Jedeme ke knižnímu moři!

Petra Žallmannová je autorkou blogu Opičí matka, ve kterém se zaměřuje na dětské knihy, a to nejen české, ale i ty cizojazyčné. Její recenze můžete najít také v literárním časopise Tvar. (pozn. redakce)  

Název: Plasticus maritimus, invazivní druh
Text: Ana Pêgo a Isabel Minhós Martins
Ilustrace: Bernardo P. Carvalho
Fotografie: Ana Pêgo (kromě označených)
Revize obecných vědeckých údajů: Paula Sobral, MARE – Universidade Nova de Lisboa
Revize vědeckých údajů (závěrečná dokumentace): Maria Elvira Callapez, CIUHCT-FCUL
Překlad: Nikola Skulinová
Redakce českého vydání: Barbora Antonová

Název: Moře v 300 otázkách a odpovědích
Text: Vincent Albouy
Ilustrace: Jean-Louis Verdier
Redakce českého vydání: Lucie Juřičková
Překlad: Barbora Antonová

Víte, já tomu věřím. Věřím, že to zase půjde hupsnout do letadla nebo do auta či autobusu, pár hodin se natřásat v uzavřeném prostoru, a pak vystoupit někde, kde to voní slaně, mluví se nečesky a většinou trochu fouká. Nebudeme se moct dočkat, až všechno vyložíme, naházíme do pokoje a poběžíme dolů. A pak si stoupneme se zavřenýma očima do toho pořád se měnícího a přelévajícího se místečka, kde se naše nepokojné prsty na nohou mazlí s chladivou vodou a nechávají se masírovat pískem, oblázky nebo pichlavými kamínky. Budeme vdechovat životadárnou vlhkost a poslouchat nikdy neustávající šplouchy-šplouch. A právě tam nás začnou napadat otázky spojené s tímhle nádherným světem, který si jenom půjčujeme na pár dní v roce, ale který tolik milujeme a jsme za něj stejně zodpovědní, jako ti, kteří na jeho břehu bydlí. Připravme se na své setkání s mořem už teď. Připravme se na to, jak ho lépe poznat a chránit.

Loni vyšly v nakladatelství Jakost dvě opravdu moc dobré knihy o moři. Obě jsou pro děti školního věku, ale i pro dospělé. Vyšly souběžně, ale každá je úplně jiná. Obě jsou krásné graficky a obě jsou skvěle odborně, a při tom čtivě, přeložené. První se jmenuje Plasticus maritimus, invazivní druh a napsala ji portugalská bioložka Ana Pego, ve spolupráci s Isabel Minhós Martins, přeložila ji Nikola Sulinová a líbivě ji ilustroval Bernardo P. Carvalho. Druhá mořská kráska se jmenuje Moře v 300 otázkách a odpovědích, napsal ji francouzský zoolog Vincent Albouy, přeložila Barbora Antonová a skvěle ji ilustroval Jean-Louis Verdier.

Obě jsou vlastně na první pohled docela nenápadné. Ale nevšimnout si jich by byla vážně škoda. Když hledáme dětské knihy o moři, máme tendenci koukat po velkých obrazových encyklopediích. Ať je to přinejmenším átrojka! A jak není na obálce rozšklebený žralok nebo krakatice, tak to není vončo! A okýnka, otvírací okýnka to musí mít!

Ale copak si takovou obr knihu někdo vezme do postele? Nebo dokonce na prázdniny? K moři si chcete s sebou vzít něco, co vám při balení nezabere moc místa a co vám vydrží na celou dovolenou, co šoupnete ráno do plážové tašky, abyste to mohli kdykoliv vytáhnout, byť jen na chvilku ve frontě na zmrzlinu, a očima zhltnout jednu nebo dvě zajímavé informace, na jejichž pravdivost se můžete spolehnout. A právě takové obě „jakostní“ knihy jsou.

Plasticus martitimus, invazivní druh vypráví příběh plastů. No vážně. Plastů v moři a na pobřeží. Ana Pego už dlouhé roky sbírá malé i velké kusy plastu, které vyplavilo moře. „Ráda sbírám mořské odpadky. Odpadky, které připutovaly z moře. Nerada sbírám odpadky, které někdo odhodil nedávno! Ale občas se nedá nic dělat.“ Třídí je a pátrá, kde se vzaly, jak dlouho „bydlely“ v moři, všímá si toho, co lidé odhazují nejčastěji, a pase po raritách. Díky mořským proudům, větru a dalším faktorům nachází Ana překvapivé věci na překvapivých místech – hodnotí je a seřazuje do skupin, všímá si velkých plastových barelů i droboučkých mikroplastů. Část její sbírky byla k vidění i na výstavě uspořádané v rámci kulturního festivalu Tabook 2020 v Táboře.

Mohlo by se zdát, že nám, Středoevropanům, je po tom houby, co kdo hodí do moře. Ale není. Potoky, co máme za humny, tečou do řek, řeky tečou do moře. A takový narozeninový balónek, ten vám letí pekelně daleko… a pak se pekelně dlouho pohupuje ve vodě.

Kniha je napsaná částečně jako průvodce pro toho, kdo by se chtěl také vydat na lov. Ana popisuje své výpravy, radí, co se dá očekávat na jakém typu pláže, jak se na lov správně obléct a co vzít s sebou. Hledání a nacházení při procházkách je činností mimořádně atraktivní, což dokládá i česká obliba v geocachingu, a v poslední době i výroba a přemisťování malovaných kamínků. Myslím, že pokud to dětem správně podáme, bude hledání plastového odpadu na mořském pobřeží nebo i v českém lese poměrně zajímavým zpestřením procházky či výletu. (Ana nezapomíná upozornit, že odpad by s dětmi měli vždy sbírat dospělí a chránit je před případným zraněním.)

Hlavním poselstvím knihy Plasticus maritimus, invazivní druh je ukázat, proč a jak spousty plastů škodí, a to srozumitelnou, čtivou a přátelskou formou. Ana nekárá, nemoralizuje, nesnaží se o to, aby se čtenáři cítili provinile, ale budí v nás zájem ukázkami naprosto konkrétních věcí, které se zdají být podružné a nedůležité (kromě skvělých ilustrací najdete v knize i celou řadu nápaditých fotografií), nabízí proveditelná opatření a náhrady jednorázových plastů, upozorňuje na to, že každý z nás může pomoct i bez toho, že by si nějak ztížil život.

Každý, kdo se nad knihou zamyslí – a věřte mi, jakmile se do toho čtivého a příjemně plynoucího textu ponoříte, bude vás to nutit obracet další a další stránky! – se může do projektu plasticus maritimus zapojit. Současně s vydání knihy Plasticus maritimus, invazivní druh vznikla i Facebooková stránka plasticus maritimus cz, kde mohou členové sdílet, co se jim podařilo při procházkách nasbírat, vytřídit a vyčistit. I z odpadků se dají ještě před vhozením do žlutého kontejneru tvořit umělecká díla!

Plasticus maritimus, invaziviní druh se hodí pro děti od prvního stupně, ale klidně až po střední školu. Hodí se k domácímu čtení, ale i ke školním projektům. Pedagogům i knihovníkům může být velmi zajímavou inspirací při tvoření aktivit, které pomáhají s úklidem životního prostředí.

Moře v 300 otázkách a odpovědích je kniha o všem možném, co vás může v souvislosti s mořem napadnout. Líbí se mi, jak je udělaná graficky – představte si, můžete si vybrat z osmi různých obálek!, líbí se mi, že je malá a skladná a moc se mi líbí, že je do jisté míry šitá na míru českému čtenáři, což často není zvykem. (Dočtete se tu například, že ztracený kroužek z ptačí nohy máte nahlásit v Kroužkovací stanici Národního muzea Praha.)

Je to encyklopedie, v níž najdete víc, než by se zprvu zdálo. Otázky kladené a zodpovězené jsou neobvyklé a při tom vlastně úplně obyčejné, doprovázené vysvětlujícími obrázky a odkazy na další encyklopedická hesla. Je to vlastně takový mořský game book, v němž hrajete o korunu znalce moří a nikdy nemůžete prohrát. Co je to za divný čtvereček se srolovanými rohy? Proč není dmutí hladiny ve Středozemním moři? Odkud pocházejí ptáci, kteří usedají na lodě? Co dělá na duně ten velký hnědobílý brouk? Co je delfín vyslanec? To všechno a spoustu dalšího se dozvíte. A taky se dozvíte, proč je šášeň lodní oportunistickým kosmopolitou! Ha! Kdo by si to byl pomyslel! A co je to šášeň? No nebojte, je tam obrázek i vysvětlivka.

A zase je to prima kniha na domácí čtení pro milovníky moře (já vím, že je to nehygienické a nezdravé, ale tohle je prostě bomba knížka na záchod – krátké, ale úderné informace!), ale taky skvělá pracovní kniha pro učitele přírodovědy, přírodopisu a biologie… co třeba zrušit plánovaný test a místo toho přečíst žákům pár otázek a nechat je hádat, dohadovat se, diskutovat, dohledávat.

Přeji krásné jaro. Pusťme si ke čtení to šumění moře aspoň do sluchátek… pro začátek.

Petra Žallmannová, autorka blogu Opičí matka