Kramářské písně v Muzeu Vysočiny Havlíčkův Brod

Červená knihovna, severské detektivky, mordy, romance a zaručené zprávy. Svět módy hýbe i literaturou již od doby vynalezení knihtisku. Velmi dlouho dobu si značnou popularitu mezi lidmi podržovaly kramářské písně. Krátké popěvky, které se vešly na osm stránek tisku, se prodávaly na jarmarcích anebo je nabízeli podomní obchodníci. Několik kramářských písní se dochovalo i v Muzeu Vysočiny Havlíčkův Brod.
Nejstarší kramářské písně jsou známy již ze 16. století, velkou oblibu si držely až do konce 19. století. Témata písní byla různá. Často se objevují náboženské motivy, milostné příběhy, mordy a variace na aktuální témata. Písně jsou anonymní a nemají příliš vysokou literární úroveň. Vydávaly se ovšem v tisícových nákladech a spolu se svatými obrázky a modlitební knihou se stávaly mnohdy jediným intelektuálním vybavením měšťanských a venkovských stavení. Mají malý formát vhodný do kapsy, zdobeny jsou jednoduše, většinou jedním či dvěma dřevorytovými obrázky. V současnosti jsou písně zkoumány i ze strany odborníků jako odraz mentality dané doby. V našem regionu se dlouhodobě jejich výzkumu věnuje historička pelhřimovského muzea Markéta Skořepová. Na internetu je dostupná velká databáze kramářských písní na stránkách Národního muzea a Etnologického ústavu AV ČR.

V Muzeu Vysočiny Havlíčkův Brod je uloženo několik konvolutů písní a samostatné svazky. Jedná se o desítky písní vytištěných na různých místech v Čechách a na Moravě. S velkou pravděpodobností můžeme všechny datovat do 19. století. Přesný rok vydání u některých písní lze těžko určit, pokud není uveden a pokud o něm nenapovídá děj písně. Knížečky pocházejí nejčastěji z nejbližších tiskáren v Jihlavě (tiskárna Jana Rippla) a v Chrudimi (tiskárna Jana Pospíšila), často též z Prahy, z Kutné Hory, ze Znojma. Spíše raritou je píseň vytištěná až v uherské Skalici (Skalica na Slovensku leží poblíž českých hranic). Písně jsou v ne příliš dobrém stavu, který napovídá, že byly hojně používány, navíc se většinou nejednalo o kvalitní tisky. Zašedlé a mnohdy potrhané stránky veršů nám poodhalují druh zábavy našich předků.

Nejčastějšími typy jsou básně náboženské a milostné. Velmi často se jedná o zveršovanou modlitbu k Panně Marii, popis zázraku anebo volání ke svatému patronu. Odráží se zde lidová zbožnost navazující na barokní dobu poutí, svatořečení Jana Nepomuckého a víru v zázračnou moc Marie Panny a Ježíše Krista. Milostné písně nám prozrazují leccos o vztazích mezi mladými lidmi. Písně o nešťastné lásce často hovoří o nemožnosti sňatku z důvodu chudoby anebo nevhodného sociálního postavení. Opakujícím motivem je též doba zamilovanosti a namlouvání. Tyto básně můžeme rozdělit na tři druhy. Za prvé se jedná o romantické vyznání lásky – např. píseň „Krásný měsíček. Mravný zpěv pro naši mládež, k nevinnému vyražení. Tisk a náklad J. Pospíšila v Chrudimi. Zpívá se jako: Nanynko, Nanynko, ty jsi trucovitá.“ Označení mravný zpěv je značně nadnesené, neboť nic mravného se z milostného zpěvu mladé dívky při měsíčku nedozvídáme. Mravnost spočívá zřejmě jedině v tom, že se zde neděje nic nemravného. Druhým typem jsou básně naříkající nad zdrženlivostí či odmítavostí partnera. Třetím typem jsou básně popisující schůzky milenců. Je zjevné, že zcela běžným jevem byl tajný noční únik z domova za účelem setkávání se v přírodě. Plasticky popisuje takový napínavý útěk okénkem veršovánka Nová píseň pro mládence a panny. Útěk se kvůli štěkotu psa zdařil až na podruhé, zato mohla schůzka trvat až do rána:

Kačenka a Pepíček sedli spolu „do trávníčku,
a tam spolu pod lipou,
tam jsou spolu seděli,
až ptáčky zpívat slyšeli,
až byl bílý den.“

Že jest to sezení namáhavé, o tom další verše svědčí, neb Kačenka:

„Pepíčka v klíně chovala,
fěrtouškem mu utírala
mokré vlasy od potu.“

Další kramářské písně můžeme rozdělit na vojenské, historické, morbidní, mravoučné a bizarní. Vojenské se věnují ve zmiňovaném období nejčastěji prusko-rakouské válce z roku 1866. Většinou jde o popis tažení, rukování, loučení se s vojáky. Ze zaběhlého schématu se vymyká píseň staré panny, která vykládá, kterak měla na kvartýru pruského vojáka Martina. Nucené poskytnutí kvartýru bylo těžkým břemenem pro obyvatele vsí a měst v zázemí války. Vojáci i jejich koně užívali pohostinství lidu většinou až nadmíru. Píseň paroduje „dobrodiní“, které voják panně činil, ve všem že jí pomáhal, div že jí na rukou nenosil. Na ukázku uvádím jednu sloku:

„Šátky, také kanafas,
ke mně sukně nosil,
za to ještě upřímně
vždy o lásku prosil.“

Jak prosí voják o lásku, o tom píseň detaily neposkytuje, bylo na čtenáři, aby si své domyslel.

Na závěr mi dovolte přiblížit, co se skrývá pod pojmem bizarní písně. Jde o neotřelá témata, která měla napomoci lepšímu prodeji. Písně se vymykají v záplavě milostných, náboženských a pro rozradostnění mládeže určených veršíčků. Jako příklad na závěr uvádím Novou píseň všem kuřákům a šňupákům obětovanou. Jedná se o hádku fajfky a piksly ke šňupání, které na závěr rozuzluje družba odsouzením obojího zlozvyku:

„Co se vztekáte, že pokoj nedáte?
Však jste obě od zlé navyklosti,
vyprázdníte obě kapsy dosti.
Já tabák nekauřím, a nešňupám,
panny mě líbají jak marcypán“

Mgr. Alena Jindrová, Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod