Knihovnictví má krásnou a dlouhou tradici a věnují se mu lidé nadšení a práci oddaní. V době, kdy byly moderní technologie v Československu v plenkách, práce v knihovnách vypadala jinak než dnes. S čím se tehdejší knihovníci museli potýkat, jak bylo vnímáno jejich postavení? Jací byli čtenáři, jak se chovali, co rádi četli, byli jiní než dnes? Zajímalo nás, jak se v posledních desetiletích minulého století knihovnictví v kraji vyvíjelo, a proto jsme se obrátili na kolegy knihovníky, kteří tu dobu profesně zažili. Vznikla tak nová rubrika a my vám v ní budeme po celý rok zprostředkovávat rozhovory s knihovníky z knihoven celého kraje.
Poznámka redakce
Vzpomenete si, kdy jste nastoupila do knihovny?
Tak to bude letos v září 40 let. Maleč byla jednou z posledních střediskových vesnic, kde byla knihovna ještě s dobrovolným knihovníkem. Tatínek pracoval na MNV a přišel s návrhem, zda bych tuto práci nevzala – v tu dobu jsem byla na mateřské s dvouletým synem a roční dcerou – prý mi s dětmi pomohou. Knihovna byla profesionalizována a já se stala knihovnicí.
Jaké byly vaše začátky?
S chodem malečské knihovny, která byla umístěna v budově místního kina ve dvou místnostech v patře, mě seznámila knihovnice, paní Klepetková, ale práci jako takovou jsem si vyzkoušela v Městské knihovně v Chotěboři, kam jsem jezdila na „praxi“. Popravdě jsem měla o práci v knihovně velice zkreslené představy. Ke čtení mě vedla maminka a měla jsem štěstí i na výborné kantorky jak na základní škole, tak i na střední zemědělské, to bylo plus, ale pro práci v knihovně to bylo málo. V roce 1982 jsem si proto rozhodla knihovnické vzdělání doplnit dvouletým studiem SKŠ v Hradci Králové.
Jak se práce v knihovně vyvíjela v době Vašeho působení?
Když jsem nastoupila do knihovny, byl ještě sáčkový výpůjční systém, sáčky byly papírové, až o něco později je nahradily plastové, knihy se balily do papíru, na hřbet se nadepsal autor a název a pak se přelakovaly bezbarvým lakem a nechaly do druhého dne zaschnout. Vše se psalo ručně nebo na psacím stroji – seznamy čtenářů, knih, knižní a katalogizační lístky i seznamy výměnných souborů – obvod střediska Maleč tvořilo zpočátku devět knihoven, později jedna přešla do střediska v Chotěboři a jedna knihovna byla zrušena. Sedm knihoven zůstalo až do zrušení střediskového systému. Za tu dobu se na knihovnách vystřídalo několik knihovníků a knihovnic a všichni byli moc šikovní a knížky a čtenáře přímo „hýčkali“.
V roce 1991 byla knihovna, za velké pomoci pracovnic OK, přestěhována do nové budovy ZŠ, kde sídlí dodnes. Bylo to šťastné rozhodnutí. Výpůjční hodiny se přizpůsobily rozvrhu žáků a počet dětských čtenářů i výpůjček se prudce zvýšil. Koncem roku 2000 byly v knihovně instalovány počítače, proběhl přechod na automatizovaný výpůjční systém a o půl roku později bylo ukončeno ukládání fondu do počítače a také připojení na internet. V té době byly uživatelům knihovny k dispozici dva počítače s připojením na internet a byly neustále obsazeny.
Knihovna u nás žila a žije čilým životem. Zpočátku se s malým ostychem „vnucovala“ do školy a školky na besedy, knihovnické lekce a různé soutěže. Dříve všechny akce, mimo exkurzí, probíhaly ve třídách, protože do knihovny by se až třicetičlenná třída žáků nevešla. V současné době je to naopak, mimo „nocování“ se všechny aktivity konají v knihovně, protože dětí je ve třídách sotva polovička. Letos jsme například pasovali pouze pět prvňáčků na čtenáře, ale to neznamená, že by akcí pro čtenáře ubývalo, naopak, děti měly možnost besedovat se spisovateli, ilustrátory i cestovateli. Ti menší malují, recitují a vedou si čtenářské deníčky (škoda, že ve vyšších ročnících tomu už tak není). Několik let byl velmi aktivní i čtenářský kroužek, dospělí si procvičili svoji paměť a ženy pro sebe mají už téměř deset let vyhrazeno úterní pozdní odpoledne na tvořivé dílny.
Jak jste vnímala příchod moderních informačních technologií?
Je to moc dobře, vše se urychlilo, zkvalitnilo a přiblížilo mladým.
Jak vnímáte své postavení knihovníka?
Na knihovníka a jeho práci se myslím stále ještě dívá jako na „dítě štěstěny“, v práci si čte, povídá, něco vyrábí (co ho baví), má k dispozici počítač a navíc je to taková „čistá a lehká práce“. Nevím, jestli bych byla ráda zemědělským technikem, (moje původní zaměření), ale knihovnicí jsem ráda, knihy mě baví a práce s lidmi též.
Jarmila Mudruňková
