Nápady na knižní festival v Jihlavě už nejspíš probíhaly delší dobu, ale ten moment, kdy myšlenka potkala i mě, se stal v loňském roce u ohýnku v komunitním centru Silo. Povídali jsme si o knihách. Přesně si pamatuji, že jsme řešili novou knihu Marka Torčíka, ještě nevyšla, ale už jsme na ni těšili. Seděla jsem tam s Nicolasem Kourkem, otcem myšlenky a hlavním organizátorem Knihlavy. Nápad na Knihlavu si nosil už dlouho. Podle mě vznikl někde mezi jihlavským posedáváním u ohně, touhou psát a redakcí kulturního čtrnáctideníku A2.
Knihlava se konala ve dnech 13.–14. 9. Původně se měla celá akce uskutečnit v komunitním centru Silo, ale kvůli počasí se festival musel přesunout do prostor jihlavského DKO, což byl takový malý zázrak a velký dík patří Petru Palovčíkovi, řediteli DKO, za pohotovou reakci a za velmi milou spolupráci. Přes počáteční peripetie se nakonec akce zúčastnilo kolem šestnácti nakladatelství – za jihlavská nakladatelství například Altenberg nebo Adolescent, za přespolní bych zmínila nakladatelství Alarm, Tate, Utopia Libri, Dybbuk, Meander a FRA. Knih byla spousta a rozhodně bylo z čeho vybírat. Všechna tato nakladatelství jsou nezávislá, to v praxi znamená, že vydávají knihy v malém nákladu a převážně autory, kteří nejsou v českém prostředí tak známí – literatura mimo hlavní proud. Kromě prodeje knih se konaly i literární přednášky a rozhovory. Proběhla například debata s již zmiňovaným Markem Torčíkem o jeho nové knize, dále autorské čtení Jaroslava Hrdličky a Jana Buriana ml. a literární diskuze pod záštitou kulturního čtrnáctideníku A2.
I proto jsme byli moc rádi, že se toho jako knihovna můžeme zúčastnit. Instituce, která je nedílnou součástí literárního světa, má své místo i na literárním festivalu. Měli jsme svůj vlastní stánek, který fungoval jako půjčovna – lidé se u nás mohli registrovat, platit upomínky a půjčovat i vracet knihy. Výběr byl samozřejmě omezený, vybrali jsme určitý počet knih, hlavně z produkce zúčastněných nakladatelství. Návštěvníci si tak mohli prohlédnout i tituly, které nakladatelství už nemají v nabídce. Kromě toho jsme se aktivně účastnili i doprovodného programu a jako hosty jsme si pozvali Leonu Šťávovou, jihlavskou autorku s její knihou Vysídleni – příběhy rodin z vysídlených oblastí na Jihlavsku během druhé světové války. Dále jsme pozvali pana Ladislava Vilímka, dlouholetého zaměstnance jihlavského okresního archivu a autora knih I domy umírají vstoje, které se zabývají jednotlivými domy v Jihlavě a jejich historií. Naším posledním hostem byla Tereza Říčanová, ilustrátorka a autorka knih pro děti. Pro nás to byla samozřejmě příležitost dostat se z „baráku“ a představit knihovnu jiným způsobem.
I přes hrůzy počasí to byly pro festival krásné dva dny. A já jsem za to moc ráda, protože rozmanitost literatury nezná mezí. Přijde mi důležité, že se akce typu Knihlava pořádají. Do širšího povědomí se dostanou knihy, které za sebou nemají velké vydavatelské domy a rozsáhlý marketing. Ale troufám si říct, že kvalitou obsahu, zpracováním i kvalitou překladu – protože většina nakladatelů si tituly překládá sama – převyšují komerční nabídku. A my doufáme, že budeme součástí i druhého ročníku.
Barbora Balli, Městská knihovna Jihlava
