V roce 2025 se sešlo hned několik kulatých výročí spisovatelů jednoho žánru. Proto se Krajská knihovna Vysočiny rozhodla, že své letošní akce zaměří na jeho připomenutí a propagaci. Jedná se o science-fiction a fantasy literaturu. Tak se s nimi pojďme trochu blíže seznámit. Základní otázka zní: co to vlastně je a jak se liší od ostatní “realistické“ literatury? Nejprve si musíme uvědomit, že i když sci-fi a fantasy vnímáme jako jeden žánr, už z podstaty se jedná o dva naprosto odlišné přístupy k tématu. Sci-fi neboli vědeckofantastická literatura je založena na základní poučce – cokoli je možné, když to dokážeme “vědecky“ vysvětlit.
V počátcích žánru se autoři snažili domýšlet a posouvat současné vědecké poznání, které aplikovali do svých děl. Dobrý příklad je třeba Frankenstein Mary Shelleyové. Horor, který řeší otázku lidskosti tvora, vzniklého pomocí vědeckého experimentu. Jako prvotní myšlenka je předpoklad, že když se pohybují žabí stehýnka stimulovaná elektrickým proudem, proč by dostatečný impuls nemohl oživit i celého uměle sestaveného člověka. Pro naši definici, zda jde o science fiction, je důležitý právě ten vědecký experiment. Sice není možný ani za současných vědeckých poznatků, ale co kdyby za nějaký čas…
Na stejném principu tvořil většinu svých děl i jeden z letošních jubilantů, Jules Verne. Vzal myšlenku a posunul ji nejdál, kam jeho fantazie dosáhla. Tímto způsobem dokázal své hrdiny vyslat na nekonečnou podmořskou plavbu, provést je podzemním labyrintem nebo je nechat vystřelit až na Měsíc. A takhle to funguje dodneška. Isaac Asimov definoval tři zákony robotiky, na jejichž základě tvořil. Dodnes je využívají nejen spisovatelé, ale i vědci. Otázkou je, jaký postoj k nim zaujme umělá inteligence, ale to už je za hranicemi tohoto článku. A v nekonečných vesmírech se setkávají miliony mimozemských ras a civilizací, na které ale působí stejné fyzikální zákony jako na nás, i když třeba v něčem modifikované.
Oproti tomu přístupu stojí fantasy literatura. Tady není autor svázaný ničím jiným než svojí fantazií. Když ale vytvoří nějaký svět, měl by být uvěřitelný a autor musí dodržovat jeho pravidla. Pokud se rozhodne, že mu v díle budou létat draci, kteří se živí princeznami ve věku patnáct až dvacet let a každá princezna mu vydrží na šedesát měsíců letového provozu, je to jenom jeho svět. Nemá to žádný vztah k námi uznávané vědě, ale autor musí držet myšlenku a podřídit jí logiku svého světa.
Stejně tak, když píše příběhy ze světa, kde pospolu žijí lidé, elfové, trpaslíci, goblini a vlkodlaci, je jen na něm, jaké vztahy mezi sebou budou mít a jak budou probíhat konflikty. Inspirace pro fantasy je tedy nekonečná. Od pradávných mýtů přes pověsti, pohádky až po současné příběhy, události a společenské změny, které přetvořené do alegorie a nadsázky osloví miliony (v případě světové) nebo tisíce (v případě národní literatury) čtenářů. A když jde o dobrý příběh s propracovaným světem, vytvoří universum s vlastní fanouškovskou a autorskou základnou, které žije vlastním životem a neustále se rozvíjí a doplňuje.
Z nejstarších příběhů tak dodnes čerpají autoři inspiraci z motivů artušovské legendy a příběhů rytířů kulatého stolu, z těch novějších z Hyperborejského světa Barbara Conana od R. E. Howarda a z těch současných je to třeba Star Trek nebo Star Wars.
Stejně jako každý jiný žánr má i science fiction a fantasy svá velká jména, svoje klasiky i vycházející hvězdy. A samozřejmě jako v každém žánru se i zde vyskytují autoři, kteří by neměli psát ani návod na použití otvíráku na konzervy, překladatelé, jejichž úroveň zaostává i za první verzí Google překladače, a nakladatelé, kteří se chtějí přiživit na vlně zájmu a jazykové korektory považují za zbytečné vyžírky. Ti všichni pak kazí čtenářům požitek z četby a přispívají k negativnímu vnímání fantastiky. Ale musíme si uvědomit, že skutečně dobří autoři přimějí čtenáře zapomenout na žánrové škatulky a donutí je čekat na každou další knihu a žehrat na to, že píší strašně pomalu. Stačí si připomenout , že do fantasy literatury patří i ten, “který naučil děti znovu číst”, Harry Potter.
V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století vznikl takzvaný Superseznam sci-fi a fantasy literatury, tedy knih, které vyšly v češtině. Záběr byl skutečně široký, objevila se na něm velmi různorodá jména, bratři Strugačtí, Kir Bulyčov a Nikolaj Nosov, Ray Bradbury, Brian Aldiss a Frederik Pohl nebo J. M. Troska, František Běhounek, Jakub Arbes, Josef Nesvadba či Ludmila Vaňková. A samozřejmě John Ronald Reuel Tolkien nebo jeden z našich jubilantů – Jules Verne.
Druhý „oslavenec“ ještě ne, jeho věhlas přišel později, ale jméno to není o nic menší: Terry Pratchett. Pojďte si je s námi v Krajské knihovně Vysočiny připomenout. Bude to jízda, ale každá jízda potřebuje kromě řidiče a posádky také pasažéry. Tak nás v tom nenechte samotné.
Jiří Bárta, Krajská knihovna Vysočiny
