Téměř každý rok umožňuje Krajská knihovna Vysočiny studijní cestu do, pokud možno, nových knihoven v České republice, aby se knihovníci z Vysočiny podívali, jak to dělají jinde, a načerpali nějakou inspiraci. V letošním roce jsme vycestovali dokonce do zahraničí, konkrétně jsme navštívili družební Krajskou knižnicu Karola Kmeťka v Nitre.
Obě knihovny – Krajská knihovna Vysočiny i Krajská knižnica Karola Kmeťka v Nitre – mají podobný osud – z městských knihoven se postupně staly okresními a po zřízení kraje převzaly krajské funkce. Stejné je i to, že knihovny nemají vlastní budovu (poskytují služby v pronajatých prostorách).
Knihovna v Nitře je kulturní, informační, vědecká a vzdělávací instituce. Plní funkci městské knihovny pro město Nitra, regionální knihovny pro okresy Nitra, Šala a Zlaté Moravce a funkci krajské knihovny pro regionální knihovny Nitranského kraje. Co se týká funkcí, jsou si obě naše knihovny podobné.
Nitranská knihovna sídlí v budově bývalých tiskáren, přizpůsobené co nejvíce potřebám knihovny. Přesto to není ideální řešení, mimo jiné i pro absenci skladových prostor, takže většina fondu je ve volném výběru. Fond je neobyčejně rozmanitý jak po obsahové, tak po jazykové stránce.
Velice zajímavé bylo dětské oddělení, kde regály tvořily útulná zákoutí, ve kterých se lze s knihou snadno ztratit. Výzdobu doplňovaly loutky z loutkového divadla. Zaujala nás také nástěnka Čtenáři doporučují čtenářům, něco na způsob recenzí na internetu, tady ovšem v papírové podobě, a děti mohly doporučit knihu, která se jim líbila, dalším zájemcům. I tato knihovna se každoročně připojuje k Noci s Andersenem, ale letos se rozhodli pro změnu. Zjistili totiž, že slovenské děti neznají základní slovenské pohádky, a proto uspořádali Večer s Dobšinským a jeho pohádkami.
V oddělení pro dospělé čtenáře jsou vyčleněné regály s tematicky tříděnou beletrií, v současnosti označují další žánr – horory. Knihovna má málo financí na nákup nových knih, nedostatek je dorovnávaný z dotací.
Knihovna je bohatá na pracovníky/pracovnice, kteří svoji práci neberou jako pouhou povinnost, ale přemýšlí nad potřebami a zájmy čtenářů všech věkových kategorií. Pro nejmenší hrají divadlo, (kvůli kterému už je v knihovně bohatě zásobená šatna kostýmů), seniorům poskytují prostor k setkávání i k pravidelnému cvičení.
Samozřejmě mají slovenské knihovny i své problémy, na které narážejí při své činnosti. Vzhledem k autorskému zákonu se na Slovensku nepůjčují zvukové a zvukově obrazové dokumenty, výjimku mají pouze zrakově handicapovaní.
Kupodivu na to, jak je Nitra velká, má knihovna pouze dvě pobočky. Na pobočce, do které chodí ve velké míře žáci ZŠ, mají kolegyni, která dělá až čtyři besedy pro školy za den. Klobouk dolů.
Knihovnice se nám velice věnovaly i při večerním neformálním posezení, kdy jsme si mohli vyměnit zkušenosti a postřehy ze svého pracovního života, inspirovat se a poučit. Bylo to velice příjemné setkání.
Kromě krajské knihovny jsme navštívili ještě Diecéznu knižnicu v Nitre s nejcennější sbírkou původní literatury na Slovensku, o které je článek v KZV 2017/4.
Své brány nám otevřela i Univerzitná knižnica Univerzity Konštantina Filozofa v Nitre. Sídlí v moderní budově, která získala ocenění Stavba roku v roce 2011.
Univerzitní knihovna je vědecko-informačním, bibliografickým, koordinačním, školicím a poradenským pracovištěm. Základní úlohou knihovny je cílená akvizice informačních dokumentů, jejich správa, uchovávání a zpřístupňování. Další neméně důležitou funkcí je bibliografická registrace publikační a umělecké činnosti pedagogů, vědeckých pracovníků a doktorandů. Také zde probíhá zaznamenávání ohlasů na publikační činnost, která je důležitá pro akreditační a evaluační hodnocení univerzity a pro habilitační a inaugurační práci pedagogů.
Knihovní fond UK UKF v Nitře obsahuje přes 300 tisíc knihovních jednotek, a to knih, periodik a dalších speciálních dokumentů.
Knihovna na nás působila moderním a vzdušným dojmem, kde je možné příjemně strávit i povinné studijní chvilky. Zaměstnanci samozřejmě svou každodenní přítomností v budově vidí i stinné stránky prosklené budovy. Je v ní poměrně velké teplo, nastavit příjemnou pracovní teplotu pro všechny není snadné a na někoho moderní kruhový půdorys nepůsobí příliš pozitivně. Ale nám se tam moc líbilo.
Doporučit můžeme také návštěvu celého města, a především nitranského hradu, který byl svědkem nejstarších slovenských dějin.
Jiří Bárta, Hana Lacinová, BBus(Hons), Krajská knihovna Vysočiny
