Havlíčkobrodsko v národním odboji 1914–1918 1939–1945
Tímto článkem začínám sérii o literatuře, která by laskavému čtenáři mohla pomoci v četbě o regionálních dějinách.
Nejde jen o recenze, ale také o pokus dané dílo vidět v kontextu, kdy a proč vznikalo. První díl bude o publikaci velmi výjimečné a dodnes nepřekonané. Ve skutečnosti půjde o sborník, nazvaný Havlíčkobrodsko v národním odboji 1914–1918 1939–1945.
Když skončila druhá světová válka, Československo pokryla velmi specifická nálada. Tříleté období mezi totalitami hnědé a červené barvy dnes nazýváme „třetí republikou“. Radost z vítězství (rozumějte pravdy, demokracie, humanity atd.) a snaha obnovit československý stát byly natolik ryzí, že lidé opravdu nadšeně chodili na brigády, darovali málo, co jim po válce zbylo, pro obecné dobro a také začali věřit, že komunisté nejsou tak špatní, protože nás přece Rudá armáda osvobodila. Zůstával zde stále silný odkaz Masaryka zhmotněný do jeho žáka a dalšího prezidenta osvoboditele Edvarda Beneše. Existoval tu proto jakýsi rovnoměrný respekt k bolševismu a demokracii mezi lidem, u politiků však šlo o principy skrytě a tvrdě soupeřící. Komunisté měli ovšem jednu z mnoha výhod: cokoliv pravicového po válce zavánělo fašismem. Československo začalo být po šesti trpkých letech Protekorátu primárně levicové.
To se projevilo například v roce 1946, kdy vrcholily oslavy výročí smrti Karla Havlíčka. Šlo o celorepublikovou událost. Vycházela další vydání Havlíčkovy tvorby, v některých místech spojených s jeho životem odhalovali obyvatelé pamětní desky a na třech místech vraceli jeho sochy, za války odstraněné Němci. To byl případ Havlíčkova Brodu, nikoliv už Německého, protože německý = fašistický.
Původní pomník Bohumila Kafky z roku 1924 byl ovšem v létě 1946 (za účasti právě Edvarda Beneše) vrácen za jiných interpretací. Společně se sochou se součástí pomníku stal i památník mrtvých z první a druhé světové války. Vznikl symbol, kdy Havlíčkova touha po svobodě byla brána vážně i po 90 letech, a důkazem je krev padlých.
Proto v rámci oslav byla vydána výše zmíněná publikace. Redaktorské úlohy se chopil František Neuwirth, za války vězněný gymnaziální profesor, který dle toho do svého jména přijal „křest“ jako Mírovský.
Důležité je znát rámec publikace, protože název není pro současného čtenáře zcela jednoznačný. Časový horizont mluví o dvou světových válkách, ale nalezneme zde i kapitolu o druhé polovině třicátých let, kdy někteří obyvatelé regionu padli coby interbrigadisté ve Španělsku nebo během mobilizace roku 1938. S tím souvisí druhý rámec v názvu: národní odboj. Ironií je, že odbojem v pravém smyslu slova jde jen o léta 1939–1945. Za éry Rakousko-Uherska jsme bojovali proti vlastní několik set let trvající vládě, která nás zklamala, a měli jsme obavy o vývoj v budoucnosti. Boj s cizí nadvládou jsme si z toho tak nějak udělali sami pro omluvu za tyto činy. Odbojem také jistě není doba meziválečná, ačkoliv ji autoři publikace tak mohli chápat. „Ve Španělsku se bojuje za Evropu“ a podobná hesla dostala svůj smysl až právě s koncem druhé světová války. Také stojí za povšimnutí spojení slov „národní odboj“, tedy zahrnující primárně hrdinství Čechoslováků. Nejproblematičtější pro současného čtenáře je pojem Havlíčkobrodsko. Od roku 1960 je název vztažen na okres Havlíčkův Brod, tedy oblast zahrnující Ledečsko, Přibyslavsko, Štocko, Chotěbořsko, Ždírecko a okolí Golčova Jeníkova. Jenže do roku 1960 byly okresy jiné a správní oblast Havlíčkova Brodu byla více na jihu. Ve sborníku najdeme jen Havlíčkův Brod a blízké obce, Štocko a Polensko. Ledeč nad Sázavou a Chotěboř tehdy byly samostatné okresy, Golčův Jeníkov spadal pod Čáslav.
Sborník je dělen do čtyř velkých kapitol. První hovoří o odboji proti Rakousko-Uhersku. Svým rozsahem působí, že byla psána spíše „do počtu,“ aby neurazila třicet let staré konání stále žijících legionářů. Je pravdou, že I. a II. odboj ve vzájemném srovnání opravdu pokulhává, ale ve sborníku je boj za československou samostatnost na Havlíčkobrodsku odbyt jen pár větami o událostech 28. října 1918, náročností tehdejší doby (hlad a další bída) a poté výčtem odvedených a padlých na frontách, legionářů především. I tak tento seznam zabírá dlouhých 30 stran a z dnešního pohledu není úplný a přesný.
Krátká, jen dvoustránková kapitola pak mluví o dobrovolnících v řadách španělské republikánské armádě v boji proti fašistům v letech 1936–1938, kterou sepsal v pár slovech jeden z účastníků Vladimír Venzhöfer. Připojen je ještě seznam dvou rodáků z regionu, Karla Beneše a Aloise Honzy, padlých během mobilizace v září 1938, tedy v obraně opět proti fašismu. Kapitola nese poetický název „Ohlasy rozvířených dob“, což je mimochodem prvek, který se nese celou knihou.
Poslední dvě kapitoly jsou jako spojené nádoby. Dlouhých 130 stran mluví o okupaci a následném životě v Protektorátu Čechy a Morava opět formou vývoje v každé obci zvlášť na základě informací, které poskytly tamější národní výbory. Ale to není vše. Následují důležité podkapitoly o odboji, především o jeho formách a rozsahu – demokratický i komunistický odboj domácí a jeho potlačování, odboj zahraniční (především letci), perzekuce rasová, hnutí partyzánů, legionářů nebo železničářů. Nechybí dokonce skvěle napsaná část z pera Pavla Trnky o roli okresní nemocnice v odkládání vydání léčených odbojářů Gestapu.
Nakonec sborník pojednává o květnových dnech roku 1945. Zde je popis jednotlivých obcí velmi dramatický, protože stačilo pár kilometrů vzdálenosti a události byly naprosto jiné. Důležitou částí jsou samozřejmě oběti – ať už v samotných bojích za svobodu nebo velmi podrobně popsaná situace hromadných hrobů u Věže a v Lázničkově stráni. Také je vypsán seznam mrtvých vojáků sovětských a rumunských, nehledě na původ smrti. Například u Polné zemřelo 17 Rumunů po výbuchu munice dne 15. 5. 1945.
Z celého textu sborníku je stále patrná „nehynoucí“ nenávist k Němcům, ale práce je opravdu psána s touhou o historickou přesnost a v úctě k obětem. Představuje proto dodnes klíčový pramen k dějinám světových válek v tomto regionu, protože není ještě postižen překrucováním faktů, jak známe z let pozdějších. Sborník Havlíčkobrodsko v národním odboji 1914–1918 1939–1945 je k sehnání pouze prezenčně v knihovně Muzea Vysočiny Havlíčkův Brod nebo ve studovně Krajské knihovny Vysočiny.
Michal Kamp, Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod
