– vznik česko-slovenské knihovny Krajánek ve Španělsku
Napsat o tom, jak a kdy vznikla myšlenka založit knihovnu, není jednoduché. Ze začátku jsem o takovém projektu vůbec neuvažovala: moje touha po knihách v češtině mě přivedla k nápadu nabídnout ubytování u moře (kde trvale žiji) výměnou za české a slovenské knihy. Původně jsem si myslela, že si jen rozšířím osobní knihovničku. Akce však nabrala takových rozměrů, že se mne kdosi zeptal, co budu s tím množstvími knih dělat, jestli budu zakládat knihovnu.
A tak vlastně díky nápadu neznámého člověka začalo tohle „knihovnické“ dobrodružství.
Najednou mám možnost (a nejen já) vychutnávat si úžasný svět písmenek v češtině a slovenštině a zároveň díky této akci poznávám spoustu fantastických lidi, kteří jsou naladěni na stejnou vlnu.
S dětmi jsme vstoupili do nádherného světa fantazie a zažili spoustu dobrodružství, naučili se nové básnicky a říkadla, dozvěděli spoustu nových informací ze světa zvířat, z historie, vyzkoušeli nove výtvarné techniky díky knihám o umění, krok za krokem začínáme plést a háčkovat s pomocí obrázkových knih, díky herbářům známe už také víc stromů a kytiček, vyzkoušeli jsme nové recepty…
Trvalo by dlouho všechno vyjmenovat a asi bych si na vše ani nevzpomněla. Knihy začaly přicházet nejen od těch, kteří přijeli výměnou na dovolenou, ale i od anonymních dárců. Někteří poslali mimo knihy i materiál na tvoření pro zdejší drobotinu. Lidé se ptají, jaké knihy mají poslat. Každá kniha je vítaná. Každá kniha má svého čtenáře. Přicházejí knihy nové i staré, některé potřebovaly trochu pospravit, zalepit, obalit. Dorazily i poklady, které dnes není snadné sehnat. Nad některými i pár slziček ukáplo (radostí a vzpomínkami).
„Mami, ty jsi cvok“, prohlásil můj syn, když viděl, jak se knihy hromadí, a pro nedostatek polic je přenášíme z jedné strany na druhou. Dnes ale bez protestu eviduje, zapisuje, třídí, pomáhá, jak může a kdy může. Někteří z našich „hostů za knihy“ jsou u nás už poněkolikáté (výměna funguje druhým rokem) a je radost vidět, že lidem zaleží na tom, abychom náš krásny jazyk, a čeština určitě patří mezi nejhezčí jazyky světa, nezapomněli. Co více dodat? Snad jen to, že raději čtu, než píši.
AnaMaria Da Costa Roque
