Jana Vejsadová, Okresní knihovna Havlíčkův Brod

Knihovnictví má krásnou a dlouhou tradici a věnují se mu lidé nadšení a práci oddaní. V době, kdy byly moderní technologie v Československu v plenkách, práce v knihovnách vypadala jinak než dnes. S čím se tehdejší knihovníci museli potýkat, jak bylo vnímáno jejich postavení? Jací byli čtenáři, jak se chovali, co rádi četli, byli jiní než dnes? Zajímalo nás, jak se v posledních desetiletích minulého století knihovnictví v kraji vyvíjelo, a proto jsme se obrátili na kolegy knihovníky, kteří tu dobu profesně zažili. Vznikla tak nová rubrika a my vám v ní budeme po celý rok zprostředkovávat rozhovory s knihovníky z knihoven celého kraje.
Poznámka redakce

1.  Kdy jste nastoupila do knihovny a jak si na své začátky vzpomínáte?

Do havlíčkobrodské knihovny jsem nastoupila po maturitě na gymnáziu 1. srpna 1972. O rok později jsem si při zaměstnání začala doplňovat odborné knihovnické vzdělání na SKŠ v Brně.
Na své začátky si dobře vzpomínám, tak jako na vše, co je první a jedinečné. Okresní knihovna tehdy sídlila v tzv. Hanusovském domě na Havlíčkově náměstí a mým pracovištěm se stalo oddělení pro dospělé čtenáře. Dodnes si vybavím násypná kamna, v nichž se tam tehdy topilo, šedivé lístkovnice s katalogizačními lístky i masívní tmavohnědý pult. Přesně bych dokázala popsat řazení fondu či tehdejší systém evidence výpůjček i ochrany knihovního fondu. Knihy jsme balili do papíru, na hřbety nadepisovali nálevkovým perem a tuší autora, název i znak stavění. Obal se pak ještě lakoval lihovým lakem. I když se to nezdá, mělo to pro práci knihovníka, a zejména pro jeho paměť, velký význam.
Stejně dobře si pamatuji tváře i jména svých tehdejších kolegyň a vybavím si i jména řady čtenářů
i jejich oblíbené žánry. Významným mezníkem v tomto období bylo o 2 roky později nepochybně stěhování knihovny do nově zrekonstruovaných prostor Staré radnice.

2. Jakým způsobem probíhalo stěhování? Máte nějaké „perličky“? S rostoucí stavbou nové knihovny v Žižkově ulici nás toto téma neobyčejně zajímá, i když to bude v daleko větším rozsahu.

Stěhovalo se v podstatě přes roh náměstí, takže to šlo bez techniky, a pomáhali nám s tím i pracovníci z muzea a možná i z kulturního střediska. Protože se pak během dalších let ještě několikrát stěhoval i rezervní sklad, splývá mi to.

3. Jak bylo vnímáno postavení knihovníka?

Záleží na tom, z jakého pohledu budeme knihovnickou profesi hodnotit. Řada lidí neviděla rozdíl mezi povoláním knihovníka a knihkupce (bývá tomu tak dodnes), někdo žil v domnění, že hlavním úkolem je číst si v práci, byla nedoceněna nezbytnost odborného vzdělání i finanční ohodnocení. Ale na druhé straně alespoň někteří lidé pohlíželi na knihovníky jako na lidi sečtělé, s celospolečenským rozhledem, s kultivovaným vystupováním a s komunikačními dovednostmi. Ohlédnu-li se zpět, tak v této profesi nikdo rozhodně nezbohatnul jinak než na duchu.

4. Nabízely knihovny i jiné než výpůjční služby?

V době mých začátků to byly především besedy a literární pásma pro různé cílové skupiny čtenářů. Především to byly besedy, později také knihovnicko-bibliografické lekce pro děti a mládež, besedy, soutěže i pásma pro čtenáře se zdravotním znevýhodněním, ale i pro učňovskou mládež.

5. Jak se práce v knihovně vyvíjela v době Vašeho působení?

Vývoj nastával postupně po přestěhování do nových prostor v rozsahu poskytovaných služeb. Přesto by byly dnešní moderní technologie i důraz na odbornost v různých oblastech knihovnické profese z tehdejšího pohledu ještě dlouho srovnatelné s oblastí sci-fi.
Ale byl tu už prostor pro čítárnu, studovnu, postupem let i pro internetové pracoviště, vzniklo samostatné hudební oddělení, v 2. polovině 90. let oddělení zvukových knih pro nevidomé včetně internetového pracoviště se speciálním softwarem pro tuto kategorii čtenářů atd. Druhým významným předělem v době mé profese byla transformace tehdejší okresní knihovny na krajskou v roce 2002.

6. Jací byli a jak se chovali čtenáři v knihovně v průběhu let?
Většinu svého profesního života v knihovně jsem prožila mezi čtenáři. Nemyslím si, že by byl v jejich chování velký rozdíl. Vždy byla část těch, kteří do knihovny chodili proto, že chtěli, a část těch, kteří sem pro informace museli. Většina z nich měla svého oblíbeného knihovníka, který jim dokázal vždy ochotně a dobře poradit. Věřím, že tomu je tak dodnes.

7. Jak se v průběhu doby vyvíjel čtenářský vkus?

Na tuto otázku už nemohu tak jednoznačně odpovědět. Myslím si, že méně znamenalo více. V dobách „knižních čtvrtků“, kdy vycházelo mnohem méně knih, včetně kvalitní překladové literatury, měl čtenářský vkus méně možností utrpět. Ale tak jako ve všem, nic neplatí stoprocentně.

Dovolte mi však, abych se nad čtenářstvím zamyslela z hlediska své nynější profese trenéra paměti.  Čím déle se zabývám problematikou paměti, tím víc mě zajímá i fenomén čtení v každém věku. Vím, jak je prospěšné pro rozvoj dětského mozku, ale vím také, jak se léty mění nejen návyky, ale i podmínky. Nabízelo by se, že lidé ve zralém věku budou číst víc, protože je to poklidná činnosti bez potřeby fyzické námahy. Ale zpravidla to tak není. Ti, kteří stále hodně čtou, byli velkými čtenáři už
v mládí, ale často věnují víc času spíš čtení kratších celků, časopisů nebo volí lehčí literární žánr, který vyžaduje menší čtenářské nároky a méně koncentrace. Takže kdo odkládal přečtení několikadílné ságy nebo mnohastránkové knihy z nedostatku času, už se k ní zpravidla nevrátí. Příčinou proměny čtenářství bývá zhoršení proměnných kognitivních funkcí – nižší rychlost mentálního výkonu,
a především koncentrace pozornosti – už nevydržíme číst tak dlouho.
Ale jsou to i fyziologická omezení našich smyslů. Zhoršuje se zrak a tím i zájem o texty psané menším písmem. Ubývá také hlasová výkonnost, a to se projevuje zvolňováním tempa artikulace při čtení – a to i při čtení potichu. Při čtení textu se totiž zapojují nejen zrakové, ale i řečové a sluchové oblasti v mozku. Také se s věkem zhoršuje schopnost zapamatování obsahů s náročnou větnou skladbou, se složitým členěním textu i s podílem méně známých odborných výrazů a jmen cizího původu. Záleží pochopitelně na předchozí zkušenosti s obsahem a na znalosti tématu. Ale lidé s dlouholetými čtenářskými návyky, s dobře zachovaným intelektem i verbálními schopnostmi, si zpravidla i přes tato omezení udrží kvalitní úroveň čtenářského výkonu do vysokého věku.

8. Jak jste vnímala příchod moderních informačních technologií?

Byla to už zmíněná polovina 90. let a ze své tehdejší pozice vedoucí oddělení služeb čtenářům jsem se podílela na přechodu všech oddělení na automatizovaný výpůjční systém. Elektronické katalogy umožnily rychlejší orientaci ve fondu, urychlil se a zpřesnil také výpůjční proces, a příchod automatizace do knihoven umožnil i rozšíření dalších knihovnických služeb, např. i o nové formy celoživotního vzdělávání, kurzy výpočetní techniky pro seniory atd.
Díky těmto možnostem jsem měla také další příležitost vytvářet nové služby pro uživatele knihovny, kteří měli bariéru v přístupu k informacím v běžné, černotiskové podobě, a vybudovat oddělení specializovaných služeb, které dodnes slouží nevidomým, neslyšícím, afatikům i lidem s poruchami hybnosti,  jimž právě digitální média s funkcí kompenzačních pomůcek dala netušené možnosti číst, přijímat informace, komunikovat, studovat a překonávat nové výzvy.

Jana Vejsadová