Existuje mnoho výtvarných technik, stylů, způsobů uměleckého ztvárnění. Každý výtvarník se snaží vyjádřit svým dílem emoci, myšlenku, postoj, prožitek, vnitřní stav. Odkud se bere inspirace?Pavel přišel do našeho spolku jako devítiletý klučina, když doprovázel svoji zrakově postiženou maminku. Od ní jsme se dozvěděli, že její syn trpí poruchou autistického spektra, která může ovlivnit jeho momentální chování, ale pro nás to byl od začátku prostě normální milý kluk. Jezdil s námi na výlety a my z toho měli radost. Když oslavil patnácté narozeniny, stal se plnoprávným členem odbočky a nyní je ve svých třiadvaceti letech stále nejmladším členem. Jen to už není ten malý kluk, ale pořádný kus chlapa. Po absolvování základní školy nastoupil do učebního oboru malíř natěrač a před třemi roky jej zdárně dokončil. Přes svůj zdravotní handicap pracuje, je šikovný, samostatný a zodpovědný. Když s mamkou přijde na schůzky spolku, vesele nás zdraví a vždycky s sebou přináší jakousi čistou, přirozenou radost a upřímnost.
Velikou Pavlovou láskou jsou auta a světla v jakýchkoliv formách a podobách. Lampy, světla na automobilech, semafory, světýlka vánočních stromků… Zná technické systémy, jejich propojování a fungování, pozná vozidla podle světel, hlavně když to barevně bliká. Před několika lety začal kreslit zcela originální a osobité obrázky. Jak je nazvat? Snad barevné fantazie, snad jistý druh naivního umění, v němž propojuje technické kresby světelných zapojení a poezii obyčejných věcí. Stačí mu k tomu kancelářský papír, lepidlo, tužka, fix, pastelky. A velká dávka trpělivosti, nadšení a doslova mravenčí práce na detailech. Pod jeho rukama vznikají výtvory úctyhodných rozměrů, lepí dohromady třeba čtyři, šest nebo dvacet papírů podle toho, kam jej vede jeho fantazie a nápad. Pestré barvy, nejrůznější tvary, včetně geometrických, ale v jeho obrázcích uvidíte vedle sebe kytičky, zvířata, půllitr piva a jiné a jiné. Postupem času Pavel zdokonalil jak techniku, výrazové prostředky i schopnost dokonalého propracování detailů.
V říjnu loňského roku pořádala naše odbočka SONS tradiční výstavu kompenzačních pomůcek v budově AZ Centra. Řekli jsme si, že by bylo hezké využít tuto příležitost a prezentovat tam i Pavlovy obrázky. Na chodbě Senior Pointu jsme již měli výstavu děl zrakově postižených výtvarníků, bylo na co navázat. Návštěvníci Dne otevřených dveří si barevné maxi miniatury se zájmem prohlíželi a moc se jim líbily. Pavlovu maminku Janu napadlo obrátit se na Krajskou knihovnu Vysočiny a Hana Lacinová se ochotně ujala organizátorské role…
V pondělí 15. července se konala vernisáž. Pavel s sebou přinesl rozpracovaný obrázek a ukazoval, jak jej tvoří a postupně přidává dílek k dílku. V patnáct hodin jsme se sešli mezi vystavenými obrázky s popisky, Hanka Lacinová nás přivítala a několika větami akci zahájila. Velkou radost způsobil našemu mladému tvůrci Josef Charamza, ředitel Střední průmyslové školy stavební v Havlíčkově Brodě, kde se Pavel vyučil. Vzpomínal, jak mu každé pondělní ráno, v sedm hodin, Pavlíkův úsměv vždycky zlepšil náladu. Bylo vidět, že pan ředitel má z úspěchu a veřejné prezentace prací svého bývalého žáka upřímnou radost. Podívat se na vnukovu výstavu přijeli také prarodiče. Od knihovníků i od nás dostal hrdý autor drobné dárky, jak jinak než kreslicí potřeby. Při prohlížení jednotlivých obrázků se nám dostalo podrobného vysvětlení, kde a jak konkrétní nápad vznikl a co představuje. Bylo to moc milé setkání a na Pavlovi bylo vidět, jak je spokojený a šťastný. Opravdu si to zaslouží a my všichni mu budeme moc držet palce, ať se mu daří v kreslení, v práci i v osobním životě.
Marie Heilandová, předsedkyně oblastní organizace SONS v Havlíčkově Brodě
Článek původně vyšel v Paprsek : časopis odbočky SONS Havlíčkův Brod. Havlíčkův Brod: SONS. č. 7., 2024
