Letos 12. srpna uplynulo 120 let od narození spisovatele Josefa Věromíra Plevy, a tak jsem připravil tento rozhovor s jeho neteří, RNDr. Martou Francovou, aby si tohoto autora mohli čtenáři připomenout.
1) Před 120 lety se narodil v Moravské Svratce (dnes Svratka) Tvůj strýc, známý autor knih pro děti a mládež – Josef Věromír Pleva (dále jen JVP). Dětství a mládí prožil na různých místech Vysočiny. Máš informace, zda se připravují v tomto regionu nějaké akce připomínající J. V. Plevu?
Zatím nevím, ale potěšilo nás, že počátkem července t. r. bylo promítáno v Novém Městě na Moravě filmové zpracování Malého Bobše.
2) Nejvíce se JVP proslavil románem Malý Bobeš, který je vzpomínkou na jeho dětství. Byl mistrným vypravěčem, a proto se ptám, jak moc se držel ve svém díle, hlavně tedy v Bobši, skutečné reality, když to porovnáme s tím, co vyprávěl doma o svém dětství.
Vzpomínám si, že při vyprávění o zážitcích z dětství strýc často uváděl souvislosti s příhodami popsanými v Malém Bobši. Jsem přesvědčena, že strýc při psaní vycházel z reality, z vnímavého poznávání světa kolem sebe. Potvrzují to také postavy vykreslené v tomto díle. Krásná postava maminky Bobše věrně odpovídala skutečné mamince JVP a totéž lze říci o postavách Bobšova tatínka, babičky, dědečka a kmotříčka. Potvrdili mi to i sourozenci JVP – moji strýcové a tety včetně mé maminky – nejmladší sestry JVP. Místo děje v knize Malý Bobeš bylo umístěno do jediné obce, i když Plevova rodina se často stěhovala a pobývala na řadě míst Vysočiny v okolí Nového Města na Moravě. Nutno dodat, že některé Bobšovy příhody byly upraveny, doplněny a také odpozorovány u jiných dětí, ale to vše v zájmu působivého děje, v němž jsou situace příjemné, radostné, ale také nepříjemné a smutné.
3) Když pominu Malého Bobše, kterou jeho knihu jsi měla ve svém dětství nejraději?
Dobře si vzpomínám, že mě kromě Bobše zaujaly ještě dvě strýcovy knihy, a to Budík a převyprávěný Robinson Crusoe. Obě mě upoutaly napínavým dějem. Vracela jsem se k nim často i později.
4) Ke kterému dílu měl JVP silný vztah kromě Malého Bobše?
Všechny knihy JVP psal s velkým zaujetím. Dobře si pamatuji na jeho povídání o tom, jak vzniklo převyprávění Robinsonova příběhu z originálu podle D. Defoa. Obdiv k této knize měl už od dětství, a proto ho příjemně překvapila nabídka nakladatelství se záměrem o modernějším zpracování. Rád tuto nabídku přijal. K psaní přistoupil po důkladné přípravě. Prostudoval materiály o přírodním prostředí, ve kterém Robinson na ostrově žil. Sám dokonce zkoušel rozdělávání ohně třením, což se mu bohužel nepodařilo. Výsledkem snahy bylo velmi zdařilé převyprávění.
5) Neuvažoval o pokračování některého díla?
Když se strýc pustil do psaní rodinné kroniky Dávno tomu, uvažoval o knize ve dvou dílech. Při této práci vycházel ze vzpomínek napsaných svou maminkou. Po vydání prvního dílu se však nakladatelství rozhodlo smlouvu na 2. díl neuzavřít. Strýce to velice mrzelo a podle jeho slov rozepsané části připravovaného 2. dílu zničil. Zůstal pouze fragment „Když jsem byl železničářem“, který byl naštěstí vydán v brožované podobě pro mladé čtenáře. Škoda, že nemohl pokračovat v psaní (o) dalších osudech svých blízkých.
6) Měl za vzor nějakého autora?
Nevím, nehovořili jsme o tom.
7) Hovořil někdy JVP o tom, co četl ve svém dětství?
Velkou zálibu ve čtení měl již od doby, kdy se naučil číst. Doma knihy neměli, čítával si však v kalendářích se spoustou zajímavých článků. Byl velice vděčný svému panu učiteli Šabackému, který rozpoznal jeho touhu po knihách a půjčoval mu knihy ze své knihovny. V sedmi letech ho zaujaly příběhy Karafiátových Broučků. Později ho silně upoutalo vyprávění D. Defoa o Robinsonovi, z knihy si dokonce obkresloval ilustrace, což pan učitel samozřejmě zjistil podle tužkou protlačeného papíru a trochu se na Josefa zlobil.
8) Které autory četl v dospělosti a rozmlouvali jste o těchto autorech?
Strýc Josef si postupně pořídil knihovnu s rozmanitými literárními žánry. Zajímal se o literaturu klasickou i současnou, českou i světovou, prózu i poesii. Četl romány, cestopisy, naučnou literaturu i detektivky. Všechny autory vyjmenovávat nemohu. Během pobytu v Praze a v Brně navázal přátelství s řadou svých současníků – spisovatelů, jejichž literární dílo pozorně sledoval.
9) Rodnou Vysočinu poznal velmi dobře díky učitelování v různých oblastech tohoto regionu. Tak si k ní vybudoval hluboký vztah. Nestýskalo se mu po ní po přesunu do Brna?
Přesun do Brna JVP uvítal, protože mu přinesl nové možnosti v tvůrčí práci a výraznější zapojení do kulturního dění. Na Vysočinu samozřejmě nezapomínal a rád se sem vracel.
10) Kterou část Vysočiny, pominu-li rodné Svratecko, měl tedy nejraději a proč?
Určitě to bylo Novoměstsko. Nové Město na Moravě bylo jedno z míst učitelského působení JVP. Žili zde rodiče a dva sourozenci s rodinami. Zde se mohl setkat s mnoha přáteli, které poznal ve studentském spolku Horák, s nimiž se kdysi podílel na mnoha kulturních akcích, jako byly studentské slavnosti, ochotnická divadelní představení, společné výlety apod. Rád na tuto dobu vzpomínal.
11) Která z brněnských osobností měla největší vliv na zakotvení JVP v Brně a jak vzpomínal na svoje začátky v Brně?
Strýc si cenil toho, že se dostal do velmi inspirativního prostředí. Přemístění z učitelského místa na Roudnicku do Brna v roce 1930 nebylo snadnou záležitostí a strýc si vážil zásluh Jiřího Mahena, jehož kontakty s brněnskými osobnostmi tomuto přeložení hodně pomohly. Začal učit v nové škole na Babákově náměstí, dnes náměstí Míru. Brzy se seznámil s řadou kulturních osobností. Stal se organizátorem, přispěvatelem do kulturních časopisů, spolupracoval se školským rozhlasem.
12) Vyprávěl Ti o vztahu s Jiřím Mahenem?
Ano, vyprávěl. Jiřího Mahena si velice vážil. Strýc rád vzpomínal na milou pozornost, která ho překvapila hned po přestěhování do Brna. Při nástupu do školy mu byla doručena poštovní obálka s krátkým textem: „ Abyste měl od někoho první dopis! 30.VIII.30 Mahen“. Strýc často navštěvoval J. Mahena v brněnské městské knihovně a setkával se s ním při různých příležitostech ve společnosti brněnských přátel. K jeho padesátým narozeninám vydal strýc jako projev obdivu publikaci „Mahen, Moravský Nasr-ed-din“. J. Mahen se mu odvděčil rukopisem „Dvanáct o skutečném Nasr-ed-dinovi“, který byl po Mahenově smrti strýcovým přičiněním vydán jako soukromý tisk. Měl to být projev úcty k člověku, jehož dobrovolný odchod ze života strýc těžce nesl.
13) O kterých dalších osobnostech hovoříval JVP?
Rádi jsme při setkáních se strýcem Josefem besedovali o všem možném, strýc byl skvělý vypravěč. Vzpomínání často doplnila teta Veronika, strýcova manželka. Utkvěly mi v paměti vzpomínky na řadu významných osobností, se kterými se setkávali. Jejich výčet by byl velmi dlouhý. Pozoruhodné bylo přátelství s Vítězslavem Nezvalem.
14) Čemu se JVP věnoval, když zrovna netvořil a nepsal?
Měla jsem možnost sledovat činnost strýce Josefa až po jeho přestěhování z Prahy do Brna v roce 1958. Vzpomínám na soustavné vyřizování rozsáhlé korespondence, kterou vedl se svými přáteli a čtenáři. Bylo to pro něj mnohdy dost náročné, protože chtěl vždy odepsat všem, kteří mu napsali. V Brně se také začal věnovat své zahradě, a dokonce i vinohradnictví.
Velmi děkuji za vyčerpávající odpovědi a za čas, který jsi jim věnovala.
Pavel Pešta
