Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod uchovává ve sbírkové knihovně soubor publikací, které sloužily v době první republiky profesorům a profesorkám a studentům a studentkám německobrodského gymnázia k výuce a povznesení ducha. Mezi úmornými bichlemi plnými faktů a čísel se nachází mnoho pozoruhodných děl, jež zajisté vzbuzovaly v mladých lidech zvídavost a chuť poznávat i budovat současný svět. Sama bych s chutí sáhla po nejedné z nich.
Mezi více než šesti sty knihami mne zaujala kupříkladu kniha od Jana Voborníka o Boženě Vikové Kunětické. Kniha vyšla v roce 1934, v roce smrti ženy, o které pojednává. Jméno znám dobře, patří do celé plejády osobností trojčlenných jmen, které měly značný podíl na prosazování práv „něžného“ pohlaví. Patřily sem mimo jiné Anežka Hodinová Spurná anebo z druhého kraje politického spektra Tomáš Garrigue Masaryk. Božena Viková Kunětická proslula především coby první česká poslankyně. Narodila se roku 1862 v Pardubicích jako Božena Novotná. Od mládí se zajímala o politické dění a o literaturu, psala básně, dramata, povídky, romány. Provdala se za cukrovarnického úředníka Vika, který ji celý život v jejím snažení podporoval. Přídomek Kunětická si přibrala podle svého místa narození, v dětství často směřovala své kroky na Kunětice, kde ji krásy přírody inspirovaly k přemýšlení o postavení žen ve společnosti. V dospělosti se živě zajímala o sociologii a patologii, resp. patologické chování mužů i žen, a své poznatky zúročila v literární tvorbě. Často se zabývala ženami s tragickým osudem, opuštěnými či zneužívanými muži, které se musely samy postarat o své děti a o živobytí. Byla si jista, že žena je silná natolik, aby si o svém životě dokázala rozhodovat sama, příčily se jí však předsudky a zákony, které tomu bránily. Z toho důvodu se také rozhodla kandidovat do českého sněmu. Volební řád do českého zemského sněmu výslovně nevylučoval ženy z možnosti ucházet se o poslanecké křeslo. Zákon byl přijat v roce 1861 a tehdy zřejmě nikoho nenapadlo, že by se žena mohla o mandát ucházet. V roce 1907 bylo přijato v Předlitavsku rovné a všeobecné hlasovací právo. Všeobecné však znamenalo, že volit mohli pouze muži. Rovné právo bylo pro změnu značně pokřiveno rozložením volebních okrsků. Do říšské rady (parlamentu Rakouska-Uherska) ženy kandidovat nesměly. V roce 1908 se nicméně ucházely tři ženy o místo v českém sněmu – za sociální demokracii, státoprávní stranu a za Výbor pro volební právo žen. Ač neuspěly, získaly nezanedbatelný počet hlasů a připravily prostor dalším kandidátkám. Příležitost se naskytla roku 1912, kdy byly vyhlášeny doplňovací volby v obvodu Mladá Boleslav-Nymburk. Většina politických stran se zde dohodla kandidovat ženy, přelomový toť okamžik české politiky. (Ačkoli o dlouhodobějším dopadu tohoto rozhodnutí lze pochybovat vzhledem k zastoupení žen v politice po celé 20. i 21. století.). V prosinci 1912 byla pak ve druhé volbě zvolena za mladočeskou stranu známá spisovatelka Božena Viková Kunětická a stala se první poslankyní v českém sněmu i ve střední Evropě. Jednalo se o výhru spíše symbolickou, neboť místodržitel, hrabě Thun, jí nepovolil vstup do sněmu. Přispělo to však k tomu, že byly slyšet více její názory, které vtělovala kromě literatury do veřejných projevů a přednášek. Pro konzervativní kruhy znamenala tato událost opravdový šok a tisk v cizině přinesl o zvolení Vikové Kunětické řadu zpráv. Česká i zahraniční veřejnost ji braly jako zvolenou poslankyni a navzdory některým jejím kontroverzním názorům považovaly české ženy tento úspěch za významný krok ke své emancipaci. Božena Viková Kunětická pokračovala ve své práci i po vyhlášení samostatného Československa. Zemřela v roce 1934 v Libočanech, na statku své dcery Vlasty. V roce1927 byla jmenována členkou Československé akademie věd, spolu s například Eliškou Krásnohorskou patřila k prvním ženám, které se této cti dostalo.
O činech a postojích této významné ženy, jejíž jméno však bylo a je známo spíše milovníkům historie, se tedy mohli dočíst zájemci z řad německobrodského gymnázia. Na útlé knížce čítající 50 stran není znát, kolika rukama prošla. Četly si ji profesorky a studentky? Nebo zaujala i některého z progresivních profesorů ctihodného institutu? Nutno říci, že zastoupení žen na reálném gymnasiu Karla Havlíčka Borovského nebylo ani v době první republiky nijak výrazné. Od 19. století až do roku 1935, kdy slavila škola 200 let od svého založení, napočteme mezi 259 učiteli pouze 19 žen. První z nich – Ludvika Láchová a Marie Menšíková – zde nastoupily v roce 1921 jako učitelky ženských prací. K výuce odborných předmětů se ženy dostaly poprvé až o rok později a je zajímavé, že mezi nimi převažují učitelky nehumanitních předmětů – chemie, fyziky, přírodovědy anebo i dívčího tělocviku. Studentky rozhodně netvořily polovinu osazenstva tříd, ba ani třetinu, a to ani ve 30. letech 20. století, kdy emancipace žen přece jen dosáhla v českých zemích velkou zásluhou prezidenta Masaryka docela dobré úrovně. První studentky přišly na gymnázium před první světovou válkou. Jako první studentka je zaznamenána v almanachu gymnázia Stanislava Kovářová pocházející z Německého Brodu, která zde úspěšně absolvovala všech osm tříd. Ve 30. letech 20. století je vedena jako lékařka v Trenčíně. Další čtyři studentky ji následovaly až v roce 1908 (nepočítáme-li Alžbětu Olivovou, která zde v ročníku 1907-8 absolvovala pouze jeden rok studia). Do konce 1. světové války prošlo branami gymnázia 43 dívek. Za první republiky vzrostl jejich počet na desítky a jistě se jim již mezi spolužáky vedlo lépe než v předchozích dobách. Mnoho z nich se uplatnilo jako lékařky, úřednice či učitelky, jiné však tak jako v předešlých dobách zasvětily svůj život rodině a svému muži a na jiné jim již nezbývalo času. Holt emancipace ještě nepokročila dostatečně daleko. Bylo však nanejvýš osvícené od tehdejšího vedení knihovny, že pořídila drobný spisek, který seznamoval obyvatele města a okolí s osobností Boženy Vikové Kunětické a ve stručnosti i s dějinami světového ženského hnutí od Anglie počínaje a severskými státy konče.
Mgr. Alena Jindrová, Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod
Titulní stránka brožury o Boženě Vikové Kunětické s razítkem gymnázia
Božena Viková Kunětická
Za první republiky studovalo na gymnáziu mnoho dívek, které se v budoucnu staly silnými a výraznými osobnostmi. Např. dcera brodského starosty Roberta Neuerna Jana Neuernová, provdaná Sovová nebo na fotografii Gertruda Sekaninová Čakrtová.
