Krajská knihovna Vysočiny vyhlásila hned na počátku Března – měsíce čtenářů svého letošního Čtenáře roku. Společně s profesní organizací SKIP (Sdružení knihovníků a informačních pracovníků) jsme již podesáté hledali toho nej- čtenáře. Tentokrát bylo kritérium zaměřené na učitele, který společně s dětmi navštěvuje knihovnu a svým příkladem vede děti ke čtení a zájmu o literaturu. Jistě by vítězů mohlo být více, ale po zralé úvaze a zjišťování, který učitel do knihovny chodí i ve volném čase, jsme zvolili paní učitelku Danielu Mezerovou ze ZŠ V Sadech. Společně s ředitelkou Krajské knihovny Vysočiny Jitkou Hladíkovou poblahopřál vítězce i starosta města Jan Tecl. Své paní učitelce také zatleskali její žáci, protože přišli všichni společně na domluvenou besedu do knihovny. Daniela Mezerová chodí se svou třídou do knihovny už spoustu let, mimo jiné si půjčují četbu do školy – knihu do lavice. S dětmi se také zúčastnila akcí jako Knížka pro prvňáčka, Zakousněte se do knihy, Kniha? Televize? Počítač? Kniha! Sama jako nejlepší akci zhodnotila projekt Škola naruby, kdy čtou doma rodinní příslušníci a děti je za to známkují. Společné čtení knihy přinese nejen zážitky, o kterých si lze povídat, ale také společně strávenou klidnou chvilku.
Připojujeme i odpovědi Daniely Mezerové na naše dotazy týkající se ocenění, práce se žáky či jejího vztahu ke čtení:
„Ocenění Čtenář roku Krajské knihovny Vysočiny mě velice překvapilo. Nečekala jsem to.
Vždy jsem s dětmi ve třídě ráda četla a o knihách si povídala. Často si příběh i zdramatizujeme jako divadlo nebo si děti vymýšlí své příběhy. Do knihovny chodíme velice rádi, je tu příjemná atmosféra. Moc se mi líbil projekt Celé Česko čte dětem, kdy byli do projektu vtaženi i rodiče. Pak jsme pokračovali projektem Zakousni se do knihy. Do knihovny si chodíme knihy půjčovat nebo jen prohlížet. Na všech projektech jsem spolupracovala s paní knihovnicí Monikou Dolejší a spolupráce byla úžasná. Mám ráda i výtvarnou výchovu, takže oceňujeme i ilustrace a také je sami vytváříme. V současné době je mnoho hezkých knih. Čteme knihy od Daniely Krolupperové, Olgy Černé, Astrid Lindgrenové… Moje nejoblíbenější dětská kniha je Malý princ. Dětem se čtení líbí. Některé čtou velice rády i doma (ale hodně záleží i na povaze dětí). Takže ocenění beru spíše za tuto práci – snahu přiblížit knihy dětem.
Když byli mí synové malí, každý večer jsme si četli dětské knížky. A když jsem se za daným dnem ohlédla, byl to vždy nejhezčí moment dne. Já osobně v současné době čtu méně. Přečtu asi čtyři knihy za rok. Teď mám rozečtenou knihu od Aleše Palána Raději zešílet v divočině. Mám ráda knihy, u kterých se mohu zamyslet nad smyslem života… Každý večer si pouštíme audioknihy (např. Agatha Christie, Zdeněk Svěrák, E. A. Poe…). Asi je to vzpomínka na večerní čtení mé maminky.“
Hana Lacinová, BBus (Hons), Krajská knihovna Vysočiny
