Jak vypadal 28. říjen 1918 v Německém Brodě? Byl klidný, či divoký? Veselý, či smutný? Jedna z nejvýznamnějších událostí v českých novodobých dějinách má i v našem městě svá specifika. Pojďme se na ně podrobněji podívat.
Marasykova čtyřletá akce s cílem osamostatnit Čechy a Slováky samozřejmě prosakovala do českých zemí a měla tu své zaryté zastánce. Někteří Masarykovi blízcí s ním od počátku spolupracovali (například Přemysl Šámal a Edvard Beneš, než musel odjet za Masarykem), další sympatizovali nebo se připojovali k odboji v průběhu války. Výsledek jejich snažení se však stále nacházel v nedohlednu. Zlomovým okamžikem byl návrat dvou významných politiků Karla Kramáře a Václava Klofáče z vězení v roce 1917. Tyto dva čelní představitele českých zemí (a nejen je) rakouští policisté zatkli hned na začátku války pro podezření z protistátní činnosti (ve zkratce řečeno Klofáč byl pacifistou a Kramář měl úzké vazby na Rusko). Odsoudili je k trestu smrti, později snížili na doživotí a nakonec je v roce 1917 po nástupu nového vladaře Karla I. amnestovali. Jenže tím si jejich podporu nezískali. Kramář i Klofáč, mimochodem německobrodský rodák, okamžitě začali spolupracovat s Masarykovými stoupenci a připravovali domácí politickou půdu na myšlenku svobodného Československa, což do té doby nebylo stále jednoznačné a Masarykovi to ztěžovalo pozici při zahraničích jednáních.
Domácí odbojáři se v počtech rozšiřovali. Říkali si Maffie, dle zkazek o tajném spolku v Itálii, od kterého převzali název, aniž by věděli, jak se doopravdy píše a co znamená. Mezi ně se dostal i Eduard Šubrt, německobrodský starosta. Díky svému mandátu říšského poslance měl k politickým kruhům kolem Karla Kramáře blízko. Dalšími osobnostmi, jejichž kontakty překonávaly hranici regionu a mohly tušit nadcházející události, byly malíř Otakar Štáfl působící v Praze, říšský poslanec z Okrouhlice Josef Hyrš a zdejší okresní starosta Richard Halík. Půda se ovšem připravovala, ale byl to živel lidový, který nakonec vše uvedl do pohybu.
V jaké situaci se nacházel Brod těsně před 28. říjnem? Nesídlila tu žádná vojenská posádka, jen pár četníků, vojáků v zázemí a v okolí města zajatci na nucených pracích. Oproti jiným podobným městům v českých zemích se primárně odlišoval nedalekou barákovou kolonií vzniklou v polovině války pro uprchlíky z frontových oblastí, především Italy a haličské židy. Ačkoliv kolonie jeden čas hostila téměř 10 000 utečenců, v říjnu 1918 zde pobývaly děti z Prahy v počtu asi 600 osob. Lidé z okolí se je snažili živit, ale sami už měli málo. Také se po většinu října neučilo. Novou hrozbou se stala španělská chřipka, která kosila až pět lidí denně a ztráty ve městě vyšplhaly na celou stovku. Brodští sokolové v září oslavili padesát let své existence a nechyběly v projevech výzvy k naplnění tužeb obyvatel země. Podobně se chovaly jiné spolky, hlavně Akademický spolek Barák. V Brodě se dokonce ukázal Jiří Stříbrný, zanedlouho jeden z Mužů 28. října v Praze. Lidé běžně o nadcházejících událostech diskutovali a čekali.
V sychravém ránu 28. října ještě nevěděli brodští nic. Teprve v půl dvanácté přišel telegram na nádraží „Rakousko uznává československý stát. Vše úředně vyvěšeno.“ Dnes samozřejmě víme, že převrat ve státě probíhal složitěji, ale lidem v Brodě to stačilo k záplavě nadšení. Lidé mezi sebou vášnivě diskutovali, smáli se a jednoduše radovali. V druhé fázi se začaly v oknech objevovat české vlajky.
Ve večerních hodinách se lidé živelně sešli na náměstí, vzájemně si třásli rukama a objímali se. Mezi nimi se nacházeli i vojáci přesunutí sem na zotavení. Ti si z čepic strhávali rakouské insignie a z vojenských kabátů vyznamenání. Po osmnácté hodině vyrazil od nádraží průvod lidu na náměstí a nesl svinutý rakouský prapor. Ten lid na náměstí následně spálil. V osm večer promluvil starosta města u kašny a popsal průběh odboje a cestu k samostatnosti. Lidé provolali slávu Masarykovi a americkému prezidentu Woodrowu Wilsonovi, který měl medvědí podíl na úspěchu české zahraniční mise.
Co následovalo, je typické pro každou revoluci: lidé zdivočí a myslí si, že mají právo v rukou. Z davu někdo vykřikl: „Pryč s orly!“. A ze zdi radnice byla shozena insignie mocnářství. Poté vznikly dva proudy lidu. Jeden směřoval k okresnímu hejtmanství (klášterní budova) a ke gymnáziu (dnes ZŠ Štáflova), kde se také nacházel na fasádě rakouský orel. Byl zastaven několika odvážlivci, kteří výhružkami zabránili dalším škodám. Druhý dav směřoval k barákové kolonii, kde se tyčilo kamenné poprsí císaře Karla u vstupu do areálu. Naštěstí se zde přítomnému vrátnému podařilo lidi uklidnit a apelovat na spící děti v budovách. Tímto „vychladnutím“ náš významný den novodobé české historie v Německém Brodě skončil.
O den později se počet českých praporů v oknech města rozšířil. Likvidace symbolů ovšem také pokračovala. Co se podařilo uhájit včera, dnes už nikoliv. Z oken začaly létat podobizny císaře, studenti dojeli do barákové kolonie pro bustu císaře, kterou následně vhodili do řeky Sázavy. Sejmuli také insignie monarchie z portálu gymnázia. Ten den také zasedal národní výbor složený ze všech zástupců stran. Především řešil převzetí kontroly nad městem, včetně barákové kolonie, a zajištění zásob potravin a uhlí. Také propustil v okolí se nacházející válečné zajatce. V neposlední řadě, z obavy z anarchie, vyhlásil platnost všech dosavadních zákonů. Akorát už nebyly pod hlavičkou staleté habsburské monarchie, ale nového Československého státu.
Mgr. Michal Kamp, Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod
Použité fotografie jsou uloženy v Muzeu Vysočiny Havlíčkův Brod
Karel jede do Sázavy, 29.10.1918
Studenti odstraňují insignie mocnářství z gymnázia, 29. 10. 1918
