Jak se hladí duše. To je poetický a výstižný název setkání s panem Františkem Novotným, které se konalo v sále naší knihovny ve čtvrtek 20. března odpoledne a které si užilo 65 návštěvníků.
Přání pozvat k nám pana Novotného vyslovili členové místní odbočky SONS a já jsem za jejich tip velmi ráda, protože domluva s ním byla bezproblémová a sám se k nám velmi těšil.
Františka Novotného patrně není třeba výrazně představovat. Je rozhlasovým redaktorem, moderátorem, scénáristou, autorem písňových textů (dalo by se říci, že dvorním textařem skupiny Spirituál kvintet), samozřejmě spisovatelem a básníkem. Sbírky jeho básní se prodávají v mnohatisícových nákladech, což u poezie není zrovna běžné. Je také členem Síně slávy Českého rozhlasu a držitelem Medaile Karla Čapka. A ve výčtu by se dalo pokračovat, František Novotný je totiž opravdu renesanční člověk.
Není proto překvapením, že o setkání s ním byl velký zájem. Sál se začal plnit již hodinu před začátkem, návštěvníci chtěli mít nejlepší místa.
Samotné povídání pana Novotného krásně plynulo, skutečně nám hladilo duši. Vzpomínal na svého přítele Luďka Munzara a jeho ženu Janu Hlaváčovou, s nimiž se setkával nejen při rozhlasové spolupráci. Například s Luďkem Munzarem připravil osmdesátidílný úspěšný rozhlasový cyklus „Setkání s Karlem Čapkem“, z něhož to nejlepší vyšlo i knižně.
František Novotný dále hovořil o přátelství a spolupráci s hudebníky nejen ze skupiny Spirituál kvintet, psal také texty Karlu Zichovi a dalším. Během setkání jsme si mohli poslechnout i několik ukázek pěkných písniček a dozvěděli jsme se, jak kdysi vznikaly „Básničky na tři slova“ – při koncertech Spirituálu kvintet lidé z publika zadávali nahodilá slova a pan Novotný je použil v básni, kterou vymyslel během několika krátkých okamžiků.
Zavzpomínal také na spolupráci a přetrvávající přátelství s Janou Vejsadovou, známou trenérkou paměti a zakladatelkou specializovaného oddělení naší knihovny. A to nebylo všechno. Vychutnat jsme si mohli i vzpomínky na pány Miroslava Horníčka, Adolfa Borna, Františka Nepila či akademického malíře Karla Frantu. A dozvěděli jsme se něco o rozhlasové práci, včetně několika více či méně komických situací, které na půdě rozhlasu vznikají.
Samozřejmě nechyběla poezie. Sám autor nám přečetl několik svých básní a přidal verše od Čapka či Karla Havlíčka Borovského.
Po skončení besedy pan Novotný ještě prodával svoje knihy, pochopitelně je i podepisoval, přičemž každému vepsal pěkné a originální věnování.
Toto setkání nám opravdu pohladilo duši! Jsme rádi, že se u nás panu Novotnému líbí a že to jistě nebyla jeho poslední návštěva v našem městě.
Bc. Markéta Gögeová, Krajská knihovna Vysočiny
