Obdivuhodná zručnost předků přitahuje stále více nadšenců unavených dnešní přetechnizovanou dobou a chytrými aplikacemi. Mnozí z nás dochází ke zjištění, že daleko větší odpočinek než brouzdání po internetu poskytuje ruční práce a potěšení nad výsledkem dovedných rukou. Leckdo se jistě snažil využít nuceného karanténního pobytu nejen k zušlechtění zahrádek a sledování televize, ale i k rozhodnutí něco si vyrobit, zkrášlit své příbytky či se zamyslet nad tím, jak si poradíme, až nebudou továrny v Číně anebo mezinárodní korporace typu Ikea ve velkém chrlit milióny předmětů potřebných pro náš každodenní život. Kupříkladu skleničky, poháry a pro Čechy tolik nepostradatelné půllitry.
České země byly od dob barokních proslulé výrobou skla vysoké kvality a estetické úrovně. Sklářské řemeslo je ve své podstatě stejné už po staletí. Základem je oheň, píšťala, forma a především dokonalá souhra rukou skláře a jeho pomocníků. Jak známo, takovýto um se nejlépe učí v přímém kontaktu, přenášením z generace na generaci, tak jak je tomu u všech dalších řemesel. Historici, archeologové a mnozí blouznivci jsou však občas v pokušení vyzkoumat nějaký pozapomenutý um z dávných artefaktů a knih, jelikož touží upozornit na to, že naši předci dovedli vytvořit úžasné skvosty i bez výdobytků moderní doby, jakou je elektřina, auta, o digitalizace ani nemluvě.
Při zkoumání starých řemesel se opíráme o archeologické nálezy a popisy v metodologických příručkách, které se mohou stát odrazovým můstkem pro rekonstrukci zašlých technologií. V případě sklářství jsou podstatné pro úspěšnou tavbu dva momenty – vysoká teplota ve sklářské peci a správně namíchaný sklářský kmen. Jak se dá obojího docílit bez elektřiny a chemických sloučenin? Kromě analýz skla a pozůstatků hutí se můžeme opírat o zajímavé publikace s vyobrazením, jak staří skelmistři postupovali. Zřejmě nejznámější je dílo Georga Agricoly De re metallica libri XII. Nenechme se zmást tím, že v názvu žádné sklo nenajdeme. Agricola – lékař, lékárník, vědec a spisovatel, který mj. působil řadu let v Jáchymově – věnoval část svého stěžejního díla o hornictví i sklu. Ve své knize z roku 1556 uvádí tři typy pecí. Nejznámější je vyobrazení třípatrové pece na dřevorytu Basila Weffringa. Dolní část tvoří topeniště, prostřední prostor slouží k uložení pánví, v nichž je taven sklářský kmen, a horní prostor pod klenbou je určený k postupnému chlazení výrobků. Pro oblast českých zemí ve středověku je velmi podstatné vyobrazení sklářské huti v tzv. Mandevillově rukopisu z období kolem let 1410-1420. Je v něm znázorněna pec s podélným uspořádáním a s dvěma otvory pro nabírání skla z pánví. Pec je zastřešena jednoduchým dřevěným přístřeškem. Podobná stavba je k vidění v Havlíčkově Brodě ve Vlkovsku, kde proběhla již čtyřikrát experimentální tavba skla v peci, k jejíž konstrukci byl použit jíl z okolí Kejžlice. Bylo prokázáno, že teplot nad 1200°C se dá dosáhnout vytápěním bukovým a smrkovým dřevem.
Agricolova kniha byla po dlouhou dobu biblí všech „inženýrů“ zajímajících se o možnosti zlepšení výroby v náročných odvětvích, jakými hornictví a sklářství bezesporu jsou. Podobně důležitou se stala o více než sto let později kniha Johanna Kunckela Ars vitraria experimentalis vydaná poprvé v roce 1679. Je zde popsána složitější konstrukce pece, která měla větší kapacitu a byla osazena větším počtem pánví. V 18. století pak dosahuje technologie tavby skla v českých zemích svého vrcholu. Proslulý český křišťál dobývá svět daleko za hranicemi habsburské monarchie. Pokusy s barevností a rafinací skleněných výrobků dokládají tvůrčího ducha řemeslníků, kteří potvrzují umem svých rukou, že zručnost a chytrost spolu úzce souvisí.
I pro nás se může stát inspirací čtení starých příruček o řemeslech, kutilství a popisech, jak zvládnout všelijaké nástrahy materiálů a fyzikálních zákonitostí. Ve sbírkové knihovně havlíčkobrodského muzea je uloženo několik knih z této oblasti i s působivými nákresy. Např. J. M. Poppeho Obšírné prostonárodní naučení o řemeslech a umělostech čili Technologia wsseobecná a obzwlásstnj (1837), od C. A. Hirschberga Der vollkommene Metall-Arbeiter: oder die neue Goldgrube für Schlosser, Zeugschmiede, Spengler, Sporer, Kupferschmiede (1835) anebo ještě starší a velmi zajímavá práce od Johanna Conrada Gütleho Kunst in Kupfer zu stechen již z roku 1795. Nejvzácnější knihou tohoto ražení v muzejních sbírkách je kniha Natur-Kunst-Berg-Gewerck und Handlungs Lexikon z roku 1755, kde je sklářství a pojmům s ním spojených věnováno několik stránek. Některé z těchto poznatků byly zúročeny i v expozici skla, která vzniká na zámku v Ledči nad Sázavou a z níž je již tento rok k vidění mj. model pece anebo vyobrazení stoupy k drcení křemene podle slavného Georga Agricoly.
Iluminace z Mandevillova cestopisu, Čechy, 1410-20, British Library London
Kniha J. Kunckela o skle
Mgr. Alena Jindrová, Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod
