Do knihovny chodí různí lidé: třeba spisovatel Fridolín Šlapetka zde trávil hodně času, aby měl k dispozici všechny materiály (a že jich v knihovně je) k napsání nové knihy o Iluminátech.
Jednoho dne ale dojde k tragické „nehodě“ – Šlapetka se zhroutí v krvi před knihovnou po útoku neznámého útočníka. Co tenhle známý rozkrývač konspiračních teorií objevil?
Takhle začíná knihovní úniková hra. I když ono je to samozřejmě trochu složitější. Ale pojďme k tomuto problému hezky od začátku.
Na otázku „proč děláme únikovku“ ale máme řadu odpovědí:
Protože chceme rozšiřovat nabídku prezenčních služeb v souvislosti s klesajícími absenčními výpůjčkami.
Protože ukázat prostor knihovny je možné i zábavnou formou.
Protože chceme do knihovny dostat i lidi, kteří by k nám normálně nepřišli – a tohle je jedna z cest.
Protože lidé milují knížky a zážitky s knížkami a vyřešení vraždy v knihovně spojuje obě lásky.
Protože chceme nabídnout něco neobvyklého.
Protože nás únikovky baví…
Prostě a jednoduše proto, že knihovna je super, ale občas musíme použít nějakou malou lest, abychom k nám lidi dostali a mohli jim to ukázat…
Plány a realita
Únikové hry se těší v současné době velké popularitě. Fungují na jednoduchém principu: parta lidí je zavřena v jedné místnosti a pomocí různých logických hádanek, kvízů a šifer musí najít cestu z místnosti ven. V krátkém časovém limitu tým otevírá zamčené přihrádky, hledá tajné zprávy, a když všechno dobře dopadne, úspěšně vyřeší celou záhadu.
Jenže tady jsme narazili na problém. Bylo by super mít takovou knihovní únikovku, založenou třeba na nějakém literárním díle. Jenže jsme knihovna, ne komerční firma. Takže jsme hledali jinou cestu.
Jjak otevřít kryptex?
Tolik hádanek a tak málo času
Nakonec jsme ji našli v kombinaci několika principů a udělali jsme knihovní únikovku, která probíhá v prostoru celé knihovny. A za plného provozu. V zásadě není potřeba ani člověk navíc – hra je připravená tak, aby se hráči pohybovali po budově samostatně. Z toho důvodu je i celá příprava velmi jednoduchá, s minimem rekvizit a se zapojením inventáře, který je v knihovně neustále (a tak, aby nám to čtenáři neodnesli).
Během několika pokusů (stále jsme ve fázi testování a ladění) se ukázalo, že to funguje. Dobré týmy to zvládají levou zadní, méně zkušené týmy s několika nápovědami. Ale v zásadě dohráli všichni a drtivá většina i v časovém limitu. A problémy, spíše drobné, řešíme za pochodu.
Nejprve jsme hru testovali na kolezích z knihovny. Pak proběhlo testování na skupinkách z jiných knihoven a nyní probíhá veřejné hraní, stále označováno jako testování na lidech „zvenčí“. A zatím se nám daří.
Propagace knihovny
Cílem celé hry je samozřejmě propagace knihovny. Nejenom tím, že se u nás hraje únikovka, ale aby i samotná hra plnila tento efekt. Hráči se proto seznámí s budovou – provedeme je všemi důležitými částmi knihovny, ukážeme jim, co zajímavého z fondu nabízíme (kromě časopisů třeba i filmy na DVD, komiksy, deskové hry), ukážeme jim, kde máme plakáty informující o akcích, představíme jim některé naše služby (třeba plackovač nebo 3D tiskárnu, na které právě tiskneme většinu rekvizit).
A ve výsledku lidem nabídneme zážitek v knihovně. Hodinu akce, během níž hráči řeší záhadu mrtvého novináře, který kdesi v knihovně uschoval tajnou zprávu, aby ji ONI nenašli. Je to hra na tajné agenty.
Ve výsledku pak hráči dostanou nejenom certifikát, že hrou prošli, ale i památeční placku, bibliografii tematických knížek a dvouměsíční průkazku do knihovny zdarma, aby si naše služby mohli vyzkoušet a pak se k nám vrátit jako čtenáři.
Vítězné foto jednoho z týmů
Navíc tento „propagační“ záměr není pro hráče tím hlavním – tím je zážitek, dobrodružství a rozvoj týmové spolupráce.
Jak to bude dál? Doufáme, že v průběhu zimy se nám povede únikovku zařadit plně do nabídky našich služeb. A až to bude fungovat samo, bez problémů a lidé se nám budou úspěšně vracet, uvidíme co dál.
Tak nám držte palce, když to všechno klapne, rádi se o zkušenosti podělíme.
Míla Linc, Městská knihovna Praha
