Když se v minulém století na návsi v Sázavce postavila budova obecního úřadu, svoje místo kromě obchodu a pošty v ní našla i knihovna. Jako první knihovnici v nových prostorách si pamatuji bývalou paní učitelku sázavské základní školy, paní Myslivcovou. Byla vždy milá a vstřícná a v knihách se vyznala. Do knihovny jsem chodila jako dítě školou povinné a pamatuji si vůni knih a paní knihovnici za stolem u okna, jak zakládá knižní lístky do průhledných obalů a do růžových čtenářských průkazů píše datum a počet knih. Po paní Myslivcové nastoupila na její místo paní Husová, ale to už jsem svoje studentská léta trávila mimo Sázavku a do knihovny nechodila.
Když jsem koncem roku 2013 přivítala u nás doma zástupce obce, kteří přišli pogratulovat k narození našeho prvního synka, ptala jsem se, jak knihovna funguje. Dozvěděla jsem se, že do ní chodí málo lidí a je často zavřená z důvodu zdravotního stavu paní knihovnice. Napadlo mě, že by mě velmi bavilo takovou práci dělat a zpestřit si tak rodičovskou dovolenou. Paní starostka mi potom tuto možnost nabídla a já jí díky pomoci babiček mohla přijmout. Sázavská knihovna byla v té době již zásobena knihami z výměnného fondu a byl zde nainstalovaný automatický knihovnický systém, který však nebyl používán. Po svém nástupu jsem nejdřív knihovnu trochu přestavěla, udělala v ní koutek pro děti a vyzdobila ji dětskými obrázky, aby působila veseleji. Během prvního roku velmi vzrostl počet čtenářů i díky skvělé podpoře výměnného fondu krajské knihovny (Krajská knihovna Vysočiny), který poskytl nejen spoustu krásných publikací, ale taky informací a proškolení od opravdových odborníků. Záhy jsem také pochopila, že práce v knihovně nemusí být pouze o půjčování knih a jejich zakládání zpět do polic, případně jejich připisování nebo odepisování z fondu. Hned v počátcích mé knihovnické práce mě velmi zaujala nabídka rozjet projekt virtuální univerzity třetího věku ve spolupráci s Českou zemědělskou univerzitou v Praze. Oslovila jsem koordinátorku projektu, zjistila si informace a oslovila jsem místní seniory. Mile mě překvapil jejich zájem a na podzim téhož roku se na úvodní přednášce sešlo deset seniorů. Osm z nich pak studovalo celé tři roky a letos studium zakončilo slavnostní promocí v Praze. Za celkem šest semestrů se studenti obohatili o znalosti z oblastí čínské medicíny, pěstování a využití léčivých hub, dějin oděvní kultury, osobních financí, zdraví, genealogie a astronomie. Letos v říjnu začínáme další tříletý blok tématem Včelařský rok. Studium není jen o získávání nových informací, ale také o setkávání, sdílení a v neposlední řadě také o zábavě. Obdiv patří všem seniorům, protože součástí je i samostudium a skládání testů na počítači.
Dalším projektem, do kterého jsem se v prvním roce zapojila, byla akce pro děti Noc s Andersenem. Za pomoci kolegyň ze základní školy jsme připravily pro děti podvečer a noc plnou her a čtení. První rok jsme spali v knihovně, ale protože dětí přibylo, v roce 2015 jsme se na noc přesunuli do sálu obecního úřadu. V dalších letech jsem už bohužel z důvodu těhotenství a narození malého miminka nemohla tuto akci pořádat, ale věřím, že se k ní zase vrátím.
Vždycky mě bavilo něco vytvářet, a proto jsem se rozhodla tuto možnost nabídnout díky knihovně i ostatním a jeden den v měsíci v knihovně pořádám výtvarné dílny. Navštěvují je rodiče s dětmi a senioři. Zkoušíme různé techniky, materiály a díky štědré podpoře obce jsou tyto dílny bezplatné. Chodí na ně průměrně okolo dvaceti pěti účastníků.
Do knihovny, ač je nabídka dětských knih velká, chodí převážně dospělí. Uvažovala jsem, jak kromě akcí motivovat děti k častější návštěvě, a napadlo mě zakoupit jejich oblíbené hry. A ačkoli obec můj nápad podpořila, bohužel moc dětí tuto možnost ve výpůjční době nevyužívá. Bude-li čas, uspořádám ráda v knihovně někdy herní odpoledne nebo budu hry půjčovat i domů.
S nárůstem čtenářů a knih začala být naše knihovna malá a po čase vypadala spíš jako skladiště s knihami i mimo regály, s hrami a potřebami na výtvarné dílny postrkanými, kam se jen dalo. Obec opět vyslyšela moje prosby a navrhla probourat vchod do sousední místnosti a knihovnu tak rozšířit. Měly se vyrobit regály a knihy nastěhovat také vedle. Nakonec se ale ukázalo, že by bylo mnohem lepší zrekonstruovat knihovnu celkově. Proto máme od května zavřeno, a ač to je pro mnohé nepříjemné, věřím, že to bude stát za to. Podařilo se mi najít interiérovou designérku a navrhnout tak prostory s pomocí opravdového odborníka. Knihovna by tak měla být nejen funkční, ale i krásná a po téměř čtyřiceti letech zcela nová. Protože se rekonstrukce potkala s dobou prázdnin a tedy dovolených, termíny výpůjček se prodlužují, a půjde-li vše dobře, v půlce října bychom mohli znovu otevřít.
V minulém roce jsem díky motivaci a pomoci výměnného fondu vytvořila nové webové stránky knihovny a její profil na facebooku. Díky tomu ví o nás a našich aktivitách mnohem více lidí, a to je dobře. Velmi si vážím také podpory obce a financí, které do knihovny od mého nástupu dává. Nikdy dřív by mě nenapadlo, že budu pracovat v knihovně a bude mě to tak bavit. Ráda jsem využila nabídky krajské knihovny a udělala si tříměsíční rekvalifikační kurz na knihovnici a kurz pro tutora e-learningových kurzů od České zemědělské univerzity. Kdo ví, třeba moje další cesta po rodičovské dovolené povede do nějaké větší knihovny. Ale knihovna v Sázavce, ať už v ní bude pracovat kdokoli, zůstane navždy v mém srdci a budu na dobu v ní s radostí a s díky vzpomínat.
Mgr. Eva Vlčková, Místní knihovna Sázavka
