Francouzský spisovatel Jules Verne, o jehož životě jsme psali v jednom z předchozích čísel, je považován za jednoho z průkopníků žánru science fiction a zároveň i dobrodružné literatury, určené především mladým čtenářům. Jeho dílo, publikované v řadě Podivuhodné cesty, sestává celkem z 62 románů a 18 novel a těší se oblibě mladých i starších čtenářů po řadu generací.
Jules Verne začal své dobrodružné romány publikovat u nakladatele Hetzela v šedesátých letech devatenáctého století. Prvním z nich bylo Pět neděl v balóně. Tento román byl tak úspěšný, že Verne mohl bez problémů v psaní pokračovat a činil tak téměř do své smrti.
Pro mnohé žáky a studenty je snad nejatraktivnější dílo Dva roky prázdnin, v němž Verne líčí osudy skupiny studentů, kteří ztroskotají na kusu země, o němž ani nevědí, zda se jedná o ostrov či pevninu. Téma robinzonád bylo hodně oblíbené a autor se mu věnoval v řadě dalších románů (Tajuplný ostrov, Škola robinzonů, Cestovní stipendia a další). Jules Verne je ovšem nejznámější jako autor propagace tehdejší vědy a techniky, kterou rozvinul a využil ve svých románech, ať už jde o ponorku, let na Měsíc, stroj těžší než vzduch či využití fonografu, ale i „exotičtější“ témata jako let kosmem na povrchu komety či cesta do hlubin naší planety. Ze všech nejvíc je asi populární řada o ponorce Nautilus a jejím veliteli – tajemném kapitánu Nemovi, který v románu Dvacet tisíc mil pod mořem zkoumá hlubiny oceánů a vezme na palubu francouzského profesora a jeho dva druhy. Zároveň je však i mstitelem a nemilosrdně potápí lodě neurčené koloniální mocnosti. Jeho tajemství bylo odhaleno až v románu Tajuplný ostrov, kde je představen jako indický princ, který bojoval proti nadvládě britského impéria nad Indií. Tyto romány spolu s dobrodružstvím v knize Dětí kapitána Granta, v němž děti hledají svého otce podle zprávy v lahvové poště, na níž je čitelná pouze zeměpisná šířka, tvoří jakousi volnou trilogii. Zeměpisné aspekty a zajímavosti byly téměř stěžejním prvkem v autorově díle a Verne jich dovedl dobře využít jako v knize Patnáctiletý kapitán, v němž se díky manipulaci s kompasem loď vedená mladým plavčíkem dostane na úplně jiný kontinent, než měla. Obdobně je tomu ve slavné Cestě kolem světa za 80 dní, v níž Verne využil efektu překročení datové hranice. Právě tato kniha byla tak populární, že byla několikrát zfilmována a zpracovává ji i populární kreslený seriál Willy Fog.
Verne se velmi zajímal o vývoj techniky a dovedl do svých knih umně zakomponovat nejnovější vynálezy své doby. V drtivé většině dokázal správně předvídat jejich využití: typickým příklad jsou stroje těžší než vzduch ve srovnání se vzducholoděmi v románu Robur Dobyvatel, jehož Albatros byl jakousi vzdušnou lodí poháněnou vrtulemi. Této postavy Verne využil ve volném pokračování Pán světa, v němž Robur vytvoří trojživelný stroj, který funguje jako automobil, loď, ponorka a letadlo s mávajícími křídly – ornitoptéra. Tato letadla a další zařízení létající vzduchem se objevují i v románu Podivuhodná dobrodružství výpravy Barsacovy. V Tajemném hradu v Karpatech využil autor již existujícího fonografu, a navíc předpověděl i existenci holografie (nikoli kinematografie, jak tomu bylo v známém českém filmovém zpracování). Verne nechal své hrdiny cestovat do hlubin Země ve snaze dosáhnout jejího středu (jediný jeho román, v němž jsou kladnými postavami Němci), a především pak Ze Země na Měsíc a Okolo Měsíce pomocí vystřeleného dělového náboje. Je zajímavé, že neopomněl využít i rakety, ale pouze pro korekci dráhy na přistání. A v románu Na kometě je skupinka lidí unášena tímto nebeským tělesem až k vnějším planetám naší soustavy. V díle Paříž ve XX. století, vydaném mnoho let po Vernově smrti po konečném potvrzení jeho autorství, se objevují i takové vynálezy jako kopírky, základy počítačů a auta poháněná vodíkem. Verne se ovšem stavěl proti možnému zneužití těchto vynálezů, ať už ve známém Vynálezu zkázy či v Ocelovém městě (to ve skutečnosti napsal Vernův přítel Paschal Grousset, jenž jako komunard tehdy nemohl publikovat). Lze říci, že drtivá většina Vernových „vynálezů“ měla reálný základ, i když existují výjimky jako nápoj neviditelnosti v Tajemství Viléma Storitze, „otisk“ obrazu vraha v očích oběti v Bratřích Kipech nebo kyslík vyvolávající rozjařenost a zvýšenou aktivitu až agresivitu v Doktoru Oxovi a zčásti i ve zmíněném románu Okolo Měsíce.
Vynálezy nemusí být nutně předmětem Vernových knih, aby byly zajímavé pro čtenáře. Autor ve svém díle prakticky popsal veškeré části naší planety „od pólu k pólu“ a nechává po nich cestovat své hrdiny (Dobrodružství kapitána Hatterase, Patnáctiletý kapitán, Vzdušná vesnice, Maják na konci světa, Země kožešin, Na vlnách Orinoka, Ledová sfinga, Tvrdohlavý Turek a mnoho dalších). Pod zem se znovu podíval v Černých indiích, kde si skupina horníků vybudovala nový domov v rozsáhlých podzemních prostorách pod Skotskem. Veliký dojem na něho udělala cesta do Ameriky na palubě parníku Great Eastern, o němž psal i ve stejnojmenném románu. Zabýval se ovšem i politickými tématy, například bojem ruského carství s Tatary v Carově kurýrovi, indickou vzpourou sipáhíů v Zemi šelem, válkou Severu proti Jihu, osvobozováním Řecka od Turků v Archipelu v plamenech, maďarským odbojem proti habsburské monarchii v Matyáši Sandorfovi či bulharským odbojem v Lodivodu dunajském. Autor kritizoval i bezmeznou hamižnost, která může vést až ke katastrofě, jako v Plovoucím ostrově, jenž se při sporech o směr „jízdy“ roztrhne, ve Zmatku nad zmatek, v němž se bývalí cestovatelé na Měsíc snaží pohnout zemskou osou, aby získali uhlí pod severním pólem, či v Honbě za meteorem, který je celý ze zlata. V některých románech Verne sáhnul k spojení dobrodružství s řešením záhad až k detektivce (Jangada, Trosečník z Cynthie, Drama v Livonsku). A některé romány jsou doslova zeměpisnou hříčkou, jako putování za pokladem tureckého paši v Podivuhodných dobrodružstvích Mistra Antifera či přesuny kandidátů na dědictví po milionáři po Spojených státech dle pravidel klasické deskové hry v Závěti výstředníka.
Ke sklonku života Verne psal již ve spolupráci se synem Michelem, který rovněž dokončil a publikoval po otcově smrti díla dosud nevydaná. K těm zajímavějším patří autorovy výhledy do vzdálenější budoucnosti ve Dni novináře ve XXIX. století či Věčný Adam, v němž se při celosvětovém kataklyzmatu potopí všechny světové kontinenty a naopak se vynoří dávná Atlantida.
Dílo Julese Verna četli po mnoho generací čtenáři po celém světě. Je však nutno zdůraznit, že kromě zábavy měly romány poskytnout mladým čtenářům i vzdělání, a proto oplývaly rozsáhlými, místy až zdlouhavými popisy, zejména zeměpisných zajímavostí, které se však dnes v době preference filmů a počítačových her čtou již obtížněji. Leckdy byly proto v různých vydáních zkracovány; v našich zemích byly ty nejznámější z nich „převyprávěny“ známým spisovatelem sci-fi a vydavatelem internetového Neviditelného psa Ondřejem Neffem, v jehož podání jsou kratší, akčnější a řada časových nelogičností z originálu je dodatečně vysvětlena. Ondřej Neff zároveň napsal vlastní trojdílné pokračování „Tajemství pěti světadílů“, v nichž je aspoň jednou zmíněn každý z Vernových románů a samozřejmě v něm nalezneme i nepřebernou řadu jeho postav.
Romány Julese Verna byly mnohokrát i zfilmovány. Klasická filmová zpracování pocházejí z 50. a 60. let minulého století; velmi úspěšné filmy vznikly i u nás – od nejznámějšího Vynálezu zkázy, Ukradené vzducholodi a Na kometě režiséra Karla Zemana přes koprodukční Tajemství Viléma Storitze, natáčené v Praze, až k Ocelovému městu, a především k populární parodii ve stylu steampunku Tajemství hradu v Karpatech.
Doufejme, že dílo Julese Verna z repertoáru čtenářů zcela nezmizí, a i nadále bude inspirovat čtenáře – a snad i vědce a techniky po celém světě.
Jan Pavlík
