Byť ve slovníku TDKIV[1] nalezneme jen vysvětlení termínu pro geografické předmětové heslo, ve skutečnosti je pociťován rozdíl mezi geografickým heslem (geografickým zpřesněním hesla) a předmětovými hesly tvořenými substantivy s tzv. etnickým, národnostním, jazykovým adjektivem. O problematice se rovnocenně dá diskutovat také u tzv. klíčových slov, přesněji lexikálních jednotek (výrazů) postkoordinovaného verbálního pořádání, jen s tím rozdílem, že zde je substantivum geografického jména uváděno odděleně (samostatně).
Mnohdy je méně zkušený indexátor postaven před dilema, zda použít „etnické“ adjektivum, nebo geografické zpřesnění (resp. ono další geografické substantivum). Autor by se rád dále držel pouze PHNK, tedy Předmětových hesel Národní knihovny jako nejpropracovanějšího a nejodborněji vedeného pořádacího systému u nás. Článek nemá být v žádném případě kritikou tohoto sytému, ani jeho rozborem. Je míněn jako zamyšlení nad problematikou, která dle zkušeností pisatele není zcela jasná méně zdatným indexátorům, a ještě méně třeba studentům informační vědy, o uživatelích vyhledávajících v online katalogu přes abecední rejstřík hesel (Prohlížení rejstříků) zjevně ani nemluvě. Teoreticky např. studenti problematiku sice celkem pochopí, ale prakticky velmi váhají.
Věc se zdá být jasná, jde-li při vyjádření tématu dokumentu především o zemi, místo, začínáme geografickým vlastním jménem (na příkladu Česka):
Geografická PH = místo nebo místo – chronologické zpřesnění, místo – tematické zpřesnění …
- Česko – 1968
- Česko – … poměry (= geologické, hospodářské, náboženské a kulturní, národnostní, sociální…), např. Česko – hospodářské poměry
- Česko – politika a vláda; – společnost a politika apod.
- Česko – … vztahy (= např. diplomatické vztahy; – kulturní vztahy; – zahraniční vztahy)
- Česko – dějiny
- Česko – vlastivěda
Možná překvapivě se jeví řešení: regionální geografie – Česko, tedy jen postavení geografického zpřesnění.
Pokud ovšem chceme vyjádřit téma, věc charakteristickou svým původem, jazykem, nikoli místem, kde je právě umístěna, je třeba použít přídavné jméno. Tak české malířství mohou obdivovat v Rakousku a slovácká jídla mohou být připravována v Praze, česká poezie mohla vzniknout ve Spojených státech. Atribut vyjádřený adjektivem se zdá být neoddělitelný a přemístitelný se svým adjektivem na jakékoli místo vyjádřitelné geografickým zpřesněním. Např. lze sestavit heslo: české malířství – Francie. Zde ale „zvídavý“ čtenář může namítnout, když lze obdivovat české umění v Německu, proč nemůžeme poslouchat českou hudbu v Polsku, proč existuje pouze hudba – Česko? Uživatele PHNK může zarazit, nalezne-li na jednom záznamu hesla české spisovatelky –20.–21. století a publicistky – Česko – 20.–21. století, stejně tak česká kresba, ale knižní ilustrace – Česko. Zdá se to být omezením možností hesel.
Než se rozhodneme divit důvodům, proč hesla PHNK s adjektivy vyjadřujícími národnost, etnicitu poněkud „šetří“, podívejme se na problematiku těchto hesel šířeji. Samozřejmě teoreticky by mělo zůstat geografické zpřesnění hesla jen tam, kde jde o téma na nějakém právě se v dokumentu vyskytujícím místě, zatímco všude jinde by hypoteticky mohla být slovní spojení substantivum, adjektivum (kvalifikátor) pro jazyk, národ, etnikum, původ.
PHNK reálně uvádějí hesla s „etnickým“ adjektivem přísně jen tam, kde je etnicita, či vázanost na region, jazyk zcela nepopiratelná a použití geografického zpřesnění by mohlo vést k nedorozumění, resp. substantivum je s „etnicitou“ natolik svázáno, že jde o vžitý termín. Jinak řečeno, takové, kde termíny vyjadřují věci charakteristické svým původem, ne místem, kde se právě nalézají (umisťují).
Tak zjevné je to u literatury, kde bývá uznávána zásada, že dílo (autor) patří té národní literatuře, v níž je originál napsán, resp. v jakém jazyce autor píše. Samozřejmě je významový rozdíl mezi architekturou v Polsku a polskou architekturou. Polskou architekturu můžeme nalézt např. v českém příhraničí, v Polsku ale naopak lze nalézt stavby patřící cizí architektuře. Ovšem pozor, na rozdíl od českých spisovatelů nemají architekti na etnické adjektivum „nárok“ a nalezneme jen zpřesnění architekti – Česko. Samozřejmě si můžeme důvod domyslet. V publikacích o architektuře najdeme označení (nejčastěji přímo v názvu) polští architekti a autoři nerozlišují výše naznačené nuance, takže indexátor by musel probírat architekta po architektu, zda jsou jen polské národnosti. Obdobně je to např. s tzv. českými osobnostmi, kdy se nerozlišuje, zda zde osobnost působila, žila, či se cítila býti Čechem. Takže u osob se pojí etnické adjektivum jen s hesly pro krásnou literaturu, jak je zmíněno výše, jde o to, v jakém jazyce byla literatura, literární druh vytvořen.
Chceme-li pokračovat v rozdílech, najdeme stejně tak heslo české umění, ale již jen např. secesní umění – Česko. Česká architektura, ale moderní architektura — Česko.
Takže je nejlepší si spíše případy etnických hesel pamatovat, ještě lépe si je vždy v národních autoritách ověřit.
Etnické, národnostní, jazykové vymezení hesla:
Některé společenské vědy, např.: německá filologie; francouzská filozofie
Umění v širokém smyslu slova, např.: česká architektura; české baroko; česká literatura; česká poezie; české písně; české pohádky; české sklo; ruské divadlo
Spisovatelé v širokém smyslu slova: české básnířky; čeští dramatici; české spisovatelky;
čeští houslisté (?), zde nejde jen o původ, ale i o jazyk, proto ale např. herci – Česko, což je logické, neboť v českých filmech i na českých scénách hrají Slováci, Maďaři, Francouzky… , jak již bylo naznačeno u jiných příkladů výše.
Dokumenty: české staré tisky; české rukopisy
Jídla: slovenská jídla; chodská jídla; olomoucké tvarůžky
Vzorem našim PHNK je v mnohém pořádací systém LCSH (Library of Congress subject headings) Kongresové knihovny ve Washingtonu. Je třeba asi ale varovat, že v případě „etnických“ hesel na to spoléhat nelze.
Nejde např. pouze o to, že LCSH dodržují někde substantivní inverzi (prioritu substantiva): česká filozofie x Philosophy, Czech, české umění x Art, Czech, české malířství x Painting, Czech, česká architektura x Architecture, Czech Republic. Zdá se, v Kongresové knihovně „mají dost starostí“ mj. se skupinami amerických
a indiánských etnik, dále s náboženskými skupinami (což je jen příbuzné téma) a s etnicitou pohlaví. Jako příklad postačí African American scientists, nebo American Abstract Artists.
Také přiznávají etnicitu (národnost) studentům studujícím v jiných zemích. Rozhodně více je pochopitelně shodných zásad, právě např. pokyn, že adjektivní kvalifikátory se nepřipojují ke skupinám osob, které představují spíše geografické souvislosti, např. inženýři – Spojené státy americké. Podrobněji v Subject Headings Manual.[2]
Autor doufá, že tento krátký exkurz do zásad pro vytváření etnických a geografických hesel může napomoci v orientaci v této poněkud složité či nepřehledné problematice, byť je spíše empirickým vhledem. Na systematický výklad pravidel má nárok jen Národní knihovna České republiky, resp. její Oddělení národních věcných autorit a věcného zpracování.
PhDr. Aleš Hrazdil
[1] KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online databáze]. Praha: Národní knihovna České republiky, 2003- [cit. 12-12-2017]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/cze/ktd
[2] List of the Subject Heading Manual [online]. Library of Congress: Washington, last updated 10-31-2017 [cit. 12-12-2017]. Dostupné z: https://www.loc.gov/aba/publications/FreeSHM/H0365.pdf
