Šestý ročník zahájen! Přesně to jsme si mohli říct v pondělí 13. ledna, kdy se uskutečnilo první setkání našeho Čtenářského klubu v tomto roce. Tématem byla světová fantasy poprvé vydaná v posledních pěti letech.
Od Aaronovitche po gamebook
Na našem Čtenářském klubu je jednou z nejdůležitějších věcí, aby si návštěvníci vždy odnášeli celý seznam tipů na knížky, které by si mohli přečíst. A věříme, že i v lednu při prvním letošním setkání tomu tak bylo.
Je pravda, že účastníci si toho sami přípravili víc než dost… V rámci tématu aktuální světové fantasy jsme mluvili například o knížce Bena Aaronovitche Historky z Rozmaru, která v několika povídkách doplňuje cyklus Řeky Londýna. Hrdinou většiny příběhů je Peter Grant, detektiv, který nejen v Historkách z Rozmaru, ale v celých Řekách Londýna vyšetřuje tak trochu neobvyklé případy, spojené se světem nadpřirozena. Ve zmíněné knize například ve sklepě ženy, kde se usadil duch vydávající se za jejího manžela, nebo v knihovně, kde se samovolně pohybuje jedna vzácná kniha.
Při lednovém Čtenářském klubu jsme si dále povídali o Železném vlkovi od Siri Pettersen a pozoruhodnými knihami jsou také Podivná doba od C. K. McDonnella a série Poslední král Východního Ardu od Tada Williamse. Chybět nemohl Brandon Sanderson a jeho Děti Bezejmenných a už vůbec ne Patricia Briggs se sériemi Alfa a Omega a Mercedes Thompsonová.
A tím rozhodně nekončíme. Víte, co je takzvaná feel-good fantasy? Jedná se o fantasy, při které se prostě a jednoduše cítíte dobře. Dosyta si to užijete v knížce Travise Baldreeho Legendy a Latéčka. A co se týče něžnější noty, na tu zahraje také romantická kniha s nádechem fantasy Knihkupectví v Dublinu.
Nudit se pak nebudete u Krčmářovy písně od Petera S. Beagla ani u Věku popela, který napsal Daniel Abraham. Zajímavé je také dílo Rebeccy Yaroos, zejména knihy Železný plamen nebo Čtvrté křídlo. A třešničkou při setkání byl Dům na Strážném vrchu od Grahama Plowmana. Ten si nejen přečtete, ale především zahrajete jako gamebook.
Zfilmovaná klasika
„Dávejte pozor, co vám teďka řeknu!“ Tak začíná každá kapitola v knize Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále. Tedy v jedné z knih, o které jsme si povídali při Čtenářském klubu v únoru, při tématu Zfilmovaná česká klasika.
Nejen Anglický král ale obecně Hrabalovo dílo, v drtivé většině zfilmované Jiřím Menzelem, v něm nesmělo chybět. S tím, že ať už šlo o Postřižiny, Slavnosti sněženek nebo oscarové Ostře sledované vlaky, jednalo se o skvělé snímky. A to i přesto, že Hrabal nepsal knihy s nějakým epickým dějem, ale vždy dával do popředí lyriku.
Ovšem jestli s tím někdo uměl pracovat, tak právě Jiří Menzel. Vždy natočil filmy, co absolutně nenudí.
Stejně bychom mohli mluvit o knihách Oty Pavla, které na filmové plátno převáděl Karel Kachyňa. Každý určitě viděl Zlaté úhoře a Smrt krásných srnců. A každý ví, že jejich literární předloha je založená spíše na kráse psaného slova (než na dějově vystavěném příběhu) a také to, že se jedná o povídkové knížky. Karel Kachyňa je však vzal a udělal z nich ucelené příběhy. A především krásné snímky.
Hrabal s Otou Pavlem ale nebyli jedinými, jejichž zfilmované knihy jsme při únorovém setkání probrali. Jestli něco nemohlo chybět, tak rozhodně Jirotkův Saturnin, který se nezapomenutelného filmového (a vlastně i seriálového) zpracování dočkal v roce 1994. Mluvili jsme také o díle Skalpel, prosím a srovnali Kunderův Žert s jeho filmovým, trezorovým zpracováním.
Rozdíly u knihy s filmem jsme probrali i v případě Šabachova Občanského průkazu, dále u Prima sezóny, Helimadoe či u Hlídače č. 47. Geniální Rudolf Hrušínský svou životní roli sehrál ve Fuchsově Spalovači mrtvol a na řadu se dostal i Michal Viewegh, který se těší hned z několika zpracování svých knih.
Robert Fulghum
Americký spisovatel Robert Fulghum je jedním z nejoriginálnějších spisovatelů. Logicky tak nemohl uniknout naší pozornosti a bylo jen otázkou času, než si ho ve Čtenářském klubu vezmeme na paškál. Na jeho knihy došlo letos v březnu.
Pokud někdo někdy přemýšlel o tom, kam Roberta Fulghuma zaškatulkovat, po přečtení jeho díla musí konstatovat jedno: tento autor si píše především podle sebe a někam ho zařadit je úkol takřka nemožný.
Druhá věc, která je u Fulghuma potřeba uznat, tak že jeho knihy mají opravdu originální příběhy. Jako je tomu v Opraváři osudů. Jeho hlavním hrdinou je George Novak, Američan, který v České republice pátrá po kořenech své rodiny. Jednou ve svém bytě uvidí tajemnou postavu. Muže, který mu dá za úkol, aby opravoval lidské osudy. A George se do toho dá… Aby zjistil, že to není zrovna nejlehčí. Především tehdy, když opravit osud potřebují ti, které máme rádi. Protože u nich máme tendenci ne poopravovat, ale rovnou měnit celé životy.
Dalšími knihami, o nichž jsme si povídali, byly tituly U devíti draků a jedné ovce, Tak nemožně zřejmé, Drž mě pevně, miluj mě zlehka, Ach jo, Věčná dobrodružství kapitána Školky, trilogie Třetí přání, Co jsem to proboha udělal? či Možná, možná ne.
Co titul, to literární skvost. Stačí si jen vybrat…
Petr Bobek, Krajská knihovna Vysočiny
