V březnovém setkání čtenářského klubu Krajské knihovny Vysočiny Havlíčkův Brod, které se kvůli stávajícím opatřením konalo on-line, došlo na jeden pikantní souboj. Na souboj detektivních legend Sherlocka Holmese a Hercula Poirota. Jak toto klání dopadlo? Kdo je lepším a čtenářsky oblíbenějším detektivem?
Holmes
Jak Sherlocka Holmese, tak Hercula Poirota není nutné obšírně představovat, nicméně malé shrnutí neuškodí.
Starší z obou je Sherlock Holmes. Postava génia, žijícího na slavné londýnské adrese Baker Street 221, spatřila světlo světa roku 1887. A to rukou Arthura Conana Doyla. Ten se narodil 22. května 1859 a zemřel 7. července 1930. Původním povoláním byl lékař, díky čemuž toho také paradoxně hodně napsal.
Hlavně tehdy, když čekal na své pacienty, kterých měl navíc poskrovnu.
První případ, odhalující Holmesovy geniální dedukce, byl popsán v románu Studie v šarlatové. Celé dílo s tímto detektivem dohromady čítá 4 romány a 56 povídek. Z drtivé většiny popsané Holmesovým pomocníkem a přítelem dr. Johnem Watsonem.
Zajímavostí je, že roku 1893 nechal Arthur Conan Doyle svou nejslavnější postavu zabít profesorem Moriartym, protože jí měl lidově řečeno plné zuby. Na velký nátlak veřejnosti ji ale znovu „oživil“ a napsal o ní další slavné příběhy. Včetně Psa Baskervillského.
Poirot
Příběhy Sherlocka Holmese inspirovaly mnohé. A mezi nimi i dívenku, která o pár let později vešla do dějin literatury jako jedna z těch nejúspěšnějších. Agathu Christie, narozenou 15. září 1890.
Ta dílo Arthura Conana Doyla hltala se svou sestrou, a právě ona ji vyzvala k tomu, aby detektivní příběh napsala také. A tak vznikl základ pro pozdějšího druhého nejprodávanějšího literáta hned po Williamu Shakespearovi.
A také předpoklad k dalšímu slavnému detektivovi: Hercule Poirotovi.
Ten svůj první případ vyřešil roku 1916, v o čtyři roky později vydaném románu Záhada na zámku Styles. Celkem s tímto chlapíkem belgického původu bylo rukou Agathy Christie napsáno 37 knih. Mimojiné jsou mezi nimi slavné (i díky četným filmovým zpracováním) Smrt na Nilu, Vražda v Orient-expresu nebo Vraždy podle abecedy.
Ta poslední se jmenovala Opona: Poslední případ Hercula Poirota.
Čím se liší, co mají společného?
Přestože oba literární detektivové jsou si (zejména pro geniální luštění případů) podobní, liší se v mnoha ohledech. A nejen v typických znacích, kdy Sherlocka Holmese chrakterizuje hlavně dýmka, lupa, hra na housle, užívání kokainu či záliba v chemických pokusech a Hercula Poirota zase puntičkářství, dokonalé oblečení bez smítka prachu, usedlost, šedé buňky mozkové či dokonale navoskovaný knír.
Ale i povahami.
Zatímco Poirot se netají rozvážností, kdy se během vyšetřování moc nenaběhá, Sherlocka Holmese můžeme znát jako živelného bohéma. Při řešení případů jde rozuzlení naproti a aktivně mu napomáhá.
Rozdíly jdou vidět také v tom, jak si všímají detailů, pomocí čehož řeší případy především. Zatímco Poirot spíše hledí na to, co lidé udělali, Holmes si všímá lidí samotných. Nádherný příklad se nachází v povídce Skandál v Čechách, kdy detektiv podle toho, jak má dr. Watson vyleštěnou levou botu, pozná, že jeho přítel má špatnou služebnou.
Co mají oba ale společného a co je nutné zmínit, pak sebestřednost. Ta oba vystihuje zásadně. Například Poirotův pomocník kapitán Arthur Hastings svého geniálního přítele v knize Dům na úskalí popsal takto:
„Já osobně bych slovo skromný nepoužil. Zdálo se mi, že sebestřednost mého malého přítele se s léty rozhodně nezmenšila. Pohodlně se opřel v křesle, hladil si knír a skoro předl uspokojením.“
Jakoliv si ale můžeme myslet opak, právě sebestřednost u obou literárních postav může být vlastností pozitivní. Alespoň v tom, že Doyle i Agatha Christie přes ni vystihují genialitu svých detektivů. Vždyť těžko by vynikla, když by byli skromnými lidmi, kteří o sobě pochybují.
Výsledek souboje
A jak klání mezi oběma detektivy dopadlo? Byť s minimální převahou, nakonec mezi členy čtenářského klubu havlíčkobrodské krajské knihovny zvítězil Hercule Poirot.
Podsaditý Belgičan s dokonale upraveným knírem je jim sympatičtější, jeho způsob řešení případů jim je bližší a knihy Agathy Christie byly hodnoceny jako bohatší na slovní zásobu, propracovanější a lépe napsané. Což může například dokládat i věta ze Smrti na Nilu, kdy Poirot potřeboval „přezkoumat záhyby své mysli“. A podobná košatější přirovnání používá spisovatelka často.
Ani Sherlock Holmes ale nepřišel zkrátka. U něj byla kvitována živelnost, která nejen dělá jeho případy více akční než Poirotovy, ale také dává předpoklad, že s postavou se dá krásně pracovat i v dnešní době. Což dokládá i větší bohatost filmových zpracování, kdy je Holmes zasazován do dnešní doby a podobně. A v neposlední řadě může některým čtenářům více sedět kratší forma Doylových příběhů, které tím mají větší spád.
Buď jak buď, porovnávat oba geniální detektivy je tématem vděčným, které světem rezonuje od doby, co obě literární postavy vznikly. A stále v něm rezonovat bude.
Petr Bobek, Krajská knihovna Vysočiny
