z Wartemberka, majitelem hradu Lipnice. K vydání knihy jsme se správou hradu Lipnice připravili výstavu, která v létě 2015 na Lipnici proběhla a setkala se u veřejnosti s mimořádným zájmem. Právě na této výstavě však padla otázka, která odstartovala náš zájem o Lipnickou Bibli. „Proč na výstavě není ani zmínka o tomto rukopisu?“
Odpověď byla prostá: v té době jsme o Lipnické bibli neměli ponětí. O její existenci věděla především skupina českých historiků – medievistů, zaměřených na rukopisy vrcholného středověku, kteří zkoumali historii augustiniánského konventu v Roudnici nad Labem, a narazili na zmínku o ní v soupisu tamních rukopisů. Rukopis sám již v Roudnici ani v Čechách dávno nebyl. Zemi svého původu opustil možná už v 16. století.
Co teď? Naše pátrání skončí, sotva jsme začali? Chvilku to tak i vypadalo. Dokud jsme si nesedli k internetu. To teprve začalo pravé hledání. Naše první stopa nás zavedla do Švýcarska, konkrétně do Staldenu a Basileje, kde působil specializovaný antikvariát dr. Jörna Günthera na vzácné rukopisy a tisky. A ejhle. Jeho Katalog s pořadovým číslem 10 se zabývá všemi známými ručně psanými biblemi, které v Evropě vznikly mezi roky 1050-1511. Mezi nimi objevujeme zmínku o rukopisu, kterému říkají Biblia Latina – pro nás to byla naše Lipnická Bible.
Naše reakce byla jasná a rychlá. Napíšeme tam. A napsali jsme.
Na odpověď ze Švýcarska jsme si museli počkat dlouhé dva měsíce. Konečně přišla. Byla datována 22.10. 2015 a podepsala ji Jill M. Funk z kurátorského oddělení Musea bible v Oklahoma City v USA. Tato dáma si přála vědět, proč nás rukopis, který mají ve svých sbírkách, zajímá, a jaké jsou naše úmysly.
Naše úmysly byly čisté, a to jsme také odpověděli. Popsali jsme naši republiku, náš kraj, hrad Lipnici a jeho dějiny, seznámili jsme čtenářku našeho mailu s činností okrouhlického spolku a nakonec připojili otázku: bylo by možné uvažovat o zapůjčení vzácného rukopisu v roce 2021 na místo jeho vzniku před 600 lety?
Nebyli jsme zkrátka neskromní, i když jsme americké straně nemohli kromě nadšení a odhodlání nic nabídnout, to je jasné. Náš e-mail musel pracovníka MTB asi ohromit. Tehdy jsme ještě ani netušili, že už o naší korespondenci je informován i ředitel sbírek, prof. dr. David Trobisch. Než jsme si začali psát s ním, museli jsme ještě několikrát opakovat svůj návrh na spolupráci jeho níže postaveným kolegyním: Amy Van Dyke a Karen S. York. Poslali jsme jim fotografie exteriéru i interiéru hradu, které nám poskytl kastelán a příznivec našeho nápadu Marek Hanzlík, vysvětlili činnost našeho spolku, včetně toho, že hrad nám bohužel nepatří, neboť jsme pouze patrioti a nadšenci, kteří chtějí udělat něco dobrého pro poznání české historie. Vlastně jsme kromě toho posledního neměli co nabídnout. Jen to a upřímnost. Jak tohle asi může dopadnout?
Měli jsme se to dozvědět poměrně brzy.
Než k tomu došlo, bylo zapotřebí koncentrovat se ještě na další stránku celého záměru. Našli jsme Lipnickou Bibli. Dobrá. Zahájili jsme jednání s Muzeem Bible. Ale to přece není všechno. Nestačí si představit, že vzácný rukopis dovezeme a ukážeme zájemcům. Je třeba zajistit spoustu dalších, neméně důležitých věcí. Na prvním místě to bylo zajištění spolupráce se správou hradu Lipnice. To už bylo na dobré cestě. Znali jsme se přece s Markem Hanzlíkem od projektu výstavy o Stížném listu. Tam všechno klapalo jako na drátkách. Nepochybovali jsme, že to tak bude i teď, pokud ovšem bibli do Čech opravdu dostaneme. Druhá věc byla vážnější. Potřebovali jsme odborníky. Specialisty na středověk. Ty nejlepší, kteří se u nás dají nalézt. Známe nějaké?
V hlavě jsme měli jen jednoho. Jak jsme si mysleli, toho nejpovolanějšího. Pana profesora Petra Čorneje. Kdo nás vyvedl z omylu, byl on sám. Ne, že by nám nechtěl pomoci. Ale věc nebyla vůbec tak jednoduchá. Dnes se odborná historická věda už dávno nedělá tak jako v polovině 19. století. Specializace postupuje i v této disciplíně, a pokud chceme skutečně prvotřídní kvalifikovanou pomoc, je tu někdo jiný. „Obraťte se na docentku, dr. Lucii Doležalovou, vysvětlete jí, co chcete, a pozdravujte ji ode mne“, pravil pan profesor Čornej a šel se dál věnovat své knize o Janu Žižkovi.
A nám nezbylo, než mu věřit a udělat to, co nám poradil.
Nic lepšího nás nemohlo potkat. Paní docentka Doležalová se tak stala skutečnou odbornou vedoucí obsahového projektu připravované publikace a paralelně i chystané výstavy na hradě, který je vlastněn státem a spravován Národním památkovým ústavem. Zástupce této instituce Marek Hanzlík se stal jejím hlavním organizačním partnerem. A tak jsme byli tři. Na naší straně. Čtvrtý partner byl za oceánem a jeho funkce zněla: ředitel sbírek Muzea bible. Profesor David Trobisch se stal nepochybně klíčovým účastníkem přípravné fáze projektu. Na jeho posouzení záviselo přelomové rozhodnutí. Je vůbec možné uvažovat o tom, aby se Lipnická Bible dočasně vrátila na Lipnici?
Pan profesor Trobisch po výměně několika upřesňujících mailů odpověděl jasně. O zapůjčení rukopisu lze jednat. Napřed ovšem navštíví Lipnici osobně, aby se seznámil s hradem i možnými budoucími spolupracovníky. V červenci 2016 zamířil do Evropy a přistál na letišti Václava Havla v Praze. Na místo setkání v Top Hotelu Praha za ním brzy dorazila jeho kolegyně, dr. Gabriele Holthuis, poslední důležitá členka týmu. Vyrazili jsme na hrad Lipnice nad Sázavou. A bylo nás tedy pět.
Gotická Lipnice, která v posledních desetiletích díky současné správě získávající novou důstojnost, hosty uchvátila. Z Muzea bible brzy přišla velkorysá nabídka. Pokud se česká strana postará o bezpečnost expozice a splní další technické podmínky pro vystavování rukopisu, americká strana uhradí všechny ostatní náklady, tj. především za transport a pojištění unikátního artefaktu. Bylo možné představit si větší míru velkorysosti? Sotva.
Teď byl ovšem pomyslný míček na naší straně. Určitě by se nikomu z nás nelíbilo, kdybychom se nedokázali stát rovnocennými partnery.
Tíže a zodpovědnost za úspěch české strany společného projektu se přenesl na bedra autorského týmu v čele s Lucií Doležalovou. Dalším článkem řetězu byla pochopitelně správa hradu s Markem Hanzlíkem v čele, a jak se blížilo datum výstavy, vlastně celý Národní památkový ústav, jehož představitelé vystupovali jako partneři zastupující Českou republiku. Spolek Za záchranu rodného domu Jana Zrzavého v Okrouhlici obstarával kromě organizační práce a podpory komunikace především přípravu vydání publikace a později také realizaci samotné expozice na hradě. Kniha se rozrůstala, přicházely textové podklady, ilustrace, vznikalo grafické a typografické zrcadlo, probíraly se detaily a požadavky, vznášené autory jednotlivých textů, až jsme dospěli k závěrečnému kolotoči korektur a rozpočtů. Částka na výrobu knihy nebyla malá, skvělého partnera jsme však měli v osvědčené litomyšlské tiskárně HRG v čele s jejím ředitelem Leošem Tupcem, který rozhodl o tom, že tiskárna bude jedním ze sponzorů knihy. Dalším sponzorem se stala agentura Jan Zrzavý. A pak se v našem spolku zrodil nápad obrátit se na kulturní veřejnost a požádat ji o podporu projektu prostřednictvím crowdfundingové sbírky. Bylo to opravdu na poslední chvíli, ale jak se ukázalo, stálo to za to. Princip „národ sobě“ zafungoval. Výrobu knihy z podstatné části pokryl výtěžek z příspěvků, jejichž výše se pohybovala od stokoruny až po řád mnoha desítek tisíc korun.
Díky známým i neznámým přispěvatelům tak byla publikace LIPNICKÁ BIBLE. ŠTÍT VÍRY V NEKLIDNÝCH ČASECH POZDNÍHO STŘŘEDOVĚKU představena veřejnosti ve stejný den, jako byla otevřena sama expozice. Bylo to 26. června 2021 v 16 hodin a stalo se tak v druhém patře thunovského paláce na hradu Lipnice.
Hlavním exponátem byl přirozeně originál Lipnické Bible, který na místě svého vzniku zůstal dva prázdninové měsíce. Prohlédnout si ho přišlo více než 21 000 návštěvníků, kteří kromě něj mohli prostudovat i 20 podrobných výstavních panelů, věnovaných nejen bibli, ale i dalším okolnostem a souvislostem z dob jejího vzniku. Lipnickou výstavu obohatily i kopie několika českých středověkých rukopisů z majetku Národní knihovny České republiky.
Posledním dnem výstavy na gotické Lipnici, 29. srpnem 2021, však příběh Lipnické Bible v Čechách neskončil. Po dohodě české a americké strany, ke které došlo doslova na poslední chvíli v dubnu 2021, odcestoval vzácný rukopis do Národní knihovny ČR, aby se na 14 zářijových dnů stal magnetem výstavy v Zrcadlovém sále Klementina. Zásluhou Národní knihovny tak dostali možnost zhlédnout po 6 staletích také Pražané a návštěvníci našeho hlavního města. Návštěva středověkého rukopisu klementinskou expozicí skončila. Lipnická Bible se vrátila do Washingtonu do sbírek Musea of the bible. Zájemci o příběh historického klenotu se však o něm mohou i u nás nadále dozvídat z rozsáhlé monografie, kterou je možné získat v knihkupectvích nebo na webových stránkách spolku Za záchranu rodného domu Jana Zrzavého v Okrouhlici.
Ladislav Langpaul, Spolek Za záchranu rodného domu Jana Zrzavého v Okrouhlici
