S opatrností se odvažuji tvrdit, že komiks už v našich školách není tak odstrkovaným žánrem a čím dál více pedagogů nechává děti po komiksu sáhnout, někdy je mu dokonce dovoleno vstoupit i do čtenářského deníku. Stále ještě nepožívá takové úcty jako století klasikové, ale jsme na dobré cestě. Formát komiksu, nebo chcete-li grafického románu, nemusí vyhovovat každému. Jsou dospělí i děti, pro které je jeho výtvarná složka nepřehledná, matoucí a rozptylující. To je samozřejmě pochopitelné a je nutné to respektovat. Tak, jako každého nebaví poslouchat audioknihy nebo číst knihy na čtečce, nemusí být každý milovníkem komiksu. Zkusme si ale nastavit radar na zachycení dětí, které komiks odmítají ne proto, že by je nebavil, nebo se jim špatně četl. V některých případech děti komiks odmítají proto, že mají prostě a jednoduše mozek vymytý radikálními názory dospělých, s nimiž jsou v každodenním styku. Těch dospělých, kteří komiks stále považují za něco méněcenného, nepatřičného, plebejského. A při tom může jít o skvělý nástroj k rozečtení malých dětí, nebo k zatraktivnění čtení u druhostupňových pubescentů, kteří právě procházejí čtenářskou krizí, tak často spojenou s dospíváním. Témat, která můžeme najít zpracovaná v komiksové podobě, je opravdu nespočet – od skvělých historických faktografických kusů, jakými jsou například Milada Horáková autora Zdeňka Ležáka (Argo, 2020), Štefánik Václava Šlajcha (Labyrint, 2021), Zatím dobrý Jaromíra 99 (Argo/Paseka, 2018), Sibiřské haiku Jurgy Vile (Argo, 2022), Odsunuté děti (kolektiv autorů, Post Bellum/Paměť národa, 2021), nebo Žofi Z-4515 autorek Gunnily Lundgren a Sofie Taikon (Kher, 2022), přes témata sportu (Jágr, legenda autora Lukáše Csicselyho, 65. pole nebo Piruety Tillie Waldenové, Paseka, 2021) až po témata autismu, duševních poruch či jiných onemocnění (Stínka Daniely Schreiterové, Portál, 2019, Naprostá šílenost Terezy Kopecké, Paseka/Pasparta, 2021, Bez vlasů Terezy Drahoňovské, Paseka, 2020), nebo genderu (Gender Queer od Maia Kobabe, Centrala, 2021, Pecka autorky Lee Lai, Centrala, 2021).
Jedním z nejčerstvějších komiksových titulů, který se právě pro čtenáře vstupující do puberty hodí, je Buď připravena (Paseka, 2022) rusko-americké autorky Very Brosgol (ve výborném překladu Lenky Bukovské), jejíž první komiks, který v češtině vyšel (Anin duch, Paseka, 2019), je už beznadějně vyprodaný. Vera Brosgolová v jemně humorném, ale zároveň velmi realisticky zpracovaném tématu vstupu do dospívání a introvertní, excentrickou hrdinkou, která bojuje s pocitem méněcennosti a potřeby patřit mezi „cool děti“ ve třídě, navazuje na veleúspěšnou práci Rainy Telgemeierové, jejíchž pět knih (Drama, CooBoo, 2015, ostatní Paseka, 2015-2017: Úsměv, Duchové, Ségry, Nervy) se stalo celosvětovými bestsellery. Stejně jako Telgemeierová i Brosgolová tvoří přehledným, lineárním stylem, kdy oči kloužou po stránkách zleva doprava a shora dolů, a i ona výrazně čerpá z vlastních zkušeností. Autobiografické rysy podtrhuje i kopie skutečného „dopisu z tábora“, který autorka svého času napsala a poslala matce. Hrdinky obou autorek si ponechávají skutečná křestní jména: Raina a Vera. Buď připravena, ač zasazená do prostředí amerického skautského tábora pro děti ruských emigrantů, velmi silně rezonuje se vzpomínkami mnoha z nás, kteří jsme v dětství na táboře byli. Často první odloučení od rodičů v životě, zoufalá nejistota a tápání při hledání kamarádů a následné omyly při snaze navazovat vztahy s dětmi, které se kamarádit tolik nechtěly, skrývaná, nebo viděná a ignorovaná šikana, neférové jednání, neschopnost zařadit se do kolektivu funkčním způsobem. Pak ale také pocit štěstí a nadšení, podařilo-li se opravdového kamaráda najít a začít si několik týdnů v přírodě užívat. Vera přijíždí na tábor společně s bratrem, ani ten se s ní ale příliš přátelit nechce, vypadá to, že zatímco ona zoufale hledá kamarádky, on s navazováním kontaktů nemá problém. Až po cestě z tábora se ukáže, že pro něj pobyt nebyl procházkou růžovou zahradou. Vera nakonec svou parťačku najde a poslední část tábora si užije, rozhodně se však nechystá zážitek příští rok opakovat.
Na podobnou věkovou kategorii cílí i další překladová díla, jakými jsou například grafické romány kanadské autorky Mariko Tamakiová Jedno obyčejný léto (Paseka, 2020) nebo Laura Deanová už mě zase nechala (Paseka, 2021), případně čtyřdílná série Srdcerváči Alice Osemanové (CooBoo, 2019-2021), která je u dnešních dospívajících dětí natolik oblíbená, že je čtená i v angličtině (Heartbreakers).
Na komiksové vlně jede čím dál tím víc dospělých, dospívajících i mladých čtenářů a nabídka nakladatelství se na poptávku snaží reagovat. Komiks už dávno nereprezentují jen „proužky“ Garfieldových příběhů nebo akční Marvelovky, s komiksem se můžeme ponořit hluboko do tajemných lidských příběhů, nahlédnout do intimních tajemství a sdílet témata, která považujeme za citlivá. A to vše často nacházíme v odlehčujícím obrázkovém hávu, který zpřístupňuje a zve nás dál s otevřenou náručí. Pokud chcete tento svébytný umělecký proud, který ve skutečnosti není oficiálním literárním žánrem, ale dalším druhem umění, který stojí rozkročený mezi literaturou a výtvarným uměním, podívejte se jednou za půl roku do edičních plánů nakladatelství Paseka, Argo, Crew, a zejména Centrala, která se na české scéně již etablovala jako spolehliví dodavatelé komiksové kvality, a to jak autorů českých, tak v překladech z celé řady světových jazyků.
Mgr. Petra Schwarzová Žallmannová, autorka blogu Opičí matka
