Místní lidová knihovna v Dalečíně

Úvod ke článku
V prvním letošním čísle KZV čtenářům opět představíme další knihovnu z okresu Žďár nad Sázavou. Tentokrát se jedná o Místní lidovou knihovnu v Dalečíně. Základní informace a zajímavé povídání o historii knihovny se dozvíte přímo od paní knihovnice, já pouze podotýkám, že knihovna získala v loňském roce naprosto zaslouženě titul Knihovna Vysočiny 2017, ocenění II. stupně. Knihovnice Renata Mičková byla zároveň oceněna za svou obětavou práci se čtenáři a úsilí, které fungování knihovny věnuje. Více o knihovně na www.dalecin.knihovna.info.

Bc. Veronika Čtveráková, DiS., Úsek pro výkon regionálních funkcí, Knihovna M. J. Sychry ve Žďáře nad Sázavou

Místní lidová knihovna v Dalečíně

Dalečín leží ve východním okraji Českomoravské vrchoviny v malebném údolí horního toku řeky Svratky. K obci náleží místní části Veselí a Hluboké. Dohromady mají tyto obce 658 obyvatel. V obci funguje mateřská škola a základní škola (1.-5. ročník). Pro pěknou zachovalou přírodu v okolí patří Dalečín k vyhledávaným turistickým cílům. Přímo v obci si mohou prohlédnout hrad, zámek, kostel sv. Jakuba, vilu Gustava Jaroška.

O počátcích organizovaného půjčování knih v Dalečíně se dočteme v obecní kronice. V únoru 1908 byl v Dalečíně založen „Místní sbor Národní jednoty pro jihozápadní Moravu“. Ještě téhož roku založil sbor veřejnou knihovnu a pro zimní měsíce veřejnou čítárnu ve škole.

Počátkům obecní knihovny v Dalečíně je věnován zápis: Dne 14. prosince 1920 zřízena zde byla veřejná obecní knihovna. Základem k ní byl zbytek knih převzatý z knihovny “Místního odboru Národní jednoty“ v počtu 120 svazků. Obec věnovala na knihovnu pro rok 1920… 600 Kč, 1921… 1000 Kč, 1922… 1000 Kč, státní subvence (knihy v ceně) … 600 Kč. Pro knihy pořízena byla skříň za 600 Kč. Knihovna touto dobou čítá 251 svazků.“

I v následujících letech byla knihovna podporována obcí a stala se součástí jejího kulturního života.

Nezažívala však jen časy dobré. V kronice najdeme záznam z roku 1940:

„Nacistická tupost a bázeň před pravdou se nejvíce projevila v obecních knihovnách. Byly vylučovány všechny knihy s vlasteneckou tendencí, dokonce i knihy krásné literatury anglické a francouzské. V naší knihovně bylo celkem vyloučeno 140 knih.“

A z roku 1941: „Z rozkazu Němců bylo ze zdejší knihovny vyřazeno 245 knih (pro ně závadných) a odesláno ke zpracování na papír. Nově zakoupeno bylo 5 zábavných knih.“

Po válce a po změně kronikáře bohužel mizí z kroniky záznamy o knihovně. Jisté je, že se knihovna několikrát stěhovala. Po výstavbě přehradní nádrže Vír a zániku obce Chudobín byly některé knihy z chudobínské knihovny převedeny do Dalečína. V kronice najdeme zmínku, že v roce 1981 fungovaly knihovny i v místních částech Veselí, Hluboké a Unčín.

Porevoluční období znamenalo velký úbytek čtenářů. Nových lákadel a možností bylo příliš mnoho. O tom svědčí i záznam v kronice z roku 1990:

„Kultura v obcích není na takové úrovni, jak by bylo potřeba. Lidé se věnují více televizi než třeba četbě. Do knihovny docházejí víc děti a důchodci. Mládež a střední generace má jiné zájmy.“

Já jsem knihovnu převzala v roce 1995. Zůstalo mi několik věrných čtenářů převážně v důchodovém věku, z nichž někteří měli přečtenou téměř celou knihovnu. Nové knihy se moc nekupovaly, protože se zvýšila jejich cena. V důsledku nezájmu o půjčování knih byly zrušeny knihovny ve Veselí a v Hlubokém. Část knihovního fondu přešla do dalečínské knihovny. Knihovna přežívala. Abych alespoň trochu oživila půjčování a knihovní fond, začala jsem půjčovat knihy pro knihovnu z Městské knihovny v Bystřici nad Pernštejnem.

Zlomovou událostí byl začátek fungování regionálních funkcí při knihovně M. J. Sychry ve Žďáře nad Sázavou. Pracovnice ochotně pomohly s nezbytnou administrativou, následně s revizí knihovního fondu a s jeho uložením do elektronického katalogu. Především ale bylo zahájeno půjčování knih z výměnného fondu. Do knihovny se dostaly nové knihy, které přilákaly nové čtenáře, a vše se dalo do pohybu.

Od roku 2006 má knihovna připojení k internetu a od roku 2008 své webové stránky.

Další důležitou událostí bylo stěhování knihovny do větších prostor. Naskytla se zde možnost dalšího využití knihovny pro pořádání výstav, výtvarných dílniček pro děti i dospělé atd.

Výstavy byly většinou věnované nějakému řemeslu a byly doplněné o praktickou ukázku s možností si ho vyzkoušet. Ve většině případů šlo o výrobky šikovných lidí z Dalečína a blízkého okolí. Každá výstava byla doplněna literaturou, která se k danému tématu vztahovala. Výstavy z posledních let – křížková výšivka, drátování, patchwork bez šití, pedig, háčkování, fimo, včelí vosk. Dále v knihovně proběhlo několik výstav fotografií / Dalečín a okolí, srovnávací fotografie „Dalečín dříve a dnes“/ a výstav obrázků dětí z akce „Bystřicko čte dětem“.

Knihovna pořádala i několik besed, například velmi úspěšné „Povídání nad kronikou“, beseda se spisovatelkou Kamilou Skopovou o tradicích a zvycích, beseda a promítání o létání a fotografování s panem Trojanem.

V současné době má knihovna 76 čtenářů, z toho 18 dětí. Knihovní fond čítá 3917 svazků knih. Oblíbené je půjčování časopisů zaměřených na historii, zahrádkaření, kutilství, cestování.

Kromě klasického půjčování knih a časopisů funguje i donášková služba občanům, pro které je docházení do knihovny ze zdravotních důvodů obtížné. Ze žďárské knihovny půjčujeme i zvukové dokumenty pro nevidomé. Problémem, a to zřejmě ne jenom naší knihovny, je malý zájem o knihy ze strany mládeže. Naopak jsem ráda, že si cestu do knihovny našla střední generace. Stále častěji od svých čtenářů slýchám, že si jdou vypůjčit knihu, protože v televizi nic nedávají.

Dobré fungování knihovny je podmíněné i podporou ze strany obce. Dlouhodobě jsme řešili problém s vytápěním v zimním období. Když v loňském roce naše knihovna získala titul „Knihovna Vysočiny 2017 – ocenění II. stupně“, zastupitelstvo rozhodlo o přestěhování knihovny do nových prostor. Knihovna zde bude lépe přístupná, a hlavně dobře vytápěná.

Nyní probíhá kompletní rekonstrukce prostor a čeká nás stěhování. Pro mě to znamená spoustu starostí navíc, ale zároveň je to pro mě výzva, na kterou se moc těším.

Renata Mičková, knihovnice