Víte, kde je zachována nejstarší verze nejslavnější brodské pověsti o Hnátovi? V knize slavného rodáka Jana Františka Beckovského Poselkyně starých příběhův českých. Tato perla barokní historiografie vyšla v Praze roku 1700 a kromě nejdůležitějších událostí českých dějin od počátků až do nástupu Habsburků na český trůn obsahuje také četné úryvky z regionálních dějin. Jan František Beckovský strávil ve svém rodném městě celé své dětství a v pozdějším věku, kdy byl usazen v Praze ve službách řádů křižovníků s červenou hvězdou, udržoval s rodným městem styk především skrze městského písaře Václava Fuku. Pověst o Hnátovi datuje Beckovský k roku 1472. Tehdy prý chtěli Jihlavané, kteří bohatství městu záviděli, spolu s dalšími obcemi zaútočit na město. Německobrodský měšťan Hnát, zatímco „Německobrodští nic o nepříteli nevědíce pokojně spějí, na Dolní bráně, jinak Jihlavské, na zvonec zazvonil, a tím zvoněním Jihlavským znamení dal.“ Německobrodští občané se kvůli zvonění probudili, neboť se domnívali, že se jedná o znamení požáru. Rychle vstali a hledali, kde by mohlo hořet, až vylezli na hradby a shledali, že jsou v obležení. Podařilo se jim Jihlavany odehnat. „Ženy pak dostavše toho zrádce Hnáta jej ukamenovaly a z městské zdi do příkopu uvrhly, kdež dosavad toho jeho vyhození památka se spatřuje.“ O jakou památku se jedná, nám není známo. Nevíme, zda-li se jednalo o kámen či nějaké kosterní pozůstatky anebo pamětní nápis. Pozdější verze pověsti o Hnátovi jsou značně pozměněné a objevují se v různých variantách, nutno říci, že s logičtějším vyzněním, neboť u Beckovského vypadá Hnát spíše jako ten, který město svým zvoněním zachránil, a přesto byl zatracen.
Beckovský se ve svém nejdůležitějším historickém díle zmiňuje o Brodě několikrát, pozoruhodné je jeho popsání založení města. Vychází z kroniky Václava Hájka z Libočan, která se stala Poselkyni jednou z nejdůležitějších inspirací. Václav Hájek však nakládal v mnoha případech s dějinami značně svévolně, historická fakta se u něj mísí s různými povídačkami a senzačními pověstmi. Město Německý Brod bylo dle něj založeno v roce 793, a to tímto způsobem: „Jednoho času Němci na jednom přívrší nad řekou postavili baštu, a to proto, jestliže by Čechové je honili, aby odtuď vyskočíce Čechy mordovali. Tomu místu pak Čechové Německý Brod jméno dali.“
Beckovský si pověst o založení města ještě notně přibarvil, těžko říct, zda na základě domácích zvěstí anebo svého poetického rozmaru: „I postavili tý Němci času jednoho vysokou baštu na jednom přívrší nad řekou Sázavou, proto, kdyby je Čechové honili, aby oni Němci na ně z té bašty vyskočili a je mordovali, kterémužto místu, kde ta bašta blíž řeky stála, Čechové Německý Brod jméno dali, proto, že přes tu řeku Němcí často broditi se museli. Když pak Čechové Moravany i Němce z své země zase vyhnali, a to místo k bránění příhodné býti uznali, začali domy tak pilně stavěti, že v krátkém čase město na tom místě založili, i také je ohradili zanechajíce mu jména předešlého, totiž, Německý Brod.“ Nenápadně v této zprávě rezonuje Beckovského české vlastenectví, které ho ostatně přivedlo k tomu, že je Poselkyně, jako jedno z mála historických děl jeho doby, psána v českém jazyce. Není divu, že proto svému městu přiřkl de facto český původ i přes jeho trochu nečeské jméno. Zajímavým způsobem rozšiřuje pověst o založení města německobrodský měšťan Josef Vyčichl, jehož přepis Poselkyně s vlastními poznámkami z 2. poloviny 18. století máme dochován v brodském archivu. K citované pasáži dodal tato slova:
„Ta bašta aneb počátek města jest tu od brány k mostu do okrouhlosti, jak u mostu až dosaváde na tom času zdi k spatření se nachází.“
Třeba pod ní leží ještě nějaký ten zamordovaný Čech či Moravan. Kdo ví.
Ve sbírkové knihovně havlíčkobrodského muzea se bohužel Poselkyně starých příběhův českých nenachází, k dispozici je pouze digitální kopie. V brodském archivu je pro změnu dostupný pouze druhý díl této knihy, který vyšel na základě Beckovského pozůstalosti péčí historika Antonína Rezka v letech 1879-1880. Tento díl vyšel ve třech svazcích a zahrnuje léta 1526-1715.
V knihovně Muzea Vysočiny Havlíčkův Brod jsou uloženy jiné dvě Beckovského knihy – Labarum Triumphale a Katolického živobytí nepohnutedlný základ. Knihu Labarum Triumphale sepsal Beckovský pro literátské bratrstvo Německého Brodu a nachází se v ní první historicky známé vyobrazení města. Svazek uložený v muzeu je bohužel dochovaný bez této rytiny. Podrobnější pojednání o této práci najdeme ve sborníku Havlíčkobrodsko č. 21.
Souhrn svého náboženského přesvědčení podává Beckovský v knize Katolického živobytí nepohnutedlný základ od svatých otcův, duchovních sněmův, starýho a novýho zákona i od samýho Krista Pána postavený; třemi neporušitedlnými slaupy, jenž jsau víra, naděje, láska, ubezpečený. Dílo podává výklad katolické věrouky v českém jazyce, srozumitelně i pro teologicky méně zběhlého čtenáře. Katolického živobytí a Poselkyně vyjadřují základní teze Beckovského myšlení a jeho přínos pro českou kulturu doby barokní. Beckovský byl přesvědčeným katolíkem a ztotožňoval se zcela s myšlenkami rekatolizace. Nebyl však zastáncem žádného násilí ani vyhánění či věznění. Za zásadní prostředek k přeměně myšlení lidí považoval vzdělání poskytnuté co nejširšímu počtu obyvatel, a to nejlépe v rodném jazyce. V tomto směru pro nás jeho dílo zůstává přínosem nejen z hlediska historického poznání.
Mgr. Alena Jindrová, Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod
