Říjen, listopad, prosinec a… konec roku. Další, jubilejní pátý ročník Čtenářského klubu je za námi. Včetně dalších jedenácti setkání a při nich probraných jedenácti tématech. V rámci těch posledních letošních jsme se podívali na zoubek romantismu, knihám, které se odehrávají v Sudetech, a také jsme se vypravili do Narnie.
Romantismus ve světové literatuře
Pravidelné shrnutí našeho Čtenářského klubu začneme říjnovým tématem. Byl jím romantismus ve světové literatuře. Především jsme se tak přenesli do první poloviny 19. století. A do různých zemí a k různým autorům, kteří ve svých dílech prvky romantismu využívali.
Jedním z nich byl i francouzský spisovatel Stendhal. Žil mezi lety 1783-1842 a k jeho nejslavnějším dílům patří Červený a černý. Tedy román, kde kromě psychologických znaků vynikají prvky romantismu.
Hlavním hrdinou je mladík Julian Sorel. Člověk, který ve svém životě stojí na rozcestí. Neví, zda si vybrat červenou barvu a stát se vojákem. Nebo černou a být knězem. Červená barva přitom symbolizuje život plný vášně, veselí či nevázanosti. Černá zase pokoru, sebezapření a zasvěcení se Bohu. A právě to se příčí Julianovým vlastnostem, jako jsou vypočítavost a touha po moci, kdy se chce na společenském žebříčku dostat co nejvýš. A také touha po majetku a kariéře.
Juliánovu cestu sledujeme od jeho devatenácti, kdy se stává vychovatelem dětí starosty malého francouzského města, pana de Renal. Julian se zamiluje do jeho ženy, ona do něho, mají spolu poměr. Hlavní hrdina nakonec ale odchází do kněžského semináře, poté získává místo sekretáře u markýze de la Mole v Paříži. Stane se milencem jeho dcery. Jenže jeho bývalá milenka paní de Renal napíše markýzovi dopis, kterým oběma zamilovaným zabrání, aby se vzali. Julian později paní de Renal uvidí v kostele, postřelí ji a je odsouzen k smrti. Ve svých třiadvaceti letech je popraven gilotinou.
Červený a černý je román na pomezí realismu a romantismu. Jedná se také o psychologický román, podle mnohých o vůbec první svého druhu, co byl kdy napsán. Hojně se věnuje vnitřnímu světu a vnitřním pohnutkám hlavních postav. Přičemž je někdy sleduje až moc a příliš se v nich „babrá“.
Dalšími knihami, které spadají do romantismu ve světové literatuře a které jsme v říjnovém Čtenářském klubu rozebírali, byli například Bídnici Victora Huga nebo Lorelei, kterou napsal Heinrich Heine. Povídali jsme si také o životopisu o Mary Shelley a jejím Frankensteinovi. A nechyběla ani Zpověď dítěte svého věku od Alfreda de Musseta či Dumasova Lady Hamiltonová.
Sudety
Třicátá léta, druhá světová válka, poválečné vyřizování účtů, komunismus a střežení hranic. To vše se týká tématu Sudet a českého (respektive československého) pohraničí. Kniha Štěpána Javůrka Sudetský dům se věnuje konci války a vypořádání Čechů s Němci. Hlavními hrdiny jsou členové rodiny Smolíkovy. Jíří, Marie a především jejich syn František. Žijí v Praze, ale touží mít vlastní hospodářství. Rodinný přítel jim k tomu pomůže. Sen si mohou splnit v pohraničí, odkud mají už brzy být vysídleni němečtí obyvatelé.
Smolíkovi souhlasí a stěhují se tam. Do nového domova. Problém je v tom, že v domě, kde budou žít, stále bydlí původní německá rodina. Fuchsovi. Ti jsou vystěhováni do vrchního patra, přízemí obývají Smolíkovi. Situace je absurdnější o to víc, že František nenávidí Němce.
Zároveň vzhlíží k tyranskému členovi Rudé gardy Vojtěchu Tomečkovi, který převzal velení nad vesnicí Glasendorf, nově česky Skláře. Ten po vesnici rozsévá hrůzu a František brzy poznává, co je zač. A naopak si začne nacházet cestu k německé rodině, zejména k dceři Paule, kterou si chce vzít… I tím kniha přináší poselství především v tom, že není důležité, jaké je kdo národnosti, ale jakým je hlavně člověkem.
Dalšími knihami, o kterých jsme v rámci tématu při listopadovém Čtenářském klubu mluvili, byly například Sudetenland od Leoše Kyšy, dále Habermannův mlýn od Josefa Urbana nebo Poslední promítač ze Sudet. Tématu se věnoval i spisovatel Vladimír Körner, známá je například jeho kniha Zánik samoty Berhof, nebo Zdeněk Šmíd v knize Cejch. Zapomínat nesmíme na Zdivočelou zemi autora Jiřího Stránského. V pohraničí se odehrávaly také knihy Šikmý kostel od Karin Lednické a Bílá Voda nebo Vyhnání Gerty Schnirch od Kateřiny Tučkové.
Vzhůru do Narnie
Další ročník Čtenářského klubu jsme zakončili výletem do jiného světa. Do Narnie. Sedmidílný cyklus Letopisy Narnie od C. S. Lewise je jednou z nejpopulárnějších a nejznámnějších fantasy. A také krásným příkladem, jak lze vybájený svět propojit s tím skutečným.
Všechny knihy série jsou napsány jednoduše, vynikají čtivostí a rychlým spádem. Ovšem srovnáme-li je třeba s jinou fantasy, jako je například Pán prstenů, nejsou tak propracované a spíše bychom je měli řadit ryze do dětské literatury.
Nicméně, pokud by dětští čtenáři hledali knihy, které by je vpravily do světa fantasy, Letopisy Narnie jim tuto bránu zpřístupní a pootevřou dokonale. Při setkání jsme se bavili o všech sedmi dílech. Nejvíce pak zaujali Lev, čarodějnice a skříň, Čarodějův synovec či Poslední bitva.
Na závěr je pak potřeba dodat velké díky za přízeň, kterou jste nám i v tomto ročníku Čtenářského klubu projevovali. Děkujeme všem, kteří nás navštěvovali a vytvářeli skvělou a vstřícnou atmosféru, která nás provázela po celý rok.
Petr Bobek, Krajská knihovna Vysočiny
